26. dubna 2021

Alenka, kontext a nonsens: překladatelská příprava

 Zjistěte všechny dostupné informace související se vznikem následujícího textu. Hledejte historický a sociokulturní kontext: dobové speciality, narážky, hříčky... 

Pak zkuste v duchu původního díla přeložit/převést do češtiny básničku (vyznačeno tučně).


Things may not bee what they seem.

____________________________________________

Alice in Wonderland  Chapter X

 “Thank you, it’s a very interesting dance to watch,” said Alice, feeling very glad that it was over at last: “and I do so like that curious song about the whiting!”

 “Oh, as to the whiting,” said the Mock Turtle, “they—you’ve seen them, of course?”

 “Yes,” said Alice, “I’ve often seen them at dinn—” she checked herself hastily.

 “I don’t know where Dinn may be,” said the Mock Turtle, “but if you’ve seen them so often, of course you know what they’re like.”

 “I believe so,” Alice replied thoughtfully. “They have their tails in their mouths—and they’re all over crumbs.”

 “You’re wrong about the crumbs,” said the Mock Turtle: “crumbs would all wash off in the sea. But they have their tails in their mouths; and the reason is—” here the Mock Turtle yawned and shut his eyes.—“Tell her about the reason and all that,” he said to the Gryphon.

 “The reason is,” said the Gryphon, “that they would go with the lobsters to the dance. So they got thrown out to sea. So they had to fall a long way. So they got their tails fast in their mouths. So they couldn’t get them out again. That’s all.”

 “Thank you,” said Alice, “it’s very interesting. I never knew so much about a whiting before.”

 “I can tell you more than that, if you like,” said the Gryphon. “Do you know why it’s called a whiting?”

 “I never thought about it,” said Alice. “Why?”

 “It does the boots and shoes,” the Gryphon replied very solemnly.

 Alice was thoroughly puzzled. “Does the boots and shoes!” she repeated in a wondering tone.

 “Why, what are your shoes done with?” said the Gryphon. “I mean, what makes them so shiny?”

 Alice looked down at them, and considered a little before she gave her answer. “They’re done with blacking, I believe.”

 “Boots and shoes under the sea,” the Gryphon went on in a deep voice, “are done with a whiting. Now you know.”

 “And what are they made of?” Alice asked in a tone of great curiosity.

 “Soles and eels, of course,” the Gryphon replied rather impatiently: “any shrimp could have told you that.”

 “If I’d been the whiting,” said Alice, whose thoughts were still running on the song, “I’d have said to the porpoise, ‘Keep back, please: we don’t want you with us!’”

 “They were obliged to have him with them,” the Mock Turtle said: “no wise fish would go anywhere without a porpoise.”

 “Wouldn’t it really?” said Alice in a tone of great surprise.

“Of course not,” said the Mock Turtle: “why, if a fish came to me, and told me he was going a journey, I should say ‘With what porpoise?’”

 “Don’t you mean ‘purpose’?” said Alice.

 “I mean what I say,” the Mock Turtle replied in an offended tone. And the Gryphon added “Come, let’s hear some of your adventures.”

 “I could tell you my adventures—beginning from this morning,” said Alice a little timidly: “but it’s no use going back to yesterday, because I was a different person then.”

 “Explain all that,” said the Mock Turtle.

 “No, no! The adventures first,” said the Gryphon in an impatient tone: “explanations take such a dreadful time.”

 So Alice began telling them her adventures from the time when she first saw the White Rabbit. She was a little nervous about it just at first, the two creatures got so close to her, one on each side, and opened their eyes and mouths so very wide, but she gained courage as she went on. Her listeners were perfectly quiet till she got to the part about her repeating “You are old, Father William,” to the Caterpillar, and the words all coming different, and then the Mock Turtle drew a long breath, and said “That’s very curious.”

 “It’s all about as curious as it can be,” said the Gryphon.

 “It all came different!” the Mock Turtle repeated thoughtfully. “I should like to hear her try and repeat something now. Tell her to begin.” He looked at the Gryphon as if he thought it had some kind of authority over Alice.

“Stand up and repeat ‘’Tis the voice of the sluggard,’” said the Gryphon.

 “How the creatures order one about, and make one repeat lessons!” thought Alice; “I might as well be at school at once.” However, she got up, and began to repeat it, but her head was so full of the Lobster Quadrille, that she hardly knew what she was saying, and the words came very queer indeed:—


 “’Tis the voice of the Lobster; I heard him declare,

“You have baked me too brown, I must sugar my hair.” 

As a duck with its eyelids, so he with his nose 

Trims his belt and his buttons, and turns out his toes.”

 [later editions continued as follows

When the sands are all dry, he is gay as a lark,

And will talk in contemptuous tones of the Shark,

But, when the tide rises and sharks are around,

His voice has a timid and tremulous sound.]


 “That’s different from what I used to say when I was a child,” said the Gryphon.

 “Well, I never heard it before,” said the Mock Turtle; “but it sounds uncommon nonsense.”

 Alice said nothing; she had sat down with her face in her hands, wondering if anything would ever happen in a natural way again.

 

20 komentářů:

  1. „To je Humrův hlas; zaslechla jsem ho konstatovat,
    „Spálil jsi mě, kadeře musím si napudrovat.”
    Jako kachna svými víčky, tak on nosem svým,
    upraví si pas, knoflíčky, a klepítka otočí.”
    [Později to šlo následovně,
    Když všechny písky uschnou, je jako skřivan podivný,
    jeho hlas podobá se Žraloku, tón opovržlivý,
    ale, když přijde příliv, žraloci jsou v okolí,
    a zvuk jeho hlasu je náhle plachý a chvějivý.]

    OdpovědětVymazat
  2. Tento komentář byl odstraněn autorem.

    OdpovědětVymazat
  3. “Toť hlas humra, já slyšela ho zvolat,
    “Připekl jsi mě, teď antény musím si pocukrovat”
    Jako kachna svými víčky, on svým nosem musí taky tak,
    Zastřihnout pas, upravit knoflíky a klepeta otočit naopak”
    [Toť však není vše
    Když všechny písky suchý jsou, on šťastný je jak skřivan,
    A pak jako žralok, pohrdavý tón, mu jest z úst vydán,
    Avšak, když se příliv vrací a žraloci jsou v okolí,
    Jeho hlásek, třesoucí se, krotký tóny povolí.]

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Dramatický přednes: https://www.youtube.com/watch?v=0r2SNsSuDKE

      Vymazat
  4. „Na topole nad jezerem Humrův hlas se ozývá,
    „Do ruda mě uvařili, teď vlas jak vata cukrová.”
    Jak kachna víčkem oka, on nosem cvak,
    zastřihne pas, knoflík a prst ukáže pak.”
    [Podoba pozdějších vydání:
    Jak suchá je poušť, on jest skřivan živý,
    o Žraloku hlas zní téměř opovržlivý.
    Avšak když dmutí vln žraloky vábí,
    zbývá mu už jen jeho hlas chabý.]

    - Jana Bartáková

    OdpovědětVymazat
  5. "Toť hlas humra, já slyšela ho prohlašovat,
    "Jsem připálený, musím si alespoň vlasy pocukrovat."
    Jako kachna svými víčky, i on svým nosem třepetá
    Upraví si opasek a knoflíky, pak vytočí svá klepeta. “
    [pozdější vydání zněla následovně:
    Když jsou písky zcela suché, je veselý jak skřivan,
    Žraločí tón pohrdavý z jeho úst je pliván,
    Ale když se příliv blíží a žraloci jsou kolem,
    Hlas jeho pak nabývá zcela plachých forem.]

    OdpovědětVymazat
  6. Tento komentář byl odstraněn autorem.

    OdpovědětVymazat
  7. “Toť jest hlas humra, zaslechla jsem ho prohlašovat,

    “Do ruda uvařili mě, musím si aspoň pocukrovat vlas.”
    Jak kachna s víčky oka, on se svým nosem zas,

    Upraví si pásek, knoflíky a klepítka začne srovnávat.

    [Později to vypadalo následovně:

    Když písky vyprahlé jsou, bezstarostný jako skřivan je,

    A pak na pohrdavého žraloka si rád zahraje,

    Ale když příliv stoupá a žraloky je obklopen,

    Jeho hlas oplývá plachým a chvějivým zvukem.]

    OdpovědětVymazat
  8. „Humrův hlas naříkat jsem slyšela,
    že připekli ho a on musí se pocukřit do běla.
    A jako mžiknutí oka, tak on svým nosem
    připíná pásek, točí ho na svém klepetě bosém.“
    [Pozdější vydání pokračují následovně:
    Když přijde odliv, psina je to nesmírná,
    štráduje si to po pláži, Žralokovi se vysmívá.
    Ale když pak vlny žraloky zvednou,
    slova jeho pohrdavá vzápětí blednou.]

    OdpovědětVymazat
  9. Hlasem humra; slyšel jsem ho pravit,
    „Stvořen příliš hnědý, musím vlasy sladit.“
    Jak kachna svá víčka, tak on svůj nos,
    Odepl knoflíky i pás, klepeta nechal bos.

    Když písky zcela vyschnou, jak skřivan zvesela,
    pohrdavým tónem pomluví žraloka,
    Když však při přílivu žraloci blíží se,
    Jeho hlas se roztřese a ztiší se.

    - Škaloudová

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. *slova (odepl, jeho) - má být malé písmeno (Škaloudová)

      Vymazat
  10. "Slyšela jsem Humra, toť byl jeho hlas,
    "Spalils mi krunýř, cukrem si musím zbělit vlas."
    Jak kachna s víčky očními, tak i on se svým nosem,
    Upraví si knoflíky, a prst vytočí bokem."
    [Pozdější vydání pokračovaly následovně
    Když písky proschnou, je šťastný jak pták,
    Jeho troufalý tón je Žraloka znak,
    Ale když přijde příliv a žraloci plavou,
    Mluví jen tiše, se svěšenou hlavou.]

    -Anna Focke

    OdpovědětVymazat
  11. Barbora Pekárková2. května 2021 v 17:11

    “Toť jest hlas Humra, slyšela jsem ho prohlašovat,

    “Jsem připálen, měl bych si aspoň vlas pocukrovat.”

    Jako kachna se svými víčky, on svým nosem přesně tak,

    Upraví pásek, knoflíky, a otočí klepety pak.”

    [pozdější vydání vypadaly následovně:

    Když písky žízní prahnou, on však veselý jak skřivan,

    Snažíc se stát žralokem, pohrdavý hlas jest přidán,

    Avšak, když příliv stoupá a žraloci plují kolem,

    Jeho hlas se hemží rozechvělým a plachým tónem.]

    OdpovědětVymazat
  12. Byl to hlas humra, který jsem prohlásit slyšel
    “Připálil jsi mě, vlasy si musím pocukrovat”
    Jako kachna svými víčky, tak on se svým nosem
    Zastřihne si opasek a knoflíky, prsty otočí.”
    [pozdější vydání pokračovali následovně
    Když všechny písky jsou suché, jako skřivan je veselý
    A v pohrdavém tonu žraloka mluví,
    Ale, když se příliv zvedne a žraloci se objeví,
    Jeho hlas je plachý a rozechvělý.]
    - Lukáš Lichoň

    OdpovědětVymazat
  13. „Tak zní Humrův hlas,“ já slyšel jsem jej prohlásit,
    „pekli jste mě příliš dlouho, musím si vlasy cukrem nabarvit.“
    Jak kachna se svými víčky, tak on s nosem svým
    klepítka otočí, pak opasek s knoflíčky sám si upraví.
    [pozdější vydání pokračovala následovně:
    Když duny suché jsou, on veselý jako skřivan je,
    a tónem žraločím on mluví pohrdavě,
    když však příliv zvedne se a ti dravci kolem jsou,

    jeho hlas rozechvělý a plachý je najednou.

    OdpovědětVymazat
  14. „Jest to hlas Humra, prohlásit ho slyším,
    „Moc si mě připekl, pocukrovat své vlasy musím.“
    Stejně jako kachna s víčky očními, tak on svým nosem
    Upraví si pásek, knoflíky, a otočí svým klepetem.“
    [v pozdějších vydáních text pokračuje následovně
    Když všechny písky vyschlé jsou, je jak skřivan veselý,
    A o Žralokovi pohrdavým tónem promluví,
    Ale, připlavou žraloci, když příliv se zvedne,
    Jeho hlas se třese a obličej zbledne.]

    Matěj Kraus

    OdpovědětVymazat
  15. "To je hlas humra, slyšela jsem ho prohlašovat,
    "Do hněda jsi mě upekla, vlasy si musím pocukrovat."
    Jak kachna svými víčky, tak on s nosem
    Zastřihne opasek i knoflíčky a vytočí klepeta."
    [pozdější vydání pokračovala následovně:
    Když jsou suché všechny písky, je veselý jak skřivan,
    A mluvit pohrdavým tónem žraloka byl vybrán,
    Ale když příliv stoupá a žraloci se hromadí,
    Jeho hlas, plachý a chvějící, se vymaní.]

    - Kurečka Daniel

    OdpovědětVymazat
  16. To hlas humra, já zaslechla ho konstatovat,
    spálený na uhel, chlupy si musím pocukrovat,
    jak kachna svými víčky, on svým nosem musí tak
    knoflíky s opaskem upravit, klepeta otočit naopak.
    pozdější edice pokračovaly následovně
    Když písky vyschnou, jak skřivan šťastný a zpěvavý,
    tón hlasu jak žraločí, zpychlý, pohrdavý,
    však když příliv přichází, žraloci s ním,
    hrdost z hlasu se vytrácí, z pýchy jen stín.

    OdpovědětVymazat
  17. “Toť hlas humra; já slyšela ho konstatovat,
    “Připekl si mne, vlasy si musím pocukrovat.”
    Jako husa víčky, tak on tykadly
    přistřihne pás s knoflíky, pootočí klepety.”
    [Pozdější edice pokračuje takto
    I když písky vyschnou, je s ním zábava,
    A jeho promluva o žraloku není laskavá,
    Ale, když příliv stoupne a žraloci jsou nablízku,
    Jeho hlas je plachý a plný bázlivého kvapíku.]

    OdpovědětVymazat
  18. „To hlas Humra; já zaslechla ho konstatovat,
    „Upekls mě do hněda, vlas si musím pocukrovat.“
    Jak kachna svými víčky, on tak svým nosem.
    Utáhne pásek, upraví knoflík, klepeta bokem.“
    [pozdější vydání pokračovala takto:
    Vyprahlá pláž jak blechu ho těší,
    troufalý hlas na žraloka zkouší,
    ale když příliv se zvedne a žraloci všude,
    jeho hlas krotký a třaslavý bude.]

    OdpovědětVymazat