1. Vložte do komentáře přeložený úryvek z vybrané Hemingwayovy povídky (jiný než minule!) v rozsahu 100-200 slov. Připojte i originální text.
2. Z vložených ukázek si jednu vyberte, zhodnoťte a navrhněte úpravy. Upravený text můžete přidat do komentáře ke komentáři, nebo ho předložit až v pondělí na hodině. Ideálně se domluvte s autorem na spolupráci a texty prodiskutujte!
We flushed a covey of quail under a high clay bank with overhanging brush and I killed two as they went out of sight over the top of the bank. Some of the covey lit in trees, but most of them scattered into brush piles and it was necessary to jump on the ice-coated mounds of brush several times before they would flush. Coming out while you were poised unsteadily on the icy, springy brush they made difficult shooting and I killed two, missed five, and started back pleased to have found a covey close to the house and happy there were so many left to find on another day.
OdpovědětVymazat...
Zahnali jsme hejno koroptví pod vysoký, jílovitý násep s přečnívající větví a zabil jsem dvě, když prchaly z dohledu přes jeho vrcholek. Část hejna přistála mezi stromy, ale většina se rozprchla do kup větví a tak jsme museli několikrát vyskočit na sněhem pokryté haldy větviček, než vyběhly ze svého úkrytu. Být na čekané, zatímco jsi připravený na nejistém, ledem pokrytém, pružném klestí, ztěžovalo střelbu a zasáhl jsem dvě, minul pět, a cestou zpět jsem byl potěšen zjištěním, že se blízko domu drží rodinka koroptví, a šťastný, že jich zbývá tolik na další den.
První souvětí bych možná lehce poupravila a místo - "a zabil jsem dvě" - bych napsala něco s větším důrazem na to, že to byl právě on, kdo je zabil. A to samé bych asi udělala i v posledním souvětí (je to jen můj subjektivní názor, ale dopomohlo by mi to s orientací v takto složitých souvětích).
VymazatJinak si myslím, že je obdivuhodné, jak Anička zvládla tento úryvek přeložit.
“Look at him with the wings on his back,” they would say and then they would all roar with laughter.
OdpovědětVymazat“Look at what he eats,” they would say because the good lion only ate pasta and scampi because he was so good.
The bad lions would roar with laughter and eat another Hindu trader and their wives would drink his blood, going lap, lap, lap with their tongues like big cats. They only stopped to growl with laughter or to roar with laughter at the good lion and to snarl at his wings. They were very bad and wicked lions indeed.
But the good lion would sit and fold his wings back and ask politely if he might have a Negroni or an Americano and he always drank that instead of the blood of the Hindu traders. One day he refused to eat eight Masai cattle and only ate some tagliatelli and drank a glass of pomodoro.
This made the wicked lions very angry and one of the lionesses, who was the wickedest of them all and could never get the blood of Hindu traders off her whiskers even when she rubbed her face in the grass, said, “Who are you that you think you are so much better than we are? Where do you come from, you pasta-eating lion? What are you doing here anyway?” She growled at him and they all roared without laughter.
„Podívejte se na něj s těmi křídly na zádech,“ pravili a pak se mohli potrhat smíchy.
„Podívejte se, co jí,“ říkali, protože hodný lev jedl jen těstoviny a langustýnky, neboť byl velmi hodný.
Zlí lvi zařvali smíchy a spořádali dalšího kupce z Indie a lvice s jazyky jako velké kočky, chlemty, chlemt, vychlemtaly všechnu jeho krev. Na chvíli přestaly, ale jen proto, aby mohly vrčet a řvát smíchy, zatímco cenily zuby na hodného lva a jeho křídla. Byli to opravdu zlí a zlomyslní lvi.
Ale hodný lev si sedl, složil křídla dozadu a zdvořile se zeptal, jestli by nemohl dostat Negroni nebo Americano namísto krve kupců z Indie. Jednoho dne odmítl sníst osm masajských kusů dobytka, místo toho snědl jen trochu tagliatelle a vypil sklenici rajčatového džusu.
To zlé lvy velmi rozzlobilo a jedna ze lvic, která byla ze všech nejzlomyslnější a vždycky měla vousy zamazané od krve kupců z Indie, ať si otírala tlamu o trávu, jak chtěla, řekla: „Kdo jsi, že si myslíš, že jsi o tolik lepší než my? Odkud pocházíš, ty těstovinožravý lve? Co tady vůbec děláš?“ Zavrčela na něj a všichni zařvali bez špetky smíchu.
- Jana Bartáková
V té první přímé řeči bych jen pozměnila větu "Podívejte se na něj s těmi křídly na zádech" možná na "Podívejte se na něj, na toho s křídly na zádech", aby to upozornilo víc na to, že on je ten jiný, ten tolik odlišný. Jinak se mi moc líbí, jak jsi se k tomuto textu postavila :) A fakt se mi líbí ten pojem "těstovinožravý", naprosto geniální :D
Vymazat'It's really an awfully simple operation, Jig,' the man said. 'It's not really an operation at all.'
OdpovědětVymazatThe girl looked at the ground the table legs rested on.
'I know you wouldn't mind it, Jig. It's really not anything. It's just to let the air in.'
The girl did not say anything.
'I'll go with you and I'll stay with you all the time. They just let the air in and then it's all perfectly natural.'
'Then what will we do afterwards?'
'We'll be fine afterwards. Just like we were before.'
'What makes you think so?'
'That's the only thing that bothers us. It's the only thing that's made us unhappy.'
The girl looked at the bead curtain, put her hand out and took hold of two of the strings of beads.
'And you think then we'll be all right and be happy.'
'I know we will. Yon don't have to be afraid. I've known lots of people that have done it.'
'So have I,' said the girl. 'And afterwards they were all so happy.'
'Well,' the man said, 'if you don't want to you don't have to. I wouldn't have you do it if you didn't want to. But I know it's perfectly simple.'
'And you really want to?'
'I think it's the best thing to do. But I don't want you to do it if you don't really want to.'
„Je to opravdu strašně jednoduchá operace, Jig,“ řekl. „Vlastně to ani není operace.“
Dívka se podívala na zem, o kterou se opíraly nohy stolu.
„Vím, že by to pro tebe byla hračka, Jig. Opravdu to nic není. Jenom tě trochu profouknou.“
Dívka mlčela.
„Půjdu tam s tebou a budu u tebe po celou dobu. Jenom tě trochu profouknou, a pak už je to naprosto přirozené.“
„Co budeme dělat potom?“
„Budeme v pořádku.“ Stejně jako jsme byli předtím. “
„Proč si to myslíš?“
„Tohle je ta jediná věc, která nás trápí. Jediná věc, kvůli které jsme nešťastní.“
Dívka pohlédla na závěs, natáhla ruku a chytila dvě řady bambusových korálků.
„A ty si myslíš, že pak budeme v pořádku a budeme šťastní.“
„Vím, že ano. O to se nemusíš bát. Znám spousty lidí, kteří to zvládli.“
„Já taky, “ řekla dívka. „A poté byli všichni tak šťastní.“
„Ale,“ řekl muž, „pokud nechceš, nemusíš. Nechtěl bych, abys to podstoupila, kdybys sama nechtěla. Vím ovšem, že je to naprosto banální.“
„A ty opravdu chceš?“
„Myslím, že je to to nejlepší, co můžeme udělat. Ale nechci, abys to udělala, pokud opravdu nechceš. “
1st Soldier—Have a drink of it yourself. [He turns to the third Roman soldier who is leaning
OdpovědětVymazaton a barrel.] What’s the matter with you?
3d Roman Soldier—I got a gut-ache.
2d Soldier—You’ve been drinking water.
1st Soldier—Try some of the red.
3d Soldier—I can’t drink the damn stuff. It makes my gut sour.
1st Soldier—You been out here too long.
3d Soldier—Hell don’t I know it?
1st Soldier—Say, George, can’t you give this gentleman something to fix up his stomach?
Hebrew Wine-seller—I got it right here.
[The third Roman soldier tastes the cup that the wine-seller has mixed for him.]
3d Soldier—Hey, what you put in that, camel chips?
Wine-seller—You drink that right down, Lootenant. That’ll fix you up right.
3d Soldier—Well, I couldn’t feel any worse.
1st Soldier—Take a chance on it. George fixed me up fine the other day.
Wine-seller—You were in bad shape, Lootenant. I know what fixes up a bad stomach.
[The third Roman soldier drinks the cup down.]
3d Roman Soldier—Jesus Christ. [He makes a face.]
1. voják - No jen si dejte. [Otočí se na 3. vojáka, který leží na barelu] Co je s tebou?
3. římský voják - Bolí mě břicho.
2. voják - Ty jsi totiž pil vodu.
1. voják - Zkus radši červený.
3. voják - Já už to zatracený víno pít nemůžu. Kvůli tomu mi je zle.
1. voják - Jsi tady už moc dlouho.
3. voják - Si sakra myslíš, že to nevím?
1. voják - Pověz, Georgi, nenašel bys něco na spravení žaludku tady pro pána?
Hebrejský prodejce vína - Něco bych tu měl.
[Třetí římský voják se napije z džbánku, který mu prodejce vína připravil.]
3. voják - Hej, co jsi do toho dal? Kousky velblouda?
Prodejce vína - Jen hezky do dna, poručíku. To vás napraví.
3. voják - No, horší už to bejt nemůže.
1. voják - Dej tomu šanci. George mi tím včera pomohl.
Prodejce vína - Bylo vám velice špatně, poručíku. Přesně vím, co spraví bolavé břicho.
[Třetí voják vypije džbánek.]
3. římský voják - Ježiši Kriste. [Ušklíbne se.]
- Kurečka Daniel
Luz stayed on night duty for three months. They were glad to let her. When they operated on him she prepared him for the operating table; and they had a joke about friend or enema. He went under the anæsthetic holding tight on to himself so he would not blab about anything during the silly, talky time. After he got on crutches he used to take the temperatures so Luz would not have to get up from the bed. There were only a few patients, and they all knew about it. They all liked Luz. As he walked back along the halls he thought of Luz in his bed.
OdpovědětVymazatLuz zůstala na noční službě tři měsíce. S radostí ji nechávali. Když ho operovali, připravila ho na operační stůl; prohodili mezi sebou vtip o příteli nebo klystýru. Byl pod anestetiky a pevně se držel, aby během té směšné, upovídané chvíle něco nevyžvanil. Poté, co začal používat berle, chodil měřit teploty, aby Luz nemusela vstávat z postele. Bylo tam jen pár pacientů a všichni o tom věděli. Všichni měli Luz rádi. Když se po chodbách vracel zpět, myslel na Luz ve své posteli.
- Petr Tendler
Ve třetí větě bych napsala obyčejnou čárku namísto středníku, v češtině má trochu jiné využití než v angličtině. A v úplně poslední větě bych možná místo "Když se po chodbách vracel zpět" napsala "Když se chodbami vracel zpět". Jinak super překlad!
VymazatHe came into the room to shut the windows while we were still in bed and I saw he looked ill. He was shivering, his face was white, and he walked slowly as though it ached to move.
OdpovědětVymazat“What’s the matter, Schatz?”
“I’ve got a headache.”
“You better go back to bed.”
“No. I’m all right.”
“You go to bed. I’ll see you when I’m dressed.” But when I came downstairs he was dressed, sitting by the fire, looking a very sick and miserable boy of nine years. When I put my hand on his forehead I knew he had a fever.
“You go up to bed,” I said, “you’re sick.”
“I’m all right,” he said.
When the doctor came he took the boy’s temperature.
“What is it?” I asked him.
“One hundred and two.”
Byli jsme ještě v posteli, když přišel do pokoje zavřít okno a já si všiml, že vypadá nemocně. Celý se třásl, v obličeji byl bílý a chodil pomalu, jako by ho každý pohyb bolel.
„Zlatíčko, copak ti je?”
„Bolí mě hlava.”
„Tak běž radši zpátky do postýlky.”
„Ne. Nic mi není.”
„Jen běž do postele. Až se obleču, tak za tebou přijdu.” Ale když jsem sešel dolů, byl už oblečený a seděl u ohně, naskytl se mi pohled na nemocného a nešťastného devítiletého chlapce. Když jsem mu položil ruku na čelo, poznal jsem, že má horečku.
„Běž nahoru do postele,” řekl jsem mu, „jsi nemocný.”
„Nic mi není,” odpověděl.
Když přišel doktor, změřil chlapci teplotu.
„Kolik má?” zeptal jsem se ho.
„Sto dva stupně.”
Super překlad! Moc krásně se to četlo :) Mám pouze dvě připomínky.
Vymazat“One hundred and two.” přeložený na „Sto dva stupně.” je trošku komické :D. Buď bych připsal Fahrenheita a nebo to převedl na naše stupně Celsia (102°F = 38,8°C). Českého čtenáře by to mohlo zmást, v lepším případě pobavit :D.
Dále slovo "už" v "byl už oblečený" bych vynechal. Ovšem pokud to má nějaký kontextový význam (který není obsažen v tomto úryvku), jako že se třeba někam chystá, tak samozřejmě je to v pořádku. V originále mi to ale zní, že se prostě jen převlékl z pyžama. Takže když pak hlavní postava sešla dolů, viděla kluka oblečeného sedět u ohně. V překladu mi to ale na druhou stranu zní, jako by se někam chystali odejít a on se "už oblékl".
DICK BOULTON CAME FROM THE INDIAN camp to cut up logs for Nick’s father. He brought his son Eddy and another Indian named Billy Tabeshaw with him. They came in through the back gate out of the woods, Eddy carrying the long cross-cut saw. It flopped over his shoulder and made a musical sound as he walked. Billy Tabeshaw carried two big canthooks. Dick had three axes under his arm.
OdpovědětVymazatHe turned and shut the gate. The others went on ahead of him down to the lake shore where the logs were buried in the sand.
The logs had been lost from the big log booms that were towed down the lake to the mill by the steamer Magic. They had drifted up onto the beach and if nothing were done about them sooner or later the crew of the Magic would come along the shore in a rowboat, spot the logs, drive an iron spike with a ring on it into the end of each one and then tow them out into the lake to make a new boom. But the lumbermen might never come for them because a few logs were not worth the price of a crew to gather them. If no one came for them they would be left to waterlog and rot on the beach.
DICK BOULTON DORAZIL Z INDICKÉHO tábora, aby nařezal kmeny pro Nickova otce. Přivedl s sebou i svého syna Eddyho a dalšího Inda jménem Billy Tabeshaw. Vešli zadní branou směrem z lesa, a Eddy nesl dlouhou příčnou pilu. Ta mu za chůze padala z ramene a vydávala při tom melodický zvuk. Billy Tabeshaw nesl dva velké obracecí háky. Dick měl pod paží tři sekery.
Otočil se a zavřel bránu. Ostatní šli napřed směrem ke břehu jezera, kde byly kmeny pohřbeny v písku.
Tyto kmeny se ztratily z velkých spodních ráhen, které byly parníkem Magie taženy po jezeře do továrny. Byly vyplaveny na břeh, a pokud by se s nimi dříve nebo později nic nedělo, posádka Magie by člunem připlula k pobřeží, našla kmeny, do konce každého z nich vrazila železný hrot s prstencem, a poté je odtáhla zpět na jezero, aby vytvořili nové ráhno. Ale dřevorubci si pro ně také možná nikdy nepřijdou, protože pár kmenů nestojí za to, aby byla zaplacena posádka k jejich nashromáždění. Pokud by pro ně nikdo nepřišel, na pláži by nasákly vodou a ztrouchnivěly.
Nejsem si jist použitím slova ráhno, vždy jsem měl za to, že je to součást plachetnice. Log booms by měla být nějaká bariéra plovoucího dřeva.
VymazatTakže bych tam dal třeba "Tyto kmeny se ztratily z velkých plovoucích bariér", "aby vytvořili nové plovoucí bariéry".
Jinak za mě super překlad.
- Petr Tendler
IN the old days Hortons Bay was a lumbering town. No one who lived in it was out of sound of the big saws in the mill by the lake. Then one year there were no more logs to make lumber. The lumber schooners came into the bay and were loaded with the cut of the mill that stood stacked in the yard. All the piles of lumber were carried away. The big mill building had all its machinery that was removable taken out and hoisted on board one of the schooners by the men who had worked in the mill. The schooner moved out of the bay toward the open lake carrying the two great saws, the travel ling carriage that hurled the logs against the revolving, circular saws, and all the rollers, wheels, belts and iron piled on a hull-deep load of lumber. Its open hold covered with canvas and lashed tight, the sails of the schooner filled and it moved out into the open lake, carrying with it everything that had made the mill a mill and Hortons Bay a town.
OdpovědětVymazat-----------------
ZA starých let bylo Hortons Bay dřevařským městem. Žádný z obyvatel neunikl hluku obřích pil, který vycházel z továrny u jezera. Pak ale jednoho dne nebyly žádné klády k opracování. Škunery na převoz dřeva připluly do zátoky a byly naloženy řezivem, které leželo vyskládané na dvoře vedle továrny. Veškeré hromady opracovaného dřeva byly odvezeny pryč. Továrenští dělníci naložili všechny stroje, jež bylo možné převézt, na palubu jedné z lodí, která následně vyplula ze zátoky nesouc dvě velké pily, přepravní vůz, který měl za úkol tlačit klády proti otočným pilám, válce, kola, pásy a železa nahromaděná na řezivu hluboko v trupu lodi. Všechen náklad byl přikryt plátnem a těsně upevněn, a poté, co se námořníci nalodili, loď vyplula vstříc jezeru, odnášejíc vše, co dělalo továrnu továrnou a Hortons Bay městem.
It was my business to cross the bridge, explore the bridgehead beyond and find out to what point the enemy had advanced. I did this and returned over the bridge. There were not so many carts now and very few people on foot, but the old man was still there.
OdpovědětVymazat“Where do you come from?” I asked him.
“From San Carlos,” he said, and smiled.
That was his native town and so it gave him pleasure to mention it and he smiled.
“I was taking care of animals,” he explained. “Oh,” I said, not quite understanding.
“Yes,” he said, “I stayed, you see, taking care of animals. I was the last one to leave the town of San Carlos.”
Byl to můj úkol přejít most, prozkoumat předmostí a co je za ním, a zjistit kam až nepřátelé pokročili. Splnil jsem to a vrátil se zpátky přes most. Už zde nejezdilo moc povozů a kráčelo zde jen velmi málo chodců, avšak ten starý muž tam stále byl.
“Odkud jste?” Zeptal jsem se ho.
“Ze San Carla,” řekl a usmál se.
To bylo jeho rodné město, takže ho s úsměvem těšilo se o něm zmínit.
“Staral jsem se o zvířata,” vysvětlil. “Ah,” řek jsem, trochu zmateně.
“Ano,” řekl, “Víš, já jsem zůstal, starat se o zvířata. Byl jsem posledním, kdo opustil město San Carlos.”
He stood behind his desk in the far end of the dim room. The wife liked him. She liked the deadly serious way he received any complaints. She liked his dignity. She liked the way he wanted to serve her. She liked the way he felt about being a hotel-keeper. She liked his old, heavy face and big hands. Liking him she opened the door and looked out. It was raining harder. A man in a rubber cape was crossing the empty square to the café. The cat would be around to the right. Perhaps she could go along under the eaves. As she stood in the doorway an umbrella opened behind her. It was the maid who looked after their room. ‘You must not get wet,’ she smiled, speaking Italian. Of course, the hotel-keeper had sent her. With the maid holding the umbrella over her, she walked along the gravel path until she was under their window. The table was there, washed bright green in the rain, but the cat was gone. She was suddenly disappointed. The maid looked up at her. ‘Ha perduto qualque cosa, Signora?’3‘There was a cat,’ said the American girl. ‘A cat?’ ‘Si, il gatto.’ ‘A cat?’ the maid laughed. ‘A cat in the rain?’ ‘Yes, –’ she said, ‘under the table.’ Then, ‘Oh, I wanted it so much. I wanted a kitty.’ When she talked English the maid’s face tightened. ‘Come, Signora,’ she said. ‘We must get back inside. You will be wet.’ ‘I suppose so,’ said the American girl.
OdpovědětVymazatStál za stolem na druhé straně šeré místnosti. Líbil se jí. Líbil se jí seriózní způsob, kterým přijímal stížnosti. Líbila se jí jeho důstojnost. Líbilo se jí jak odváděl svoji práci. Líbilo se jí, jak se stavěl ke své pozici coby správce hotelu. Líbil se jí jeho starý, vážný obličej, a velké ruce.
Otevřela dveře a podívala se ven. Pršelo víc a víc. Muž v pláštěnce procházel skrz prázdné náměstí ke kavárně. Kočka by měla být za rohem vpravo. Možná by mohla jít podél zdí pod převisem střechy. Zatímco se rozmýšlela, rozevřel se za ní deštník. Držela ho jejich pokojská.
„Ať nezmoknete,“ řekla italsky a usmála se. Samozřejmě ji poslal správce hotelu.
Vydala se po štěrkové cestě až došla pod okno jejich pokoje. Pokojská nad ní držela deštník. Byl tam ten stůl - zelený, lesklý deštěm - ale kočka byla pryč. Byla zklamaná. Pokojská si toho všimla.
„Ha perduto qualque cosa, Signora?“
„Byla tu kočka,“ řekla Američanka.
„Kočka?“
„Si, il gatto.“
„Kočka?“ smála se pokojská. „Kočka v dešti?“
„Ano,-“ řekla, „pod stolem. Hrozně jsem jí chtěla. Chtěla jsem kočku.“
Zatímco mluvila anglicky, obličej pokojské zvážněl.
„Pojďte, Signora,“ řekla. „Měly bychom se vrátit. Zmoknete.“
„Asi máte pravdu,“ řekla Američanka.
Bónová
‘I want to pull my hair back tight and smooth and make a big knot at the back that I can feel,’ she said. ‘I want to have a kitty to sit on my lap and purr when I stroke her.’ ‘Yeah?’ George said from the bed. ‘And I want to eat at a table with my own silver and I want candles. And I want it to be spring and I want to brush my hair out in front of a mirror and I want a kitty and I want some new clothes.’ ‘Oh, shut up and get something to read,’ George said. He was reading again. His wife was looking out of the window. It was quite dark now and still raining in the palm trees. ‘Anyway, I want a cat,’ she said, ‘I want a cat. I want a cat now. If I can’t have long hair or any fun, I can have a cat.’ George was not listening. He was reading his book. His wife looked out of the window where the light had come on in the square. Someone knocked at the door. ‘Avanti,’ George said. He looked up from his book. In the doorway stood the maid. She held a big tortoiseshell cat pressed tight against her and swung down against her body. ‘Excuse me,’ she said, ‘the padrone asked me to bring this for the Signora.’
OdpovědětVymazatPoložila zrcátko zpátky na stolek, přesunula se k oknu a podívala se ven. Stmívalo se.
„Chci mít vlasy tak dlouhé, abych je mohla dát do velkého drdolu,“ řekla. „A chci kočku co mi bude sedět na klíně a vrnět když ji budu hladit.“
„Nepovídej.“ řekl George z postele.
„A chci jíst stříbrným příborem u stolu se svíčkami. A chci jaro a chci si česat vlasy před zrcadlem a chci kočku a něco nového na sebe.“
„Zmlkni už a radši si něco čti,“ řekl George. Už si znovu četl.
Jeho žena se dívala z okna. Byla už tma a pořád pršelo.
„Tak jako tak, chci kočku,“ řekla. „Chci kočku. Chci kočku hned teď. Když nemůžu mít dlouhé vlasy ani žádnou zábavu, tak můžu mít kočku.“
George neposlouchal. Četl si knihu. Jeho žena se dívala z okna na náměstí, kde se zrovna rozsvítila světla.
Někdo zaklepal na dveře.
„Avanti,“ řekl George. Přesunul svou pozornost od knihy.
Ve dveřích stála pokojská. V náručí pevně držela velkou, želvovinovou kočku.
„Promiňte,“ řekla, „padrone mě požádal, abych tohle přinesla madam.“
Patrons of the arts and letters have discovered The Forum, he read. It is the guide, philosopher, and friend of the thinking minority. Prize short-stories—will their authors write our best-sellers of to-morrow?
OdpovědětVymazatYou will enjoy these warm, homespun, American tales, bits of real life on the open ranch, in crowded tenement or comfortable home, and all with a healthy undercurrent of humor.
I must read them, he thought.
He read on. Our children’s children—what of them? Who of them? New means must be discovered to find room for us under the sun. Shall this be done by war or can it be done by peaceful methods?
Or will we all have to move to Canada?
Our deepest convictions—will Science upset them? Our civilization—is it inferior to older orders of things?
Patroni umění a dopisů objevili Fórum, četl. Je to průvodce, filozof a přítel smýšlející menšiny. Ceněná krátká vyprávění; napíšou jejich autoři bestsellery našich zítřků?
Tyhle vřelé, domácké, Americké příběhy s trochou opravdového života na ranči si užijete v přeplněném činžáku nebo útulném domově a navíc s notnou dávkou humoru.
Musím si je přečíst, pomyslel si.
Četl dále. Děti našich dětí; co s nimi? Co z nich bude? Musí se objevit nové způsoby, aby se pro nás našlo místo pod sluncem. Mělo by se toho dosáhnout válkou nebo to lze vyřešit mírovými prostředky?
Nebo se budeme muset všichni přemístit do Kanady?
Naše nejhlubší přesvědčení; zklame je Věda? Naše civilizace; je podřadná starším řádům věcí?
- Škaloudová
Překlad je velice povedený a hezky se čte.
VymazatMěl bych připomínku k tomu "...move to Canada?", kde si myslím, že se jedná spíše stěhování do Kanady, než přemisťování.
U části, zda je "zklame je Věda?" se mi zdá lepší spíše "zradí"
A nesedí mi nějak ta část "...je podřadná starším řádům věcí?", zní to trochu podivně, zvolil bych třeba "staršímu řádu věcí"
- Kurečka Daniel
THE STRANGE THING WAS, HE SAID, HOW they screamed every night at midnight. I do not know why they screamed at that time. We were in the harbor and they were all on the pier and at midnight they started screaming. We used to turn the searchlight on them to quiet them. That always did the trick. We’d run the searchlight up and down over them two or three times and they stopped it. One time I was senior officer on the pier and a Turkish officer came up to me in a frightful rage because one of our sailors had been most insulting to him. So I told him the fellow would be sent on ship and be most severely punished. I asked him to point him out. So he pointed out a gunner’s mate, most inoffensive chap. Said he’d been most frightfully and repeatedly insulting; talking to me through an interpreter. I couldn’t imagine how the gunner’s mate knew enough Turkish to be insulting. I called him over and said, “And just in case you should have spoken to any Turkish officers.”
OdpovědětVymazat“I haven’t spoken to any of them, sir.”
“I’m quite sure of it,” I said, “but you’d best go on board ship and not come ashore again for the rest of the day.”
ZVLAŠTNÍ VĚC BYLA, ŘEKL, JAK o půlnoci křičeli každou noc. Proč křičeli v tu dobu, to nevím. Byly jsme v přístavu, oni na molu a o půlnoci začali křičet. Zasvítili jsme na ně reflektorem, aby mlčeli. To vždycky pomohlo. Posvítili jsme na ně tak dvakrát nebo třikrát a přestali. Jednou jsem byl vyšším důstojníkem na molu a přišel ke mně naštvaný Turecký důstojník s tím, že ho urazil jeden z námořníků. Řekl jsem mu, že ten námořník bude poslán na loď a dostatečně potrestán. Požádal jsem důstojníka ať mi ukáže na muže, který ho urazil. Ukázal na pomocného dělostřelce, neškodný chlap. Skrze tlumočníka mi důstojník řekl, jak byl příšerně a opakovaně uražen. Nedokázal jsem si představit, že by dělostřelec uměl natolik turecky, aby někoho urazil. Zavolal jsem si ho a řekl, „V případě, kdybys mluvil s některým z Tureckých důstojníků.“
„S nikým z nich jsem nemluvil, Pane“
„Tím jsem si jistý,“ řekl jsem, „ale bude nejlepší, když půjdeš na loď a na zbytek dne už se na břeh nevrátíš.“
Matěj Kraus
“What’s yours?” asked the barman.
OdpovědětVymazat“Nada.”
“Otro loco m ás,” said the barman and turned away.
“A little cup,” said the waiter.
The barman poured it for him.
“The light is very bright and pleasant but the bar is unpolished,” the waiter said.
The barman looked at him but did not answer. It was too late at night for conversation.
“You want another copita?” the barman asked.
“No, thank you,” said the waiter and went out. He disliked bars and bodegas. A clean, well-
lighted café was a very different thing. Now, without thinking further, he would go home to his room. He would lie in the bed and finally, with daylight, he would go to sleep. After all, he said to himself, it is probably only insomnia. Many must have it.
Co si dáte?“ zeptal se barman.
„Nada.“
„Otro loco más,“ řekl barman a otočil se od něj.
„Malý hrnek,“ řekl číšník.
Barman ho pro něj natočil.
„Světlo je tu velmi jasné a příjemné, ale bar není vyleštěný,“ řekl číšník.
Barman se na něj podíval, ale neodpověděl. Bylo příliš pozdě v noci na konverzování.
„Chcete další copita?“ zeptal se barman.
„Ne, děkuji,“ řekl číšník a odešel. Neměl rád bary ani bodegas. Čistá, dobře osvětlená kavárna, to bylo něco docela jiného. Teď, aniž by o tom déle přemýšlel, by se vydal domů do svého pokoje. Lehl by si do postele a konečně, s příchodem denního světla, usnul. Koneckonců, řekl si, je to nejspíš jenom nespavost. Spousta lidí jí musí trpět.
“I am of those who like to stay late at the café,” the older waiter said. “With all those who do not
OdpovědětVymazatwant to go to bed. With all those who need a light for the night.”
“I want to go home and into bed.”
“We are of two different kinds,” the older waiter said. He was now dressed to go home. “It is
not only a question of youth and confidence although those things are very beautiful. Each night I am reluctant to close up because there may be some one who needs the café.”
“Hombre, there are bodegas open all night long.”
“You do not understand. This is a clean and pleasant café. It is well lighted. The light is very good and also, now, there are shadows of the leaves.”
“Good night,” said the younger waiter.
“Good night,” the other said. Turning off the electric light he continued the conversation with himself. It is the light of course but it is necessary that the place be clean and pleasant. You do not want music.
---
„Já jsem jeden z těch, co rádi zůstávají v kavárnách dlouho do noci,“ řekl starší číšník. „Se všemi těmi, kteří nechtějí jít spát. Se všemi těmi, kdo potřebují světlo do noci.“
„Já chci jít domů a do postele.“
„My dva jsme každý jiný,“ řekl starší číšník. Byl už převlečen na to jít domů. „Není to jen otázka mládí a sebedůvěry, i když tyhle věci jsou velmi krásné. Každou noc se zdráhám zavírat, protože tu může být někdo, kdo tuhle kavárnu potřebuje.“
„Hombre, máme tu bodegas otevřené celou noc.“
„Ty mi nerozumíš. Tohle je čistá a příjemná kavárna. Dobře osvětlená. Světlo je tu velmi dobré a teď jsou tu i stíny stromů.“
„Dobrou noc,“ řekl mladší číšník.
„Dobrou noc,“ řekl ten druhý. Zatímco zhasínal elektrickou lampu, pokračoval v konverzaci sám. Především světlo je samozřejmě důležité, ale je potřeba, aby to místo bylo čisté a příjemné. Žádná hudba.
They climbed until it was dark and then made another dry camp. David killed two spur fowl with his slingshot out of a small flock that had walked across the trail just before the sunset. The birds had come into the old elephant trail to dust, walking neatly and plumply, and when the pebble broke the back of one and the bird began to jerk and toss with its wings thumping, another bird ran forward to peck at it and David pouched another pebble and pulled it back and sent it against the ribs of the second bird. As he ran forward to put his hand on it the other birds whirred off. Juma had looked back and smiled this time and David picked up the two birds, warm and plump and smoothly feathered, and knocked their heads against the handle of his hunting knife.
OdpovědětVymazat...
Stoupali až do setmění a poté založili další suché tábořiště. David prakem ulovil dva frankolíny z malého hejna, které ještě před západem slunce přecházelo přes cestu. Přišlo se na starou sloní pěšinu popelit, kráčejíc spořádaně a baculatě, a když oblázek pronikl do zad jednoho z ptáků a ten sebou začal škubat a házet a třepotat svými křídly, jiný opeřenec přiběhl do něj klovat a David sebral další oblázek a natáhl prak a střelil ho do žeber druhého ptáka. Když ho přibíhal chytit, zbytek hejna se rozutekl. Juma se ohlédl a tentokrát se pousmál a David sebral ptáky, teplé a baculaté a s hladce opeřené, a udeřil jejich hlavami o rukojeť svého loveckého nože.
-Anna Focke
He was delighted with Italy. It was a beautiful country, he said. The people were all kind. He had been in many towns, walked much, and seen many pictures. Giotto, Masaccio, and Piero della Francesca he bought reproductions of and carried them wrapped in a copy of Avanti. Mantegna he did not like.
OdpovědětVymazatHe reported at Bologna, and I took him with me up into the Romagna where it was necessary I go to see a man. We had a good trip together. It was early September and the country was pleasant. He was a Magyar, a very nice boy and very shy. Horthy’s men had done some bad things to him. He talked about it a little. In spite of Hungary, he believed altogether in the world revolution.
...
Byl nadchnut Itálií. Je to krásná země, řekl. Lidé jsou všichni milí. Byl v mnoha městech, hodně cestoval, a viděl spoustu obrazů. Giotta, Masaccia, a Piera della Francescu, od kterých si koupil napodobeniny a nosil je zabalené v kopii Avanti. Mantegna rád neměl.
Přilásil se v Bologni, a vzal jsem ho s sebou do Romagni, kde bylo potřeba, abych se s někým setkal. Měli jsme příjemnou společnou cestu. Byl to začátek Září a krajina byla vskutku úchvatná. Byl Maďar, velmi milý hoch a opravdu stydlivý. Horthyho muži mu provedli zlé věci. Moc o tom nemluvil. I přes postavení Maďarska, celkově věřil ve světovou revoluci.