3. října 2022

A simple beginning

 

After lunch they went to the reptile house. It was cool and dark in there, with lit windows all along the walls. Behind the glass, all sorts of lizards and snakes were crawling and slithering over bits of wood and stone. Dudley and Piers wanted to see huge, poisonous cobras and thick, man-crushing pythons. Dudley quickly found the largest snake in the place. It could have wrapped its body twice around Uncle Vernon's car and crushed it into a trash can -- but at the moment it didn't look in the mood. In fact, it was fast asleep. Dudley stood with his nose pressed against the glass, staring at the glistening brown coils. "Make it move," he whined at his father. 
Uncle Vernon tapped on the glass, but the snake didn't budge. "Do it again," Dudley ordered. 
Uncle Vernon rapped the glass smartly with his knuckles, but the snake just snoozed on. "This is boring," Dudley moaned. He shuffled away. Harry moved in front of the tank and looked intently at the snake. He wouldn't have been surprised if it had died of boredom itself -- no company except stupid people drumming their fingers on the glass trying to disturb it all day long. It was worse than having a cupboard as a bedroom, where the only visitor was Aunt Petunia hammering on the door to wake you up; at least he got to visit the rest of the house. 
The snake suddenly opened its beady eyes. Slowly, very slowly, it raised its head until its eyes were on a level with Harry's. It winked. Harry stared. Then he looked quickly around to see if anyone was watching. They weren't. He looked back at the snake and winked, too. The snake jerked its head toward Uncle Vernon and Dudley, then raised its eyes to the ceiling. It gave Harry a look that said quite plainly: 
"I get that all the time. 
"I know," Harry murmured through the glass, though he wasn't sure the snake could hear him. "It must be really annoying." 
The snake nodded vigorously. 
"Where do you come from, anyway?" Harry asked. 
The snake jabbed its tail at a little sign next to the glass. Harry peered at it. Boa Constrictor, Brazil. 
"Was it nice there?" The boa constrictor jabbed its tail at the sign again and Harry read on: This specimen was bred in the zoo. 
"Oh, I see -- so you've never been to Brazil?" 
As the snake shook its head, a deafening shout behind Harry made both of them jump. "DUDLEY! MR. DURSLEY! COME AND LOOK AT THIS SNAKE! YOU WON'T BELIEVE WHAT IT'S DOING!" 
Dudley came waddling toward them as fast as he could. "Out of the way, you," he said, punching Harry in the ribs. Caught by surprise, Harry fell hard on the concrete floor. What came next happened so fast no one saw how it happened -- one second, Piers and Dudley were leaning right up close to the glass, the next, they had leapt back with howls of horror. Harry sat up and gasped; the glass front of the boa constrictor's tank had vanished. The great snake was uncoiling itself rapidly, slithering out onto the floor. People throughout the reptile house screamed and started running for the exits. As the snake slid swiftly past him, Harry could have sworn a low, hissing voice said, "Brazil, here I come.... Thanksss, amigo." The keeper of the reptile house was in shock. "But the glass," he kept saying, "where did the glass go?"
 The zoo director himself made Aunt Petunia a cup of strong, sweet tea while he apologized over and over again. Piers and Dudley could only gibber. As far as Harry had seen, the snake hadn't done anything except snap playfully at their heels as it passed, but by the time they were all back in Uncle Vernon's car, Dudley was telling them how it had nearly bitten off his leg, while Piers was swearing it had tried to squeeze him to death. But worst of all, for Harry at least, was Piers calming down enough to say, "Harry was talking to it, weren't you, Harry?" Uncle Vernon waited until Piers was safely out of the house before starting on Harry. He was so angry he could hardly speak. He managed to say, "Go -- cupboard -- stay -- no meals," before he collapsed into a chair, and Aunt Petunia had to run and get him a large brandy. Harry lay in his dark cupboard much later, wishing he had a watch. He didn't know what time it was and he couldn't be sure the Dursleys were asleep yet. Until they were, he couldn't risk sneaking to the kitchen for some food. VIDEO online :)

13 komentářů:

  1. Kateřina Štěrbová10. října 2022 v 7:17

    Strýc Vernon zaklepal rázně na sklo, ale had dále dřímal. „Tohle je nuda,“ zamumlal Dudley a zklamaně odešel pryč. Harry se postavil před terárium a upřeně se podíval na hada. Nedivil by se, kdyby umřel nudou – žádná společnost až na blbce bubnující na sklo v naději že ho donutí k reakci. Bylo to horší než mít pokoj jako přístřešek pod schody, kam jen teta Petunie přicházela bušit na dveře, aby ho vzbudila; alespoň se mohl pohybovat po celém domě.
    Najednou had otevřel své korálkové oči. Pomalu, velmi pomalu zvedal hlavu, dokud nebyl na úrovni Harryho očí. A potom mrknul. Harry se zarazil a rychle se rozhlédl, zda ho někdo pozoruje, když zjistil že ne, otočil se zpět a také mrknul. Had poté otočil hlavu směrem ke strýci Vernonovi a Dudleymu, protočil oči a podíval se na Harryho pohledem, který jasně říkal:
    „Tohle je tu pořád.“
    „Věřím,“ zamumlal Harry, i když pochyboval, že ho had skrze sklo slyší. „Musí to být otrava.“
    Had rázně přikývl.
    „Odkud vlastně jsi?“ Zeptal se Harry.
    Had ukázal ocasem k malé tabulce na zdi vedle terária. Harry zamžoural. Boa Consstrictor, Brazil.
    „Měl si se tam dobře?“
    Had opět ukázal na tabulku a Harry četl dál: Tento exemplář byl odchován v ZOO.
    „Oh, -- takže si nikdy nebyl v Brazílii?“
    Když had zakroutil hlavou ozval se za Harrym ohlušující křik, který je oba vyděsil. „DUDLEY! PANE DURSLEY! POJĎTE A PODÍVEJTE! NEUVĚŘÍTE, CO TEN HAD DĚLÁ!“

    OdpovědětVymazat
  2. D. Elena Kováčová10. října 2022 v 7:21

    Strýc Vernon poklepal na sklo, ale had dále dřímal. ,,Tohle je nuda," Dudley zakňoural. Odšoural se pryč. Harry se přesunul k teráriu a upřeně se na hada podíval. Nepřekvapilo by ho, kdyby had samou nudou zemřel - žádná společnost až na několik hloupých lidí, kteří ho svým bubnováním na sklo celý den jen ruší. Bylo to jistě horší než mít skříň jako svou ložnici, kde jediným návštěvníkem byla teta Petunia, bušící na dveře ve snaze vás vzbudit: Harry si alespoň mohl prohlédnout zbytek domu.

    Hadovi korálkové oči se najedou otevřely. Velmi pomalu zvedl hlavu, dokud nebyl na stejné úrovní očí s Harrym. Mrknul na něj. Harry jen zíral. Pak se ohlédl, jestli ho někdo pozoruje. Otočil se k hadovi a také na něj mrknul. Had trhl svou hlavou směrem k Dudleymu a strýci Vernonovi a obrátil oči v sloup. Věnoval Harrymu pohled, který zcela jasně říkal:
    ,,To se mi děje pořád.''
    ,,Chápu,'' Zamumlal Harry. Nebyl si však jistý, zda ho had vůbec slyší. ,,Musí to být otravný.''
    Had energicky přikyvoval.
    ,,Odkud vůbec pocházíš?'' zeptal se Harry.
    Had pomocí ocasu ukázal na malou cedulku vedle terária. Harry se zvědavě podíval. Boa Constrictor, Brazilia.
    ,,Bylo to tam pěkný?'' Had znovu ukázal na tabulku a Harry četl dál. Tento exemplář byl odchován v zoo.
    ,,Aha, rozumím. Tak to jsi nikdy v Brazílii nebyl?''
    Když had přikývl hlavou, přerušil je ohlušující křik. Oba se polekali. ,,DUDLEY, PANE DURSLEY, POJDTĚ SE PODÍVAT! NEUVĚŘÍTE, CO TEN HAD PROVÁDÍ!''

    OdpovědětVymazat
  3. Strýc Vernon zostra zaklepal na sklo, had ale jen podřimoval dál.
    „To je nuda,“ zakňoural Dudley a protlačil se pryč. Harry se posunul před terárium a zahleděl se na hada. Nedivil by se, kdyby dávno umřel nudou – žádná jiná společnost než houfy hloupých lidí bubnujících prsty na sklo vitríny, snažících se ho vyrušit jak je den dlouhý. Bylo to horší než mít přístěnek místo ložnice, kde jediná návštěva byla teta Petunie bušící na dveře, aby vás probudila. A když už nic jiného, Harry mohl alespoň chodit po celém domě.
    Z ničeho nic had otevřel svoje korálkové oči. Opravdu pomalu, zvedl hlavu, a až byly jeho oči ve stejné výšce jako ty Harryho, mrknul na něj. Harry jen zíral. Rychle se otočil, aby zjistil, jestli se někdo nedívá. Nikoho ale neviděl. Podíval se zpátky na hada a mrknul také. Had otočil hlavu směrem ke strýci Vernonovi a Dudleymu a protočil oči ke stropu. Potom se na Harryho podíval pohledem, který jasně říkal: „a tohle tady mám pořád“.
    „Já vím“ zamumlal Harry přes sklo, přestože si nebyl jistý, jestli ho had může slyšet. „Musí to být opravdu otravné.“ Had důrazně pokýval hlavou.
    „Odkud vlastně jsi?“ Zeptal se Harry. Had ukázal ocasem na malou cedulku vedle vitríny, kde stálo: Boa Constrictor, Brazílie.
    „Bylo tam krásně?“ Boa Constrictor ukázal ocasem znovu na tabulku a Harry četl dál: Tento exemplář byl narozen v našem zoo.
    „Rozumím – takže jsi v Brazílii nikdy nebyl?“ Zrovna když had zakroutil hlavou, oba málem vyskočily leknutím z kůže, kvůli hlasitému výkřiku, který se ozval zpoza Harryho. „DUDLEY! PANE DARSLY! POJĎTE SE PODÍVAT NA TOHO HADA! TO NEBUDETE VĚŘI CO PŘEDVÁDÍ!“

    OdpovědětVymazat
  4. Strýc Vernon zaklepal klouby na sklo ale had spal dál. ,,Tohle je nuda." zaskočil Dudley a odšoural se pryč. Harry se přesunul před terárium a zaujatě se na hada zadíval. Nedivil by se, kdyby had umřel nudou ještě předtím, než sem přišli --- bez společnosti kohokoliv jiného než hloupých lidí ťukajících svými prsty na sklo od rána do večera. Muselo to být horší než bydlet v přístěnku pod schody, kde jeho jediným návštěvníkem bývala teta Petunie, bušící na dveře, když ho chtěla vzbudit. Ale alespoň mohl navštěvovat zbytek domu.
    V tu chvíli had otevřel své korálkům podobné oči. Pomalu, velmi pomalu zvedal svoji hlavu dokud si s Harrym nehleděli z očí do očí. A pak zamrkal. Harry se zarazil. Podíval se okolo sebe, jestli se na ně někdo nedívá. Nikdo se nedíval. Otočil se zpět k hadovi a zamrkání mu oplatil. Had kývnul hlavou ke strýci Vernonovi a Dudleymu a pak zvedl oči ke stropu. Jeho výraz jakoby říkal: ,,Takhle je to tu pořád."
    ,,Já vím." zamumlal Harry přes sklo ikdyž si nebyl jistý, jestli ho had vůbec slyší. ,,Musí to být otravný."
    Had prudce přitakal.
    ,,Odkud vlastně jsi?" zeptal se Harry.
    Had píchnul ocasem do vzduchu směrem k malé tabulce vedle skla terária. Harry se k ní naklonil. Boa constrictor, Brazílie.
    ,,Bylo to tam hezký?" Boa constrictorznovu píchnul ocasem směrem k tabulce a Harry četla dál: "Tento jedinec byl odchován v zajetí."
    ,,Aha už chápu... Takže ty jsi v Brazílii nikdy nebyl?"
    Zatímco had vrtěl hlavou, prořízl místnost ohlušující výkřik a oba je donutil poskočit.
    ,,DUDLEY! PANE DURSLEY! POJĎTE SEM A KOUKEJTE NA TOHO HADA CO DĚLÁ!"

    OdpovědětVymazat
  5. Strýc Vernon poklepal chytře klouby na sklo, ale had v klidu pospával dál. „Tohle je nuda“, povzdechl si Dudley a odšoural se pryč. Harry popošel k teráriu blíž a upřeně hada pozoroval. Nepřekvapilo by ho, kdyby nudou had sám zemřel -- obklopený jen hloupými na sklo klepajícími lidmi ve snaze rušit ho po celý den. Bylo to horší než přespávat ve skříni, kde jedinou návštěvou je teta Petunie bušící na dveře jako budíček; alespoň se mohl podívat po celém domě.
    Had z ničeho nic otevřel své korálkové oči. Pomalu, velmi pomalu zvedl svou hlavu až se jeho oči setkali s Harryho a mrkl. Harry zíral. Rychle se rozhlédl kolem sebe, jestli je ještě někdo pozoruje. Nikdo se nedíval. Otočil se na hada a mrkl nazpátek. Had pokynul hlavou směrem ke strýci Vernonovi a Dudleyimu a obrátil oči ke stropu. Harry poznal jeho pohled, docela jasně naznačoval:
    „To tady mám pořád.“
    „Já vím,“ zamumlal Harry přes sklo, i když si nebyl jistý, jestli ho had může vůbec slyšet. „To musí být vážně otravný.“ Had důrazně přikyvoval.
    „Odkud vlastně jsi?“ zeptal se Harry.
    Had svým ocasem poukázal k cedulce vedle skla. Harry zamžoural. Hroznýš královský, Brazílie.
    „Bylo tam hezky?“ Hroznýš královský znovu svým ocasem poukázal na cedulku a Harry pokračoval ve čtení: Jedinec byl vychován v zoo.
    „Aha, chápu – takže jsi v Brazílii nikdy nebyl?“
    Když had vrtěl hlavou, že ne, vylekal je ohlušující křik zpoza Harryho. „DUDLEY! PANÍ DURSLEYOVÁ! POJDTĚ SE KOUKNOUT NA TOHO HADA! NEUVĚŘÍTE, CO DĚLÁ!“

    OdpovědětVymazat
  6. Strýček Vernon lehce zaklepal svými klouby na sklo, ale had i nadále podřimoval. "Tohle je nuda," zasténal Dudley a odšoural se pryč. Harry se přesunul před nádrž a upřeně se zadíval na hada. Nepřekvapilo by ho, kdyby to zemřelo nudou - žádná společnost, kromě hloupých lidí, kteří tlučou prsty na sklo a celý den se ho snaží rušit. Bylo to horší než bydlet v přístěnku pod schody, kde je jediným návštěvníkem teta Petunia tlučící na dveře, aby tě probudila. Ale alespoň mohl navštívit i zbytek domu. Had náhle otevřel jeho korálkovité oči. Pomalu, opravdu pomalu zvedal svou hlavu až byl na úrovni Harryho očí. Mrkl. Harry se zarazil. Pak se rychle podíval okolo sebe, aby zjistil, jestli se někdo nedívá. Nikdo se nedíval. Otočil se zpět na hada a také na něj mrkl. Had trhl hlavou směrem ke strýčku Vernonovi a Dudleymu. Poté zvedl oči ke stropu. Věnoval Harrymu pohled, který to řekl sám za sebe:
    "Tohle tu mám pořád."
    "Chápu," zamumlal Harry přes sklo, i když si nebyl jistý, jestli ho had mohl slyšet. "Musí to být velmi otravné."
    Had důrazně přikývl.
    "A odkud vlastně pocházíš?" zeptal se Harry
    Had ukázal ocasem na menší cedulku vedle skla. Harry se na ni podíval. Boa Constrictor, Brazílie.
    "Bylo to tam hezké?"
    Boa Constrictor znovu poukázal na nápis na cedulce a Harry četl dál: Tento exemplář se narodil v zajetí
    "Aha, chápu -- takže si nikdy nebyl v Brazílii?
    Když had zavrtěl hlavou, ozval se ohlušující výkřik za Harryho zády, který přiměl oba k výskoku.
    "DUDLEY! PANE DURSLEY! POJĎTE- SE PODÍVAT NA TOHOHLE HADA. NEBUDETE VĚŘIT TOMU, CO DĚLÁ!"

    OdpovědětVymazat
  7. Strýc Vernon poklepal na sklo, ale hada nevzbudil. "To je nuda," zamumlal Dudley a odšoural se pryč. Harry se postavil před terárium a upřeně se na hada zadíval. Nepřekvapilo by ho, kdyby samou nudou had zemřel - žádná společnost, krom otravných hlupáků bubnujících mu celý den na sklo terária. Bylo to jistě horší než mít jako pokoj přístěnek, kde vás navštívila jen teta Petunie, když bušela na dveře, aby vás vzbudila; alespoň mohl navštívit i zbytek domu.
    Z ničeho nic had otevřel své korálkové oči. Pomalu, velmi pomalu, začal zvedat hlavu dokud se jeho oči nestřetly s Harryho. Mrkl. Harry zamrzl. Rozhlédl se rychle kolem sebe, zda je někdo sleduje. Nikdo. Podíval se zpět na hada a také mrkl. Had otočil hlavu směrem ke strýci Vernonovi a Dudleymu a obrátil oči v sloup. Pohled, který Harrymu byl zcela jasný:
    "Tohle tu je pořád."
    "Chápu," zamumlal Harry přes sklo, i když pochyboval, že by ho had mohl slyšet. "musí to být opravdu otravné."
    Had rázně pokýval hlavou.
    "Odkud vlastně jsi?" zeptal se Harry.
    Had ukázal ocasem na malou cedulku vedle terária, Harry zaostřil: Boa Constrictor, Brazil.
    "Bylo ti tam dobře?" Opět Boa Constrictor ukázal na cedulku a Harry četl dál: Tento exemplář byl odchován v ZOO.
    "Aha.. takže jsi nikdy nebyl v Brazílii?"
    Zrovna, když had zakroutil hlavou, se za Harrym ozval výkřik, div nevyskočili oba z kůže. "DUDLEY! PANE DURSLEY! POJĎTE SE PODÍVAT NA TOHO HADA! NEUVĚŘÍTE, CO DĚLÁ!"

    OdpovědětVymazat
  8. Strýček Vernon klepnul klouby do skla, ale had dál podřimoval. ‘’To je nuda,’’ zakňoural Dudley. Odploužil se pryč. Harry se postavil přímo před nádrž a zadíval se na hada. Ani by ho nepřekvapilo, jestli se had už dávno unudil k smrti. Kromě stupidních lidí, kteří neustále klepou na sklo ve snaze rušit, neměl had žádnou společnost. To bylo jistě horší než mít místo ložnice špajz, kde jedinou návštěvou byla tetička Petunie, když bušila na dveře, aby ho vzbudila; aspoň mohl pobývat ve zbylých místnostech domu.

    Had najednou otevřel korálkové oči. Pomalu, velmi pomalu zvedl hlavu na úroveň Harryho očí. Zamrkal. Harry zíral. Poté se rychle ohlédnul, jestli se někdo dívá. Nikdo se nedíval. Podíval se zpět na hada a zamrkal. Had kývl hlavou směrem ke strýčku Vernonovi a Dudleymu, poté upřel oči ke stropu. Jeho pohled Harrymu dost jasně říkal:
    ‘’Tohle se mi stává pořád.’’
    ‘’Já vím,’’ zamumlal Harry přes sklo, i když si nebyl moc jistý, že ho had slyší. ‘’Musí to být otravný.’’
    Had důrazně přikývl.
    ‘’Odkud vůbec jsi?’’ zeptal se Harry.
    Had bodnul ocasem do cedulky vedle skla. Harry na ní kouknul. Hroznýš královský, Brazílie.
    ‘’Bylo tam hezky?’’ Hroznýš opět bodnul do cedulky a Harry četl: Tento exemplář byl narozen v zoo.
    ‘’Aha, takže jsi v Brazílii nikdy nebyl?’’
    Jak had kýval hlavou, ozval se za Harrym ohlušující křik, kvůli kterému oba nadskočili. ‘’DUDLEY! PANE DURSLEY! POJĎTE SEM! TO NEUVEŘÍTE, CO TEN HAD DĚLÁ!’’

    OdpovědětVymazat
  9. Strýc Vernon zaklepal chytře klouby na sklo, ale had jen dřímal. "To je nuda, " Dudley zasténal. Odšoural se pryč. Harry se přesunul před nádrž a upřeně se na hada podíval. Nebyl by překvapen, kdyby ještě před tím umřel nudou samotnou. – žádná společnost kromé hloupých lidí, kteří klepají prsty na sklo, snažejíc se ho vyrušit celý den. Bylo to horší než mít šatník jako ložnici, kde jediným návštěvníkem byla teta Petunia bušící na dveře, aby vás vzbudila; alespoň mohl navštívit zbytek domu. Had náhle otevřel jeho korálkové oči. Pomalu, velmi pomalu, zvedl svou hlavu dokud jeho oči nebyli v rovině s Harryho očima. Mrknul. Harry zíral. Poté se rychle porozhlédl, aby viděl, jestli se někdo nekouká. Nekoukali se. Podíval se zpět na hada a mrknul, také. Had škubnul hlavou směrem k strýčkovi Vernonovi a Dudleymu, pak zvedl oči ke stropu. Jeho pohled na Harryho jasně řekl:
    "To se mi děje furt.
    "Já vím, " Harry zamumlal přes sklo, ikdyž si nebyl jist, jestli ho had slyšel.
    "Musí to být fakt otrava. "
    Had důrazně zakýval hlavou.
    "Odkud vůbec pocházíš? " Zeptal se Harry.
    Had zapíchnul ocasem do malého nápisu vedle skla. Harry se na to podíval. Hroznýš Královský, Brazílie.
    "Bylo tam hezky? " Hroznýš Královský zabodnul znovu ocasem do nápisu a Harry četl dále: Tento druh byl odchován v zoo.
    "Aha, chápu – takže si v Brazílii nikdy nebyl ? "
    Zatímco had kýval hlavou, ohlušující křik za Harrym je přiměl oba dva vyskočit.
    "DUDLEY! PANE DURSLEY! POJĎTE A PODÍVEJTE SE NA TOHO HADA! NEUVĚŘÍTE, CO DĚLÁ!

    OdpovědětVymazat
  10. Strýc Vernon klepal na sklo rázně svými klouby, ale had jen dříml. “Tohle je nuda,” heknul Dudley a odšoural se pryč. Harry se přesunul před nádrž a pohlédl odhodlaně na hada. Nebyl by býval překvapen, kdyby se sám unudil k smrti – žádná společnost kromě hloupých lidí bubnujících jejich prsty na sklo snažíc se ho rušit celý den. Bylo to horší než mít šatník jako pokoj, kde jediným návštěvníkem je teta Petunie, bušící na dveře, aby tě vzbudila, alespoň mohl navštěvovat zbytek domu.
    Had najednou otevřel jeho korálkovité oči. Pomalu, velmi pomalu, zvedal hlavu, dokud jeho a Harryho oči nebyly na stejné úrovni. Had mrknul. Harry zíral. Potom se rychle rozhlédnul, jestli se nikdo nedívá. Nedíval. Podíval se zpět na hada a mrknul také. Had trhnul hlavou směrem ke strýci Vernonovi a Dudleymu, potom zvednul oči v sloup. Jeho pohled Harrymu tiše a jasně řekl:
    “To se mi děje pořád”
    “Já vím,” Harry zamumlal přes sklo, i když si nebyl jistý, že ho had mohl slyšet. “Musí to být velmi otravné.”
    Had důrazně kývnul.
    “Odkud vůbec jsi?” zeptal se Harry.
    Had zapíchnul svým ocasem do malé cedule vedle skla. Harry na ní zamžoural. Boa Constrictor, Brazílie.
    “Bylo tam hezky? Boa Constrictor zapíchnul svůj ocas na ceduli znovu a Harry pokračoval ve čtení: Tento exemplář byl odchován v zoo.
    “Aha, chápu – takže si v Brazílii nikdy nebyl?”
    Zatímco had vrtěl hlavou, ohlušující řev za Harrym je oba přiměl vyskočit. “DUDLEY! MR. DURSLEY! POJĎTE A PODÍVEJTE SE NA TOHOHLE HADA! NEUVĚŘÍTE, CO DĚLÁ!”

    OdpovědětVymazat
  11. Strýček Vernon rázně zaklepal klouby na sklo, ale had spal dál. “Tohle je nuda,” zabědoval Dudley. Odvlekl se pryč. Harry přistoupil před terárium a upřeně se na hada zadíval. Nepřekvapilo by ho, kdyby had sám dávno zemřel nudou – nemít žádnou společnost kromě hloupých lidí bubnujících svými prsty do skla snažíce se jej celý den vyrušit. To bylo horší než mít přístěnek namísto pokoje, kde jediným návštěvníkem byla teta Petunie bušící do dveří, aby vás vzbudila; on alespoň mohl navštěvovat zbytek domu. Had zničehonic otevřel své korálkové oči. Pomalu, velmi pomalu zdvihl svou hlavu až do výše Harryho očí. Mrkl. Harry jen s úžasem hleděl. Pak se kvapně rozhlédl, aby se přesvědčil, zda se někdo dívá. Nikdo se nedíval. Otočil se zpět k hadovi a také mrkl. Had pohodil hlavou směrem ke strýčku Vernonovi a Dudleymu, pak obrátil oči v sloup. Vrhl na Harryho pohled, který zcela jasně říkal:
    “Tohle tady mám pořád.”
    “Já vím,” zamumlal Harry přes sklo, ačkoliv si nebyl jistý, zda ho had vůbec slyší. “Musí tě to otravovat.” Had s vervou pokývl.
    “Odkud vůbec jsi?” zeptal se Harry. Had švihl ocasem k drobné cedulce vedle skla. Harry na něj zamžoural. Boa Constrictor, Brazílie.
    “Bylo to tam hezké?” Boa Constrictor znovu pokynul ocasem k cedulce a Harry četl dál: Tento exemplář byl odchován v zoo.
    “Ach tak, takže tys nikdy nebyl v Brazílii?”
    Když had zatřásl hlavou, ozval se za Harrym ohlušující výkřik, který je oba vyplašil. “DUDLEY! PANE DURSLEY! POJĎTE SE PODÍVAT NA TOHO HADA! NEUVĚŘÍTE CO DĚLÁ!”

    OdpovědětVymazat
  12. Strýček Vernon chytře zaklepal klouby na sklo, ale had jen dál dřímal. ,,Tohle je nuda,‘‘ zamumlal Dudley a odšoural se pryč. Harry se postavil před terárium a soustředěně se zadíval na hada. Nepřekvapilo by ho, kdyby sám umřel nudou – žádná společnost kromě hloupých lidí bubnujících prsty na sklo, snažící se hada celý den rušit. Bylo to horší než mít kredenc jako ložnici, kde jediným návštěvníkem byla teta Petunie bušící na dveře, aby ho vzbudila; aspoň mohl navštívit zbytek domu.
    Had najednou otevřel své korálkové oči. Pomalu, velmi pomalu zvedal hlavu, dokud jeho oči nebyly na stejné úrovni jako Harryho. Had mrknul. Harry zíral. Pak se rychle rozhlédl, jestli se nikdo nedívá. Nikdo se nedíval. Podíval se zpět na hada a mrknul taky. Had trhnul hlavou směrem ke strýčku Vernonovi a Dudleymu a pak zvedl hlavu ke stropu. Zcela jasně věnoval Harrymu pohled, v němž bylo jasně vepsáno: ,,To se mi stává pořád.‘‘ ,,Já vím,‘‘ zamumlal Harry přes sklo, i když si nebyl jistý, jestli ho had slyší, ,,musí to být opravdu otravné‘‘. Had důrazně přikývl. ,,Odkud vlastně pocházíš?‘‘ zeptal se Harry. Had rýpnul ocasem do malé cedule vedle skla. Harry zíral. Hroznýš královský, Brazílie. ,,Bylo tam hezky?‘‘ Hroznýš znovu dloubnul ocasem do cedule a Harry četl dál: exemplář vychován v zajetí. ,,Aha, chápu – takže jsi nikdy nebyl v Brazílii?‘‘ Když had zavrtěl hlavou, ohlušující výkřik za Harym je oba přiměl vyskočit. ,,DUDLEY! PANE DURSLEY! POJĎTE SE PODÍVAT NA TOHO HADA! NEUVĚŘÍTE CO DĚLÁ!‘‘

    OdpovědětVymazat
  13. Tereza Opravilová11. října 2022 v 11:41

    Strýček Vernon rázně zaklepal na sklo, ale had stále dřímal.
    ,, Tohle je nudný,“ zafňukal Dudley a odšoural se pryč. Harry se přesunul před nádrž a upřeně se na hada podíval. Nepřekvapilo by ho, kdyby had umřel nudou – nikdo jiný kromě hloupých lidí, kteří celý den bubnují prsty na sklo a ruší ho, mu společnost nedělal. Bylo to horší než mít skříň místo ložnice, kde jediný návštěvník byla teta Petunie bouchající na dveře, aby tě vzbudila; aspoň může navštívit zbytek domu.
    Najednou had otevřel své korálkové oči. Pomalu, velmi pomalu, zvednul hlavu až byli jeho oči na stejné úrovni jako Harryho. Zamrkal. Harry zíral. Rychle se podíval kolem, jestli někdo nepozoruje, ale nikdo tam nebyl. Podíval se zpátky na hada a také mrknul. Had škubnul hlavou směrem ke strýčku Vernonovi a Dudleymu, a pak obrátil oči v sloup.
    ,, Tohle se mi děje pořád.“
    ,,Já vím,“ zamumlal Harry přes sklo, ačkoliv si nebyl jistý, zda ho had slyší. ,,Musí to být otravné.“
    Na to had rázně zakýval hlavou.
    ,, Odkud vlastně jsi?“ zeptal se Harry.
    Had ukázal svým ocasem na malou cedulku vedle terária. Harry se na zadíval. Hroznýš královský, Brazílie, stálo na cedulce.
    ,, Bylo to tam hezký?“ Hroznýš znovu ukázal svým ocasem na cedulku a Harry pokračoval ve čtení: Exemplář se narodil v zoo.
    ,,Aha, už to chápu – takže jsi nikdy nebyl v Brazílii?“
    Ve chvíli, kdy had zakýval hlavou, ozval se za Harrym ohlušující křik, kvůli kterému oba nadskočili. ,,DUDLEY! PANE DURSLEY! POJĎTE SE PODÍVAT NA TOHO HADA! NEUVĚŘÍTE, CO DĚLÁ!“

    OdpovědětVymazat