Překladatelský oříšek - jak přeložit název komedie Oscara Wildea?
I překládání slovních hříček má své zásady.
Mnohdy jazyk již svými stavebními vlastnostmi vytváří zvláště příznivé podmínky pro některý typ uměleckých prostředků. Tak angličtina bohatstvím homonym a synonym, které je u jazyka převážně jednoslabičného přirozené, má zvláště příznivé podmínky pro tvoření slovních hříček. Silnou tradici slovních hříček v anglické literatuře již od dob biblických překladů a Shakespearových dramat je stěží možno pokládat za pouhou náhodu.
http://sas.ujc.cas.cz/archiv.php?art=783
Jack. Gwendolen!
Gwendolen. Yes, Mr. Worthing, what have you got to say to me?
Jack. You know what I have got to say to you.
Gwendolen. Yes, but you don't say it.
Jack. Gwendolen, will you marry me? [Goes on his knees.]
Gwendolen. Of course I will, darling. How long you have been about it!
I am afraid you have had very little experience in how to propose.
Jack. My own one, I have never loved any one in the world but you.
Gwendolen. Yes, but men often propose for practice. I know my brother
Gerald does. All my girl-friends tell me so. What wonderfully blue eyes
you have, Ernest! They are quite, quite, blue. I hope you will always
look at me just like that, especially when there are other people
present. [Enter Lady Bracknell.]
Lady Bracknell. Mr. Worthing! Rise, sir, from this semi-recumbent
posture. It is most indecorous.
Gwendolen. Mamma! [He tries to rise; she restrains him.] I must beg
you to retire. This is no place for you. Besides, Mr. Worthing has not
quite finished yet.
Lady Bracknell. Finished what, may I ask?
Gwendolen. I am engaged to Mr. Worthing, mamma. [They rise together.]
Lady Bracknell. Pardon me, you are not engaged to any one. When you do
become engaged to some one, I, or your father, should his health permit
him, will inform you of the fact. An engagement should come on a young
girl as a surprise, pleasant or unpleasant, as the case may be. It is
hardly a matter that she could be allowed to arrange for herself . . .
And now I have a few questions to put to you, Mr. Worthing. While I am
making these inquiries, you, Gwendolen, will wait for me below in the
carriage.
Gwendolen. [Reproachfully.] Mamma!
Lady Bracknell. In the carriage, Gwendolen! [Gwendolen goes to the
door. She and Jack blow kisses to each other behind Lady Bracknell's
back. Lady Bracknell looks vaguely about as if she could not understand
what the noise was. Finally turns round.] Gwendolen, the carriage!
Gwendolen. Yes, mamma. [Goes out, looking back at Jack.]
Lady Bracknell. [Sitting down.] You can take a seat, Mr. Worthing.
[Looks in her pocket for note-book and pencil.]
Jack. Thank you, Lady Bracknell, I prefer standing.
Lady Bracknell. [Pencil and note-book in hand.] I feel bound to tell
you that you are not down on my list of eligible young men, although I
have the same list as the dear Duchess of Bolton has. We work together,
in fact. However, I am quite ready to enter your name, should your
answers be what a really affectionate mother requires. Do you smoke?
Jack. Well, yes, I must admit I smoke.
Lady Bracknell. I am glad to hear it. A man should always have an
occupation of some kind. There are far too many idle men in London as it
is. How old are you?
Jack. Twenty-nine.
Lady Bracknell. A very good age to be married at. I have always been of
opinion that a man who desires to get married should know either
everything or nothing. Which do you know?
Jack. [After some hesitation.] I know nothing, Lady Bracknell.
Lady Bracknell. I am pleased to hear it. I do not approve of anything
that tampers with natural ignorance. Ignorance is like a delicate exotic
fruit; touch it and the bloom is gone. The whole theory of modern
education is radically unsound. Fortunately in England, at any rate,
education produces no effect whatsoever. If it did, it would prove a
serious danger to the upper classes, and probably lead to acts of
violence in Grosvenor Square. What is your income?
Jack. Between seven and eight thousand a year.
Lady Bracknell. [Makes a note in her book.] In land, or in investments?
Jack. In investments, chiefly.
Lady Bracknell. That is satisfactory. What between the duties expected
of one during one's lifetime, and the duties exacted from one after one's
death, land has ceased to be either a profit or a pleasure. It gives one
position, and prevents one from keeping it up. That's all that can be
said about land.
Jack. I have a country house with some land, of course, attached to it,
about fifteen hundred acres, I believe; but I don't depend on that for my
real income. In fact, as far as I can make out, the poachers are the
only people who make anything out of it.
Lady Bracknell. A country house! How many bedrooms? Well, that point
can be cleared up afterwards. You have a town house, I hope? A girl
with a simple, unspoiled nature, like Gwendolen, could hardly be expected
to reside in the country.
Jack. Well, I own a house in Belgrave Square, but it is let by the year
to Lady Bloxham. Of course, I can get it back whenever I like, at six
months' notice.
Lady Bracknell. Lady Bloxham? I don't know her.
Jack. Oh, she goes about very little. She is a lady considerably
advanced in years.
Lady Bracknell. Ah, nowadays that is no guarantee of respectability of
character. What number in Belgrave Square?
Jack. 149.
Lady Bracknell. [Shaking her head.] The unfashionable side. I thought
there was something. However, that could easily be altered.
Jack. Do you mean the fashion, or the side?
Lady Bracknell. [Sternly.] Both, if necessary, I presume. What are
your politics?
Jack. Well, I am afraid I really have none. I am a Liberal Unionist.
Lady Bracknell. Oh, they count as Tories. They dine with us. Or come
in the evening, at any rate. Now to minor matters. Are your parents
living?
Jack. I have lost both my parents.
Lady Bracknell. To lose one parent, Mr. Worthing, may be regarded as a
misfortune; to lose both looks like carelessness. Who was your father?
He was evidently a man of some wealth. Was he born in what the Radical
papers call the purple of commerce, or did he rise from the ranks of the
aristocracy?
Jack. I am afraid I really don't know. The fact is, Lady Bracknell, I
said I had lost my parents. It would be nearer the truth to say that my
parents seem to have lost me . . . I don't actually know who I am by
birth. I was . . . well, I was found.
Lady Bracknell. Found!
Jack. The late Mr. Thomas Cardew, an old gentleman of a very charitable
and kindly disposition, found me, and gave me the name of Worthing,
because he happened to have a first-class ticket for Worthing in his
pocket at the time. Worthing is a place in Sussex. It is a seaside
resort.
Lady Bracknell. Where did the charitable gentleman who had a first-class
ticket for this seaside resort find you?
Jack. [Gravely.] In a hand-bag.
Lady Bracknell. A hand-bag?
Jack. [Very seriously.] Yes, Lady Bracknell. I was in a hand-bag--a
somewhat large, black leather hand-bag, with handles to it--an ordinary
hand-bag in fact.
Lady Bracknell. In what locality did this Mr. James, or Thomas, Cardew
come across this ordinary hand-bag?
Jack. In the cloak-room at Victoria Station. It was given to him in
mistake for his own.
Lady Bracknell. The cloak-room at Victoria Station?
Jack. Yes. The Brighton line.
Lady Bracknell. The line is immaterial. Mr. Worthing, I confess I feel
somewhat bewildered by what you have just told me. To be born, or at any
rate bred, in a hand-bag, whether it had handles or not, seems to me to
display a contempt for the ordinary decencies of family life that reminds
one of the worst excesses of the French Revolution. And I presume you
know what that unfortunate movement led to? As for the particular
locality in which the hand-bag was found, a cloak-room at a railway
station might serve to conceal a social indiscretion--has probably,
indeed, been used for that purpose before now--but it could hardly be
regarded as an assured basis for a recognised position in good society.
Jack. May I ask you then what you would advise me to do? I need hardly
say I would do anything in the world to ensure Gwendolen's happiness.
Lady Bracknell. I would strongly advise you, Mr. Worthing, to try and
acquire some relations as soon as possible, and to make a definite effort
to produce at any rate one parent, of either sex, before the season is
quite over.
Jack. Well, I don't see how I could possibly manage to do that. I can
produce the hand-bag at any moment. It is in my dressing-room at home. I
really think that should satisfy you, Lady Bracknell.
Lady Bracknell. Me, sir! What has it to do with me? You can hardly
imagine that I and Lord Bracknell would dream of allowing our only
daughter--a girl brought up with the utmost care--to marry into a cloak-
room, and form an alliance with a parcel? Good morning, Mr. Worthing!
[Lady Bracknell sweeps out in majestic indignation.]
LADY BRACKNELL – Ztratit jednoho rodiče, pane Worthingu, může být považováno za nešťastnou náhodu; ztratit však oba dva vypadá jako nedbalost. Kdo byl váš otec? Byl to patrně muž s nějakým jměním. Narodil se, jak by řekly radikální noviny, v purpuru obchodnickém, nebo pocházel z kruhu aristokratických?
OdpovědětVymazatJACK – Obávám se, že nevím. Ve skutečnosti, lady Bracknellová, řekl jsem, že jsem své rodiče ztratil. Spíše by náleželo říci, že oni ztratili mne. Vskutku nevím, jakého jsem původu. Byl jsem…nu, byl jsem nalezen.
LADY BRACKNELL – Nalezen!
JACK – Našel mne, dnes již zesnulý, laskavý a velmi dobročinný muž, pan Thomas Cardew, který mi věnoval jméno Worthing. Protože měl v tu osudnou chvíli v kapse lístek do první třídy směr Worthing. Worthing je místo v Sussexu. Je to přímořské letovisko.
LADY BRACKNELL – Kde vás tento dobročinný muž nalezl na své cestě první třídou do přímořského letoviska?
JACK – V příruční brašně.
LADY BRACKNELL - V příruční brašně?
JACK – Ano, lady Bracknellová. Byl jsem v příruční brašně – v poměrně velké , černé kožené brašně s držadly – zkrátka v obyčejném příručním zavazadle.
LADY BRACKNELL – A na jakém místě ten pan James nebo Thomas, Cardew přišel k této obyčejné příruční brašně?
JACK – V úschovně zavazadel na Victorian Station. Bylo mu nechtěně zaměněno s jeho zavazadlem.
LADY BRACKNELL - Úschovně zavazadel na Victorian Station?
JACK – Ano, u nástupiště do Brightonu
LADY BRACKNELL – Linka je nepodstatná. Pane Worthingu, přiznám se, že se cítím poněkud zmatená tím, co jste mi právě řekl. Narodit se nebo se jakkoli chovat v kabelce, ať už měla či neměla držadla, se mi jeví jako projev pohrdání běžnými slušnostmi rodinného života, které mi připomínají přílišnosti francouzské revoluce. A domnívám se, že víte, kam tyto nešťastné skutečnosti vedly. Jestliže jde o konkrétní lokalitu, ve které bylo zavazadlo nalezeno, úschovna zavazadel na nádraží by mohla sloužit k zakrytí společenské indiskrétnosti – pravděpodobně k těmto účelům již dříve sloužila - ale jen stěží by mohla být považována za zaručený základ pro uznávané postavení v dobré společnosti.
JACK – Smím se vás zeptat na radu, co mám tedy podle vás dělat? Nemusím snad říkat, že bych udělal cokoli na celém širém světě, abych zajistil Gwendolenino štěstí.
LADY BRACKNELL – Důrazně bych vám doporučila, pane Worthingu, abyste se co nejdříve pokusil získat nějaké příbuzné a vynaložte všemožné úsilí na to, abyste v každém případě vytvořil, alespoň jednoho rodiče, kteréhokoli pohlaví, než bude po sezóně.
JACK – Inu, jak mám toto zařídit? Mohu však kdykoli donést onu brašnu. Mám ji doma ve své převlékárně. Opravdu si myslím, že ta by vám snad mohla postačit, lady Bracknellová.
LADY BRACKNELL – Mně, pane! Co to má, co dočinění se mnou? Snad si nepředstavujete, že by mě či lorda Bracknella třeba jen ve snu napadlo povolit naší jediné dceři – dívce, která byla vychována s nejvyšší péčí –, aby se provdala do šatny a uzavřela sňatek s brašnou. Dobré ráno, pane Worthingu!
Tento komentář byl odstraněn autorem.
OdpovědětVymazatLADY BRACKNELL – Musím vám sdělit, že se nenacházíte na mém seznamu vhodných mladých mužů, i když mám seznam jako má moje drahá vévodkyně z Boltonu. Pracujeme spolu, víte? Nicméně jsem rozhodnuta vaše jméno dopsat, jestliže vaše odpovědi opravdu splní to, co láskyplná matka očekává. Kouříte?
OdpovědětVymazatJACK – Žel, musím přiznat, že ano
LADY BRACKNELL – To ráda slyším. Muž by měl mít vždy nějaké zaměstnání. V Londýně je mnoho zahálčivých mužů. Kolik je vám let?
JACK – Dvacet devět.
LADY BRACKNELL – Velmi dobrý věk na ženění. Vždy jsem byla toho názoru, že muž, který se chce oženit, by měl znát v životě všechno nebo nic. Co víte vy?
JACK – Nevím nic, lady Bracknellová.
LADY BRACKNELL – To ráda slyším. Neschvaluji nic, co by narušovalo přirozenou nevědomost. Nevědomost je jako delikátní exotické ovoce; jeden malý dotek a květ je pryč. Celá teorie moderní výuky je radikálně nezdravá. Naštěstí to zde v Anglii nemá v každém případě žádný efekt. Kdyby měla, znamenalo by to opravdové nebezpečí pro vyšší třídy a pravděpodobně by to vedlo k nepokojům na Grosvenor Square. Jaký je váš příjem?
JACK – Mezi sedmi až osmi tisíci za rok.
LADY BRACKNELL – V pozemcích či investicích?
JACK - Především v investicích.
LADY BRACKNELL – To je uspokojivé. Pozemky už nejsou ani zisk, ani radost, vezmeme-li v potaz, jaké daně člověk platí za života, i jaké po něm vymáhají po smrti. Dávají určitou pozici, ale nedovolují si ji udržet. Tolik asi k pozemkům.
JACK – Vlastním dům na venkově a k němu samozřejmě patří i pozemky. Domnívám se, že to je to okolo patnácti set akrů. Avšak nezávisím na tom svým opravdovým příjmem. Ve skutečnosti, pokud vím, jsou pytláci jedinými lidmi, kteří z toho mají profit.
LADY BRACKNELL –Dům na venkově! Kolik je tam ložnic? Dobře, toto může být objasněno později. Máte doufám městský dům že? U prosté dívky s nezkaženou povahou, jako je Gwendolen, se dá stěží očekávat, že bude pobývat na venkově.
JACK – Nu, vlastním i dům na Belgrave Square, ale je na rok pronajatý lady Bloxhamové. Samozřejmě ho mohu získat kdykoli nazpět, avšak v šesti měsíční výpovědní lhůtě.
LADY BRACKNELL – Lady Bloxhamová? Tu neznám.
JACK – Vychází ven velmi zřídka. Je to dáma ve výrazně pokročilých letech.
OdpovědětVymazatLADY BRACKNELL – Ach tak, dnes to však není zárukou serióznosti charakteru. Jaké je číslo popisné na Belgrave Square?
JACK - 149.
LADY BRACKNELL – Nemoderní strana. Myslela jsem si, že v tom něco bude. To by se však dalo snadno změnit.
JACK – Máte na mysli módu nebo stranu?
LADY BRACKNELL – Oboje, když bude nutné. Jaké je vaše politické přesvědčení?
JACK – No, obávám se, že žádné nemám. Jsem liberální unionista.
LADY BRACKNELL – Ach, ty počítáme k podpůrců Konzervativní strany. Večeří s námi. Nebo přicházejí na večerní návštěvu. A nyní k méně důležitým věcem. Jsou vaši rodiče naživu?
JACK – Oba rodiče jsem ztratil.
LADY BRACKNELL – Ztratit jednoho rodiče, pane Worthingu, může být považováno za nešťastnou náhodu; ztratit však oba dva vypadá jako nedbalost. Kdo byl váš otec? Byl to patrně muž s nějakým jměním. Narodil se, jak by řekly radikální noviny, v purpuru obchodnickém, nebo pocházel z kruhu aristokratických?
JACK – Obávám se, že nevím. Ve skutečnosti, lady Bracknellová, jsem své rodiče ztratil. Spíše by výstižnější říci, že oni ztratili mne. Vskutku nevím, jakého jsem původu. Byl jsem…nu, byl jsem nalezen.
LADY BRACKNELL – Nalezen!
JACK – Našel mne dnes již zesnulý, laskavý a velmi dobročinný muž, pan Thomas Cardew, který mi dal jméno Worthing. Protože měl v tu osudnou chvíli v kapse lístek do první třídy směr Worthing. Worthing je v Sussexu. Je to přímořské letovisko.
LADY BRACKNELL – Kde vás tento dobročinný muž nalezl na své cestě první třídou do přímořského letoviska?
JACK – V příruční brašně.
LADY BRACKNELL - V příruční brašně?
Regnerová K., Schuldesová D.
OdpovědětVymazatLady Bracknell. Pane Worthingu, ztratit jednoho rodiče se dá považovat za neštěstí; ale ztratit oba, to se jeví spíše jako nedbalost. Kdo byl váš otec? Očividně to byl muž majetný. Narodil se, jak by řekly radikální noviny, do modré krve obchodu, nebo vzešel z řad aristokracie?
Jack. Obávám se, že opravdu nevím. Faktem je, lady Bracknellová, přestože jsem vám řekl, že jsem oba rodiče ztratil, blíže pravdě by bylo spíše říci, že moji rodiče ztratili mě… nevím, kdo vlastně jsem původem. Byl jsem… no totiž, byl jsem nalezen.
Lady Bracknell. Nalezen!
Jack. Zesnulý pan Thomas Cardew, starší gentleman velmi dobročinné a laskavé povahy, mě našel a dal mi příjmení Worthing, měl v tu chvíli totiž náhodou v kapse lístek první třídy do Worthingu. Worthing je město v Sussexu. Je to letovisko u moře.
Lady Bracknell. Kde vás tento dobročinný gentleman, který měl lístek první třídy do letoviska u moře probůh našel?
Jack. V příruční brašně.
Lady Bracknell. V příruční brašně?
Jack. Ano, lady Bracknellová. Byl jsem v příruční brašně – poměrně velké brašně z černé kůže s uchy – zkrátka obyčejná brašna.
Lady Bracknell. A na jakém místě objevil pan James, nebo Thomas Cardew tuto obyčejnou brašnu?
Jack. V úschovně na Victoria Station. Byla mu omylem vydána místo jeho vlastní.
Lady Bracknell. V úschovně na Victoria Station?
Jack. Ano. Bylo to na nástupišti Brighton.
Lady Bracknell. Nástupiště ale není podstatné. Pane Worthingu, přiznám se, že jsem z vašeho prohlášení poněkud v rozpacích. Narodit se, nebo v každém případě být vychovaný v brašně, ať už ucha měla nebo ne, mi připadá jako projev pohrdání vůči základním slušnostem rodinného života, který připomíná jeden z nejhorších excesů Velké francouzské revoluce. A předpokládám, že je vám známo, jak toto nešťastné hnutí dopadlo? A co se týče místa, kde byla brašna objevena, úschovna na nádraží by sice mohla sloužit k zakrytí společenské netaktnosti – pravděpodobně již k takovému účelu využita byla – ovšem ale jen stěží by mohla být považována za jistý základ pro uznávané postavení v dobré společnosti.
Jack. Mohu se vás tedy zeptat, co byste mi radila? Nemusím snad říkat, že bych pro Gwendolenino štěstí udělal cokoli na světě.
Lady Bracknell. Důrazně bych vám radila, pane Worthingu, abyste se pokusil co nejdříve získat určité známosti a vynasnažil se dodat přinejmenším jednoho rodiče, jakéhokoliv pohlaví ještě předtím, než skončí sezóna.
Jack. Bohužel nevidím způsob, jakým bych toto mohl dokázat. Kdykoli bych ovšem mohl předložit onu brašnu. Mám ji v šatně doma. Opravdu si myslím, že to by vám to mohlo stačit, lady Bracknellová.
Lady Bracknell. Mně, pane! Co to má společného se mnou? Snad si nepředstavujete, že já a lord Bracknell bychom snad snili o tom, že dovolíme naší jediné dceři – dívce s tou nejpečlivější výchovou – provdat se do úschovny a uzavřít sňatek se zavazadlem? Dobré ráno, pane Worthingu!