21. října 2009

Překladatel v kraji divů


Lewis Carroll: Alice's Adventures in Wonderland

Carrollova kouzelná knížka je pro překladatele výzvou i radostí. Lewis Carroll nešetřil fantazií, vytvářel slovní hříčky, neexistující výrazy, přepisoval dobovou poezii a pro pobavení dětských čtenářů si hrál s anglickým jazykem tolik, jako snad žádný autor před ním. Pojďme si hrát s ním!

1. Najděte si základní informace o Lewisi Carrollovi a jeho díle (viz např. anglická wikipedie).

2. Podívejte se, jak překladatelské problémy řešili studenti loňského ročníku - záznamy najdete v tomto blogu pod datem 22. února.

3. Najděte si na webu anglický text 10. kapitoly z knihy Alice in Wonderland (THE LOBSTER QUADRILLE). Jak byste přeložili název kapitoly?

4. Pokud knihu neznáte, přečtěte si alespoň tuto kapitolu, abyste se seznámili s Carrollovým autorským stylem. Text najdete například zde.

5. Pokuste se přeložit část textu včetně básně, kterou Alenka recituje (viz níže). Česká verze by měla prvním veršem připomínat některou ze "školních" memorovaných básniček, a mít pevný rytmus. Carroll často parodoval známé anglické texty - pokuste se o totéž!


FEEDBACK
1. „Go on with the next verse,“ - neznamená další verš
2. „But about his toes?“ the Mock Turtle persisted. „How could he turn them out with his nose, you know?“
- zamyslete se nad použitím zájmena "svůj" a zvratného "si" v českém překladu této věty. Věnujte větší péči detailům slovosledu.
3. Carroll tu přetváří báseň, kterou se Alenka učila ve škole - tedy nikoli lidovou píseň, ale národní klasiku, ne jednoduchý krátký verš, ale mnohoslabičné řádky; tuto představu musíme respektovat.
Rovněž vyznění celé básně - byť nedořečené, ve smyslu "panther ate the owl", se z básně nesmí vytratit.
_________________________________________________________________________

„Well, I never heard it before,“ said the Mock Turtle; „but it sounds uncommon nonsense.“
Alice said nothing; she had sat down with her face in her hands, wondering if anything would ever happen in a natural way again.
„I should like to have it explained,“ said the Mock Turtle.
„She can“t explain it,“ said the Gryphon hastily. „Go on with the next verse.“
„But about his toes?“ the Mock Turtle persisted. „How could he turn them out with his nose, you know?“
„It“s the first position in dancing.“ Alice said; but was dreadfully puzzled by the whole thing, and longed to change the subject.
„Go on with the next verse,“ the Gryphon repeated impatiently: „it begins "I passed by his garden."„
Alice did not dare to disobey, though she felt sure it would all come wrong, and she went on in a trembling voice:

„I passed by his garden, and marked, with one eye,
How the Owl and the Panther were sharing a pie--“
The Panther took pie-crust, and gravy, and meat,
While the Owl had the dish as its share of the treat.
When the pie was all finished, the Owl, as a boon,
Was kindly permitted to pocket the spoon:
While the Panther received knife and fork with a growl,
And concluded the banquet--

„What is the use of repeating all that stuff,“ the Mock Turtle interrupted, „if you don“t explain it as you go on? It“s by far the most confusing thing I ever heard!“
„Yes, I think you“d better leave off,“ said the Gryphon: and Alice was only too glad to do so.
„Shall we try another figure of the Lobster Quadrille?“ the Gryphon went on. „Or would you like the Mock Turtle to sing you a song?“

44 komentářů:

  1. Tento komentář byl odstraněn autorem.

    OdpovědětVymazat
  2. Tento komentář byl odstraněn autorem.

    OdpovědětVymazat
  3. Humří čtverylka

    „Dobře, nikdy předtím jsem ji neslyšela.“ Řekla praso-želva; „ale zní to jako neobyčejný nesmysl.“
    Alenka neřekla nic, posadila se s hlavou v dlaních. Chtěla vědět, jestli se budou věci dít normálně jako dřív.
    „Raději bych si to nechala vysvětlit,“ řekla praso-želva.
    „Ona to nemůže vysvětlit,“ řekl rychle Gryfon. „Pokračuj s další slokou.“
    „Ale s těma palcema?“ trvala na svém praso-želva. „Jak si je mohl rovnat svým nosem, víte?“
    „Je to první postavení v tanci,“ řekla Alenka, ale byla strašně zmatená celou tou věcí a přála si změnit téma hovoru.
    „Pokračuj s další slokou,“ opakoval Gryfon netrpělivě; „začíná to Šla jsem kolem zahrady.“
    Alenka se neodvažovala neuposlechnout, přesto cítila, že všechno dopadne špatně, a pokračovala s chvějícím se hlasem:


    Šla jsem kolem zahrady, náhle mé oko uzří
    Bílou sovu a pantera a s nimi koláč humří
    Ta bílá sova letí, vždyť jim talíř svrhne
    Panter mručí, skučí a pak mladé vrhne
    Ke koláči, jaká nádhera, přílohu tu máme
    Ke stolu každý usedá, kůrku chleba, kosti láme
    Mňamka je to převeliká, oba rychle přežvykují
    Den je stále slunečný, rudý nápoj usrkují


    „Jaký je smysl toho, že se to celé opakuje?“ přerušila ji praso-želva, „když nevysvětlíte, jak to je dál? Zmatenější věc jsem ještě neslyšela.“
    „Ano, raději by jste toho měla nechat,“ řekl Gryfon. Alenka byla tak ráda, že tak může učinit.
    „Můžeme zkusit další figuru humří čtverylky?“ Gryfon pokračoval. „Nebo byste ráda, aby vám praso-želva zazpívala nějakou píseň

    OdpovědětVymazat
  4. „Popravdě, nikdy jsem to neslyšel,“ řekla Želvouch; „ale zní to jako pozoruhodný nesmysl.“
    Alenka nic neřekla; posadila se s obličejem skrytým v rukou, divíc se, jestli by se to samé mohlo stát i v normálním světě.
    „Dostal bych rád vysvětlení,“ řekl Želvouch.
    „Ona to neumí vysvětlit,“ rychle řekl Orlodrak. „Pokračuj s další slokou.“
    „Ale co ty jeho prsty?“ stále naléhal falešný Želvák. „Jak je mohl vyvrátit svým nosem?“
    „To je první postoj při tanci.“ Řekla Alenka; celou tou věcí byla strašlivě zmatená a přála si změnit téma.
    „Pokračuj s další slokou,“ netrpělivě opakoval Orlodrak: „začíná „U křišťálové studánky.““
    Alenka neměla sílu neposlechnout, protože si byla jistá, že by to všechno mohlo být zase špatně. Pokračovala tedy s chvějícím se hlasem:

    U křišťálové studánky, kde nejhlubší byl les
    spatřila jsem medvěda, a jak jedl s ním i pes.
    Něco rvali, cupovali, tam někde v zadu v kapradí,
    společně tu hodovali, jak když si navzájem nevadí.
    Medvěd maso, pes zas kosti, nacpali své pupky dost,
    nebýt jejich přežranosti, byla bych nezvaný host.
    Pak zapili vše teplou krví a své příbory omyli,
    takhle to na tom světě chodí, když se život nemýlí!

    „K čemu je to neustálé opakování nesmyslů,“ přerušil jí Želvouch, „když to nevysvětlíš v pokračování? Je to zdaleka nejzmatenější báseň, kterou jsem kdy slyšel!“
    „Ano, měla bys raději přestat,“ řekl Orlodrak: a Alenka byla tak šťastná, že jej ráda poslechla.
    „Mohli bychom zkusit další postoj v Humří čtverylce?“ pokračoval Orlodrak. „Nebo bys chtěla, aby ti Želvouch zazpíval píseň?“

    OdpovědětVymazat
  5. Tento komentář byl odstraněn autorem.

    OdpovědětVymazat
  6. Tento komentář byl odstraněn autorem.

    OdpovědětVymazat
  7. „Já jsem to sice ještě nikdy neslyšela,“ řekla Pseudoželva, „ale zní to jako úplný nesmysl.“
    Alenka mlčela, seděla, obličej v dlaních a dumala, jestlipak to ještě může dopadnout nějak normálně.
    „Někdo by mi to měl vysvětlit,“ řekla Pseudoželva.
    „Ona to nemůže vysvětlit,“ vyhrkl Orlosov. „Pokračuj další slokou.“
    „Ale co jeho špičky?“ trvala Pseudoželva na svém. „Jak je může vyvrátit svým nosem, co?“
    „Je to první taneční postoj,“ řekla Alenka, ale byla z toho celá zmatená a toužila změnit téma.
    „Pokračuj další slokou,“ opakoval netrpělivě Orlosov. „Začíná to Koulela se koulela.“
    Alenka tušila, že to zase poplete, ale netroufla si vzdorovat, a tak spustila třesoucím se hlasem:

    „Koulela se, koulela pihovatá dýně.
    Kde se vzala, tu se vzala, ležela mi v klíně
    Neviděla, neslyšela, že odněkud ze shora
    spadla na mě závora
    ,Na co koukáš, dýně v klíně?‘
    ,Do támhleté malé síně!
    Kdyby tudy letěl drak
    byl by z nás dvou bramborák!‘“

    „Nač to všechno opakujeme?“ přerušila jí Pseudoželva, „když nám to stejně nevysvětlíš? Je to největší slátanina, co jsem jaktěživ slyšela!“
    „Tak to abys snad přestala,“ řekl Orlosov a Alenka mileráda poslechla.
    „Neměli bychom zkusit další figuru Humří čtvrylky?“ pokračoval Orlosov. „Nebo bys radši, aby ti Pseeudoželva zazpívala písničku?“

    Míša Cihelníková

    OdpovědětVymazat
  8. „No, ještě jsem o tom nikdy neslyšel," řekl Želvoun, „ale zní to obzvlášť nesmyslně."
    Alenka nic neříkala, sedla si, položila tvář do dlaní a přemýšlela, jestli se ještě někdy budou věci dít normálně.
    „Rád bych slyšel vysvětlení," řekl Želvoun.
    „Ona to neumí vysvětlit," prohodil Gryf. „Pokračuj dalším veršem."
    „Ale co s těmi jeho palci?" trval na svém Želvoun. „Nevíte, jak je mohl vytočit svým nosem?"
    „To je první taneční krok," řekla Alenka, ale byla celou věcí dočista zmatená a toužila změnit téma.
    „Pokračuj dalším veršem," zopakoval netrpělivě Gryf. „Začíná to: ‘Již jedenáctá odbila‘ -"
    Alenka neměla odvahu ho neuposlechnout, i když tušila, že to celé pomotá, a tak pokračovala roztřeseným hlasem:

    „Již jedenáctá odbila,
    a lampa ještě svítila,
    a lampa ještě hořela,
    co nad klekadlem visela.“
    A na stole v té světnici
    byl koláč z dálky vonící,
    sova ho oknem viděla
    a pro levharta letěla.
    Pěkná noc, jasná, po ten čas
    levhart se sovou sedí zas.
    „Co že to třímáš v pravici?“
    „To je jenom nůž se lžící.
    Moc, milá sovo, moc se ptáš,
    jen honem jez, však uhlídáš.
    Dřív než se vzbudí kohouti,
    musíme koláč zhltnouti -“

    „Jaký má smysl to celé opakovat," přerušil ji Želvoun, „když to zároveň nevysvětluješ? Je to ten největší nesmysl, co jsem vůbec kdy slyšel!"
    „Ano, myslím, že bys toho měla nechat," řekl Gryf a Alenka byla jenom ráda.
    „Zkusíme další krok humří čtverylky?" pokračoval Gryf. „Nebo chceš, aby ti Želvoun zazpíval písničku?"

    OdpovědětVymazat
  9. „No to jsem ještě neslyšel,“ řekla Žleva, „ale zní to jako úplný nesmysl.“
    Alenka na to nic neřekla, posadila se s tváří skrytou v dlaních, a přemýšlela, jestli se vůbec něco může odehrát normálně.
    „Byla bych ráda, kdyby mi to někdo laskavě vysvětlil,“ řekla Žleva.
    „Ona to nemůže vysvětlit,“ prohlásil So-vorel. „Další sloku.“
    „A co ty jeho špičky?“ trvala Žleva na svém. „Jak by je mohl vyvrátit svým nosem, ha?“
    „Je to první taneční póza,“ řekla Alenka, ale byla z toho celá zmatená a chtěla už změnit téma.
    „Další sloku,“ opakoval netrpělivě So-vorel. „Začíná to Prší, prší.“
    Alenka věděla, že to zase poplete, ale neodvažovala se vzdorovat, a tak povídala třesoucím se hlasem:

    Prší, prší, jen se leje
    panter se už zase směje.
    Ještě včera to tak nebylo
    auto ho málem zabilo.
    Byl z toho celý špatný
    pohled na svět měl pak matný.
    Sově ho bylo líto
    ona přeci ví to,
    že každý smutný chudáček
    potřebuje koláček.
    Do práce se dala
    velkej nůž si vzala
    tajnou přísadu usekla
    koláček mu upekla.
    Byl krásně zdobený
    velmi rychle snědený.
    Panter už není kyselý
    je teď hodně veselý.
    Řehtá se a poskakuje,
    že je šťastný opakuje
    všude vidí krávy
    koláček byl z trávy.

    „Proč to všechno opakujeme?“ přerušila jí Žleva, „když nám to stejně neumíš vysvětlit? To je ta největší konina, co jsem kdy slyšela!“
    „No, raději bys měla přestat“ řekl So-vorel a Alenka ráda poslechla.
    „Měli bychom raději zkusit další pózu Humří čtverylky?“ pokračoval So-vorel. „Nebo bys byla radši, kdyby ti Žleva zazpívala písničku?“

    OdpovědětVymazat
  10. Tento komentář byl odstraněn autorem.

    OdpovědětVymazat
  11. "No, něco takového jsem tedy nikdy dřív neslyšela," řekla žralva;
    "ale zní to jako totální nesmysl."
    Alenka neřekla nic; jen se posadila, hlavu v dlaních, celá užaslá.
    Copak nikdy nic nebude normální?
    "Ráda bych ji požádala o vysvětlení." řekla žralva.
    "Ona to nemůže vysvětlovat." řekl drakoun rychle.
    "Pokračujte další slokou."
    "Ale co ty jeho prsty na nohou?" trvala na svém žralva.
    "Jak si je mohl vytočit svým nosem, nevíš?"
    "To je první pozice při tanci" řekla Alenka; ale byla tím vším hrozně zmatená a
    toužila změnit téma rozhovoru.
    "Pokračujte další slokou," opakoval drakoun netrpělivě,
    "začíná to: Princeznička na bále..."
    Alenka se neodvažovala neposlechnout, a i když si byla jistá,
    že to celé splete,
    pokračovala rozechvělým hlasem:

    "Princeznička na bále, poztrácela korále.
    Její táta, mocný král, na Honzíka zavolal:
    Haló, haló, co se stalo?
    Prase kozu potrkalo.
    Honzíku náš, copak děláš?
    Děti jdou do školy, tys ještě v posteli,
    Honzíku, máš na mále,
    přines nám ty korále !
    Honzík běhá po okolí,
    pípá, pípá, nožky bolí..."


    "K čemu je to neustálé opakování nesmyslů," přerušila ji žralva,
    "když to nevysvětlíte, jak můžete pokračovat?
    To je široko daleko ta nejzmatenější věc, co jsem kdy slyšela!"
    "Ano, myslím, že byste raději měla odejít." řekl drakoun;
    a Alenka to ráda udělala.
    "Nemáme zkusit novou figuru Humří čtverylky? pokračoval drakoun.
    "Nebo byste raději chtěla, aby vám žralva zazpívala píseň?"

    OdpovědětVymazat
  12. Tento komentář byl odstraněn autorem.

    OdpovědětVymazat
  13. „Tak to jsem nikdy neslyšel“ řekl Želvrak, ale zní to jako neobyčejný nesmysl.“
    Alenka nic neříkala; posadila se s hlavou v dlaních a přemýšlela, jestli něco bude zase normální.
    „Chtěl bych to vysvětlit,“ řekl Želvrak.
    „Neumí to vysvětlit,“ ukvapeně řekl Gryfon. „Pokračuj v další sloce.“
    „Ale co ty jeho nohy?“ stál si za svým Želvrak. „Jak si je může rovnat svým nosem?“
    „To je základní postavení v tanci.“ řekla Alelenka, ale byla naprosto zmatená z toho všeho a přála si změnit téma.
    „Pokračuj v další sloce.“ Gryfon netrpělivě opakoval: „začíná to " U zahrady kuře jedlo."“
    Alenka se neodvážila neposlechnout, ačkoli si byla jistá, že to všechno špatně dopadne, a pokračovala chvějícím se hlasem:

    U zahrady kuře jedlo,
    s vlkem se tam dělilo.
    Vlkovi to bylo jedno,
    proč by mu to vadilo.

    Poledne v tom okamžení,
    vlk snědl všechny dobroty,
    na kuře už nezbylo:
    pro tebe, ty zlobo, ty!

    „Jaký má smysl to všechno opakovat,“ přerušil ji Želvrak, „když to v průběhu nevysvětlíš? Je to zatím ta nejzmatenější věc, co jsem kdy slyšel!“
    „Ano, myslím, že bys toho měla nechat.“ řekl Gryfon. A Alenka to s radostí udělala.
    „Máme zkusit další část humří čtverylky?“ pokračoval Gryfon. „Nebo bys raději, aby ti Želvrak zazpíval?“

    OdpovědětVymazat
  14. Humří Čtverylka

    "No, nikdy předtím jsem to neslyšel," řekl Málemželva, "ale zní to jako nesmysl."
    Alenka nic neřekla a posadila se na zem s hlavou v dlaních. Zajímalo jí, jestli se ještě někdy něco bude dít v jejím životě normálním způsobem.
    "Byl bych vděčný kdybys mi to mohla vysvětlit," řekl Málemželva.
    "Němůže to vysvětlit," vyštěkl Gryf. "Pokračuj. Pokračuj dalším veršem."
    "Ale o prstech na nohou?" trval na svém Málemželva. "Jak je mohl objevit svým nosem, víš?"
    "TO je právě první pozice tance." řekla Alenka. Byla ale strašlivě popletená celou tou věcí a toužila po změně tématu.
    "Pokračuj dalším veršem," opakoval Gryf netrpělivě. "Začíná to: 'Byl pozdní večer, první máj'."
    Alenka si netroufala neposlechnout, ačkoliv si byla jistá, že se jí to zase všechno poplete a začala chvějícím se hlasem:

    Byl pozdní večer - první máj -
    večerní máj - byl lásky čas
    Levhartův zval ku jídlu hlas
    Pak se sovou dával si páj

    S želvou dort si levhart dal
    A sova zase kus s ježkem
    Po jídle každý tak těžkém
    Příbor si do své kapsy vzal

    Jezero hladké v křovích stinných
    Skrývá ten strašný břicha bol...


    "Jaký to má smysl pořád opakovat," přerušil ji Málemželva, "když nám to hned nevysvětlíš? To je ta naprosto nejvíc matoucí věc, kterou jsem v životě slyšel!"
    "Ano, bude nejlepší, když toho necháš," řekl Gryf a Alenka ho moc ráda poslechla.
    "Zkusíme si další figuru Humří Čtverylky?" pokračoval Gryf. "Nebo bys raději aby ti Málemželva zazpíval písničku?"

    OdpovědětVymazat
  15. Humří čtverylka

    „No, to jsem nikdy předtím neslyšela,“ řekla Žráva; „ale zní to jako neobyčejná hloupost.“
    Alenka neřekla nic; posadila se s tváří ploženou v dlaních a přemýšlela, jestli by se to samé mohlo stát i v normálním světě.
    „Ráda bych slyšela vysvětlení,“ řekla Žráva.
    „Ona to nemůže vysvětlit,“ řekl ve spěchu Drakorel. „Pokračuj dalším veršem.“
    „Ale co jeho palce na nohou?“ trvala na svém Žráva. „Nevíte, jak je mohl vytočit svým nosem?“
    „Je to první taneční postoj.“ Řekla Alenka; z celé té věci byla příšerně v rozpacích a přála si změnit téma.
    „Pokračuj dalším veršem,“ nedočkavě opakoval Drakorel: „začíná „Na topole nad jezerem...““
    Alenka si nedovolila neposlechnout, protože si byla jistá, že by se to všechno mohlo zkazit, tak pokračovala s roztřeseným hlasem:

    Na topole nad jezerem, viděla jsem sovou
    jak se cpala koláčem a sledovala Novu.
    V tom panter přišel na žebračku,
    hej sovo, dej mi kus koláčku!
    Sova celá překvapená zakřičela nedám!
    tak dobrý koláček já celý den hledám.
    Tak se panter otočil tam u vysokých stromů,
    a celý posmutnělý si to štrádoval domů.

    „Na co to všechno opakujeme,“ přerušila jí Žráva, „když nevysvětlíš jak je to dál? Je to zdaleka ta nejzmatenější věc, kterou jsem kdy slyšela!“
    „Ano, myslím, že by jsi měla raději přestat,“ řekl Drakorel: a Alenka to s vděkem udělala.
    „Neměli bychom zkusit další postoj Humří čtverylky?“ pokračoval Drakorel. „Nebo by jsi byla raději, kdyby ti Žráva zazpívala píseň?“

    Anita Slabová

    OdpovědětVymazat
  16. Humří čtverylka

    „Tak to jsem nikdy předtím neslyšela,“ řekla Paželva. „Ale zní to jako úplný nesmysl.“
    Alenka mlčela. Sedla si, obličej si schovala do dlaní a přemýšlela, jestli se vůbec někdy něco stane tak jak má.
    „Byla bych ráda, kdybys mi to vysvětlila,“ řekla Paželva.
    „Ona to neumí vysvětlit,“ řekl kvapně Orlolev. „Pokračuj další básničkou.“
    „Ale co ty jeho prsty?“ trvala na svém Paželva. „Jak je mohl vytočit svým nosem?“
    „Je to základní postoj při tanci,“ řekla Alenka, která ale byla celou tou věcí příšerně zmatená, a velmi si přála změnit téma.
    „Odříkávej další báseň,“ zopakoval netrpělivě Orlolev. „Začíná to takhle: „Když jsem šel z hub…“
    Alenka se neodvážila vzdorovat, ačkoli najisto věděla, že to celé zase zmotá. Pokračovala tedy dál třesoucím se hlasem:
    „ Když jsem šel z hub, spatřil jsem dub.
    Na tom dubu pardála a sovu, co houkala,
    když pojídali z rendlíku tuze dobrou paštiku.
    Pardál to však hned, všechno sově sněd.
    Nezbylo jí nic, než pár malých lžic,
    a tak z plných plic, houkla: „Já chci víc!“
    A co na to pardál? Vzal si nůž a vidličku,
    na chudáka sovičku…“

    „K čemu je to dobré opakovat ty nesmysly pořád dokola,“ přerušila jí Paželva, „když to přitom vůbec nevysvětluješ? Je to zdaleka nejzmatenější věc, jakou jsem kdy slyšela!“
    „Ano, raději bys už měla přestat,“ řekl Orlolev. A Alenka to učinila s velkou radostí.
    „Nezkusíme ještě nějakou další figuru z humří čtverylky?“ pokračoval Orlolev. „Nebo chceš, aby ti Paželva něco zazpívala?“

    OdpovědětVymazat
  17. Tento komentář byl odstraněn autorem.

    OdpovědětVymazat
  18. Humří čtverylka

    "Tedy to jsem nikdy předtím neslyšel" řekl Paželv; "ale zní to jako naprostý nesmysl."
    Alenka nic neřekla; sedla si, obličej měla schovaný v dlaních, a přitom přemýšlela jestli ještě někdy něco bude tak jak má.
    "Rád bych aby mi to někdo vysvětlil," řekl Paželv.
    "Ona to neumí vysvětlit" rychle vyhrknul Gryf. "Pokračuj v recitování."
    "Ale co ty jeho palce?" Paželv nadále naléhal. "Jak je mohl vytočit ven, no?"
    "To je první taneční pozice" odvětila Alenka; ale byla celou tou situací úplně zmatena a chtěla změnit téma hovoru.
    "Pokračuj v recitování" opakoval Gryf: "začíná to "Skákal pardál přes ovál.""

    "Skákal pardál přes ovál,
    přes větvičku uschlou.
    I seděl tam soví král,
    ládoval se hostinou.
    Co tam máš, co chroustáš,
    řekl pardál náhle.
    Oběd mám, tobě dám,
    když už stojíš támhle.
    A tak sám, soví král,
    pozval kata ke stolu.
    Nevěděl, co by měl,
    jakou potkal potvoru-"

    "K čemu je opakování toho všeho," přerušil ji Paželv, "když nic pořádně nevysvětlíš? Je to ta největší hloupost co jsem kdy slyšel!"
    "Myslím, že bude lepší když přestaneš s recitováním" řekl Gryf: a Alenka byla ráda že už mohla skončit.
    "Nezkusíme další figuru z humří čtverylky?" Navrhl Gryf. "Nebo chceš aby ti Paželv něco zazpíval?"

    Martin Svoboda

    OdpovědětVymazat
  19. Tento komentář byl odstraněn autorem.

    OdpovědětVymazat
  20. Tento komentář byl odstraněn autorem.

    OdpovědětVymazat
  21. Tento komentář byl odstraněn autorem.

    OdpovědětVymazat
  22. Tento komentář byl odstraněn autorem.

    OdpovědětVymazat
  23. Tento komentář byl odstraněn autorem.

    OdpovědětVymazat
  24. ,,Abych řekl pravdu, nikdy jsem nic takového neslyšel,‘‘ řekl Želvočuník: ,,ale zní to jako absolutní nesmysl.‘‘
    Alenka mlčela, seděla s hlavou v dlaních a přemýšlela, jestli něco bude zas normální jako dřív.
    ,,Byl bych rád kdyby to vysvětlila,‘‘ řekl Želvočuník.
    ,,Ona to neumí vysvtětlit,‘‘ řekl kvapně Drakoorel. ,, Pokračuj další slokou.‘‘
    ,,A co ty jeho prsty?‘‘naléhal Želvočuník. ,, Jak by je mohl vyvrátit svým nosem, no?‘‘
    ,,To je základní póza při tanci.‘‘ řekla Alenka celá zmatená z celé té věci a přála si už změnit téma.
    ,,Pokračuj další slokou,‘‘ řekl netrpělivě Drakoorel: ,,začíná to "Panter leze dírou výr oknem."‘‘ Alenka si netroufla odporovat přestože cítila, že se vše ubírá špatným směrem a pokračovala roztřeseným hlasem:

    ,,Panter leze dírou, výr oknem.
    Dnes budeme doma, nezmoknem.
    Zůstaneme v teplíčku, uvaříme kašičku.
    Výrek ten rád kašičku, přislazenou trošičku.
    A panter zas naopak, na výra teď upřel zrak.
    Proč si drahý bratříčku, na kaši bereš vidličku?
    A panter si bere nůž, hostina mu začla už-‘‘

    ,,K čemu je všechno to opakování,‘‘ přerušil jí Želvočuník, ,,pokud to při tom nevysvětluješ? To je ta nejzmatenější věc, jakou jsem kdy slyšel!‘‘
    ,,Ano, myslím že bys raději měla přestat,‘‘ řekl Drakoorel: čemuž byla Alenka velice vděčná.
    ,,Mohli bychom vyzkoušet další figury z Humří čtverylky.‘‘ pokračoval Drakoorel. ,,Nebo bys chtěla aby ti Želvočuník zazpíval písničku?‘‘

    OdpovědětVymazat
  25. "Inu, nic takového jsem doposud neslyšela", řekla prasoželva; "ale zní to jako uplný nesmysl."
    Alenka nic neřekla; sedla si s rukama přitisklýma k obličeji a přemýšlela, jestli se ještě někdy něco stane, tak, jak má.
    "Ráda bych si to nechala vysvětlit," řekla prasoželva.
    "Ona to neumí vysvětlit," řekl Grifoň spěšně. "Pokračuj s dalším veršem."
    "Ale co s těmi jeho palci?" vytrvávala prasoželva. "Jak by je mohl otočit vlastním nosem, hm?"
    "To je první krok v tanci." řekla Alenka; ale byla z celé té věci děsně rozpačitá a toužila po změně tématu.
    "Pokračuj dalším veršem," opakoval Grifoň netrpělive: "začíná to: "Skákal pes přes oves"."
    Alenka se neopovážila neposlechnout, přestože si byla docela jistá, že to celé poplete a pokračovala třesoucím se hlasem:

    Skákal pes přes oves přes zelený louky
    viděl tam pantera, jak peče koláč z mouky
    Dostal hlad, běžel tam, sežral kousek těsta
    Zakňučel a svalil se tam, kde vedla cesta
    Sova ho zahlédla, jak se v křečích válí
    Mrkla na pantera a společně se smáli
    Pejsku náš, co děláš, že se tam tak dávíš
    Nemáš krást, teď tři dny v hrozných křečích strávíš

    "Jaký ma smysl to všechno opakovat," přerušila prasoželva, "jestliže to nebudeš v průběhu vysvětlovat? To je nepochybně zatím ta nejzmatenější věc, co jsem kdy slyšela!"
    "Ano, myslím, že bys měla raději přestat," řekl Grifoň a Alenku pouze těšilo tak učinit.
    "Nezkusíme další kroky humří čtverylky?" pokračoval Grifoň. "Nebo bys ráda, aby ti prasoželva zazpívala píšeň?"

    Lukáš Janičík

    OdpovědětVymazat
  26. Humří čtverylka

    „Tedy, tohle jsem ještě nikdy neslyšela,” řekla Neželva, „ale zní to jako pěkný nesmysl.” Alenka na to nic neřekla, posadila se na zem s obličejem v dlaních. Byla zvědavá, jestli se ještě někdy bude něco dít normálním způsobem.
    „Byla bych ráda, kdybys mi to vysvětlila,“ řekla Neželva.
    „Ona to nemůže vysvětlit,“ řekl rychle Neorel. „Pokračuj další básničkou.“
    „Ale prsty na nohou?“ trvala na svém Neželva. „Nevíte, jak jimi mohl kroutit nosem?“
    „To je první taneční poloha,“ řekla Alenka. Byla ale hrozně popletená celou tou záležitostí a toužila změnit téma.
    „Pokračuj další básničkou,“ netrpělivě opakoval Neorel. „Začíná to: Koulelo se koulelo.“
    Alenka se neodvážila neposlechnout, přestože si byla jistá, že to nedopadne dobře. Pokračovala třesoucím se hlasem:

    “Koulelo se koulelo
    Červené jablíčko,
    Na něm sova tančila,
    měla rudé líčko.
    Panter kolem obcházel,
    Zálusk na ní tuze měl.
    Všechno bylo naruby,
    A on jí dal do...

    „Jaký má smysl opakovat všechny ty věci,“ přerušila ji Neželva, „když nám je hned nevysvětlíš! Zatím je to úplně nejzmatenější věc, jakou jsem kdy slyšela!“
    „Zkusíme si další figuru Humří čtverylky?“ pokračoval Neorel. „Nebo bys byla radši, kdyby ti Neželva něco zazpívala?“

    Veronika Lojková

    OdpovědětVymazat
  27. Humří čtverylka

    ,,Tedy to jsem nikdy neslyšela," řekla Krunýřovka; ,,ale zní to jako mimořádný nesmysl."
    Alenka nic neřekla; posadila se s tváří zakrytou rukama a zajímalo ji, jestli se vůbec někdy budou dít věci zase normálně.
    ,,Ráda bych slyšela vysvětlení," řekla Krunýřovka.
    ,,Ona to neumí vysvětlit," řekl Ptakoun rychle. ,,Pokračuj další slokou."
    ,,O jeho prstech na nohou?" setrvávala Krunýřovka. ,,Jak by je mohl otočit vlastním nosem, nevíš?"
    ,,Je to první taneční krok." řekla Alenka; ale byla celou věcí hrozně zmatená a přála si změnit téma.
    ,,Pokračuj dalším veršem," opakoval nedočkavě Ptakoun: ,,začíná to ,,U lavice dítě stálo, z plna hrdla křičelo."
    Alenka neměla odvahu neuposlechnout, a i když tušila, že to dopadne špatně, pokračovala třesoucím se hlasem:

    ,,U lavice dítě stálo, z plna hrdla křičelo.
    V lese mlsná zvířátka jeho oko uzřelo.
    Vidělo tam pantera a s ním i sýčka."
    A společně se sýčkem, panter se cpal masíčkem.
    Když oba dva dojedli, vylezli si na jedli.
    Sebou jako dáreček, vzali si pár vidliček.
    Sýček si vzal lžíci, byla kočky Mícy.
    Všichni hodovali za tři, byl to bál tak jak se patří.
    Potom ale hrozná věc, panter začal žhavit pec.
    A když sýček viděl hrnec, věděl už ...

    ,,K čemu mi je to stálé opakování," vyrušila Krunýřovka, ,,když to v průběhu nevysvětlíš? Zatím je to
    ta nejvíc matoucí věc, jakou jsem kdy slyšela!"
    ,,Ano, myslím, že by jsi měla radši přestat," řekl Ptakoun: a Alenka za to byla moc šťastná.
    ,,Nezkusíme další figuru humří čtverylky?" pokračoval Ptakoun. ,,Nebo bys radši aby ti Krunýřovka zazpívala
    písničku?"

    OdpovědětVymazat
  28. Tento komentář byl odstraněn autorem.

    OdpovědětVymazat
  29. „No, já ji ještě nikdy neslyšel," řekl Žejíc, "ale zní to jako neobvyklý nesmysl."
    Alenka mlčela, sedla si s obličejem schovaným do dlaní a přemýšlela, jestli se ještě někdy něco stane normálně.
    „Byl bych rád, kdyby to vysvětlila," řekl Žejíc.
    „Neumí to vysvětlit, "řekl Drakorel kvapně. „Pokračuj další básničkou."
    „Ale ty jeho prsty u nohou?" trval na svém Žejíc. "Jak by je mohl rovnat svým nosem?"
    „TO je první taneční pozice, " ozvala se Alenka, která ale byla hrozně zmatená celou tou věcí, a toužila změnit téma.
    „Jdi na následující básničku,“ opakoval Drakorel netrpělivě. „Začíná to takhle: „U lavice dítě stálo … “
    Alenka se neodvážila neposlechnout, i když si byla jistá, že to zase řekne špatně, a tak pokračovala třesoucím se hlasem:

    „U lavice dítě stálo,
    z plna hrdla mlčelo.
    Před chvílí se usmívalo,
    když tatínka věšelo.

    Na chvíli pak pomyslelo:
    "Máma má o tátu strach."
    Nechtělo už mámu trápit,
    teď je dvojnásobný vrah.

    Dva hrobečky vedle sebe,
    brácha vchází do dveří.
    Za chvíli už budou tři!
    Když se dílo poda- ´´

    „Jaký to má smysl to všechno opakovat," přerušil ji Žejíc, „když to při tom nevysvětluješ? Je to zdaleka ta nejzmatenější věc, co jsem kdy slyšel!"
    „Ano, myslím, že by bylo lepší, kdybys už přestala, " řekl Drakorel. A Alenka to s radostí udělala.
    „Nemohli bychom zkusit jinou figuru Humří čtverylky?" pokračoval Drakorel. „Nebo bys chtěla, aby ti Žejíc zazpíval?

    OdpovědětVymazat
  30. 3. Humří čtverylka

    "Tak to jsem nikdy neslyšel," řekl Prasoželvák, "ale zní to jako nezvyklý nesmysl."
    Alenka nic neřekla, jen si sedla na zem a složila si tvář do dlaní, přemýšlela, jestli se někdy ještě něco stane tak, jak má.
    "Rád bych slyšel vysvětlení," řekl Prasoželvák.
    "Nemůže to vysvětlit," poznamenal rychle Orlolev. "Pokračuj dalším veršem."
    "Ale jeho palce?" nenechal se želvák odbýt. "Jak je mohl otočit kolem svého nosu?"
    "To je první figura při tanci," odvětila Alenka, která byla celou věcí zmatená a toužila změnit téma hovoru.
    "Pokračuj s dalším veršem," zopakoval okamžitě Orlolev."Začíná: Seděla sova na bezu."
    Alenka se neodvážila neuposlechnout, přestože cítila, že to špatně skončí a pokračovala třesoucím se hlasem:

    Seděla sova na jezu a koukala do bezu.
    A cpala se tam sušenkou, až z toho dýchat nemohla.
    Sovu panter sledoval, on hlad obrovský měl.
    Přišel pak panter za sovou, že ždíbnout by si chtěl.
    Sova dobrák to starý svolila a o sůšu se s ním podělila.
    Ždíbnul si panter ždíbnul, jednou ždíbnul, dvakrát a když chtěl ždíbnout potřetí, zjistil že do čeho již není.
    Zadíval se smutně na sovu, pro chuť a poděkvání ji olízl.
    A s tlamou plnou peří domů se vydal.

    "Jaký význam má toto všechno opakovat?" přerušil Alenku želvák. "Když nic z toho nevysvětlíš? Je to ta nejvíce matoucí věc, jakou jsem kdy slyšel!"
    "Ano, myslím, že bude lepší když přestaneš," přidal Orlolev a Alenka velice ráda souhlasila.
    "Nezkusíme další krok Humří čtverylky?" navrh Orlolev. "Nebo bys raději, aby ti Prasoželvák zazpíval?“

    Michal Záprt

    OdpovědětVymazat
  31. „Tedy, to jsem nikdy předtím neslyšela," řekla želva Žertovka, „ale zní to jako pěkný nesmysl."
    Alenka na to nic neřekla, jen se posadila a opřela si ruce pod bradou a přemýšlela, jestli se ještě něco může stát tak, jak to má opravdu být.
    „Docela ráda bych to chtěla vysvětlit," řekla želva Žertova.
    „Ona to neumí vysvětlit," řekl rychle Grif. „Pokračuj další básní."
    „O jeho palcích?" trvala na svém želva Žertovka. „Jak je mohl vytočit svým nosem, víš to?“
    „Je to přece první taneční pozice." řekla Alenka; ale byla celou tou věcí tak zmatená, že chtěla změnit téma.
    „No tak pokračuj další básní," opakoval Grif nedočkavě, pokračuje to: „Šel jsem jeho zahradou."
    Alenka se neodvážila neposlechnout, ačkoli si byla jistá, že se to celé poplete. Přesto pokračovala třesoucím se hlasem:


    „Šel jsem jeho zahradou a spatřil pouhým okem,
    Jak Sova s Panem Panterem krmili se dortem—“
    Pan Panter čapnul těsto z dortu, s omáčkou i masem,
    A Sova měla talířek, lemovaný štrasem.
    Když už zbyly pouhé drobky, Sova byla veselá,
    S dovolením schovala si mastnou lžíci pod pera:
    Na Pantera zbyla už jen ta vidlička špinavá,
    Inu je tu konec banketu, a Panter peří kýchá--


    „Jaký to má smysl, opakovat tohle všechno," přerušila ji želva Žertovka, „když to nevysvětlíš, jak můžeš pokračovat? To je ta nejzmatenější věc, jakou jsem kdy slyšela!"
    „Přesně tak, já si myslím, že bys raději měla přestat," řekl Grif a Alence se ulevilo.
    „Můžeme vyzkoušet jinou figuru humří Čtverylky?" pokračoval Grif. „Nebo bys byla radši, aby ti želva Žertovka zazpívala písničku?"

    OdpovědětVymazat
  32. Tento komentář byl odstraněn autorem.

    OdpovědětVymazat
  33. HUMŘÍ ČTVERYLKA

    ,,Tak to jsem nikdy dřív neslyšela, “ řekla Želvice; ,,ale zní to jako pěkný nesmysl.“
    Alenka neřekla nic; sedla si s hlavou v dlaních a přemýšlela, jestli by se alespoň něco nemohlo odehrát normálně.
    ,,Byla bych ráda, kdybys mi to vysvětlila, “ řekla Želvice.
    ,,Nemůže to vysvětlit, “ řekl rychle Gryf. ,,Pokračuj další slokou.“
    ,,Ale co jeho palce? “ trvala na svém Želvice. ,,Jak by je mohl vytočit svým nosem?“
    ,,To je první figura v tanci, “ řekla Alenka; ale už byla z celé té záležitosti úplně bezradná a ráda by změnila téma.
    ,,Pokračuj další slokou,“ netrpělivě opakoval Gryf. ,,Začíná to na ,,U lavice sova stála“.
    Alenka si netroufala odporovat, i když si byla jistá, že to skončí špatně, a tak pokračovala roztřeseným hlasem:

    U lavice sova stála, na pantera křičela,
    Ukradl jí totiž koláč, to se přeci nedělá,
    Dala mu ho na hlídání, že prý bude zpátky hned,
    Panter jí ho zatím sežral, a chutnal mu jako med,
    A tak tu teď na něj křičí, nadává mu a má vztek,
    Netuší však, že by si dal Panter ještě zákusek,
    Věřila mu sova jednou, a teď chybuje znovu,
    Tak má panter po koláči za zákusek i ...

    ,,Jaký má smysl pořád to všechno opakovat,'' přerušila Alenku Želvice, ,,když nevysvětlíš o čem to je? To je ta zdaleka nejpomatenější věc, jakou jsem kdy slyšela!''
    ,,Ano, myslím že bys s tím měla přestat,'' řekl Gryf; a Alenka to s radostí udělala.
    ,,Nezkusíme další figuru Humří Čtverylky?'' pokračoval Gryf. ,,Nebo bys radši, aby ti Želvice zazpívala písničku?''



    Jiří Kunášek

    OdpovědětVymazat
  34. „Tedy, toto jsem nikdy předtím neslyšel,“ řekl pan Želvoň, „ale zní to jako neobvyklý nesmysl.“
    Alenka na to nic neřekla, usadila se s hlavou zabořenou v dlaních, zajímalo ji, jestli se ještě někdy něco stane tak jak má.
    „Rád bych, aby se mi dostalo vysvětlení,“ řekl pan Želvoň.
    „Ona to neumí vysvětlit,“ řekl spěšně pan Orloucnost. „Pokračuj další slokou“
    „Ale co jeho prsty u nohou?“ trval si na svém pan Želvoň „jak si je mohl vytočit nosem, rozumíte?
    „To je přece první taneční postoj.“ řekla Alenka, ale byla celou tou věcí straštlivě zmatená a přála si změnit téma.
    „Pokračuj další slokou,“ znova řekl pan Orloucnost netrpělivě: „začíná to „vařil panter kašičku“
    Alenka se neodvážila neuposlechnout, přestože najisto tušila, že všechno bude špatně, a pokračovala třesoucím se hlasem:

    Vařil panter kašičku,
    na zeleném rendlíčku,
    hloupou sovu nalákal,
    do kašičky přimíchal,
    tomu dal, tomu dal,
    moc se chlapec nepředal.

    Sedí panter na dvoře,
    nešťastně si stýská,
    že mu tchoř zadeček,
    do červena ztříská.
    Zato liška v komoře,
    radostí si výská.

    „Je zapotřebí všechny ty věci opakovat,“ přerušil ji pan Želvoň, „když je dál nevysvětlíš? Doposud je to ta nejzmatenější věc co kdy slyšel!“
    „Ano, myslím že bys měla raději odejít,“ řekl pan Orloucnost: Alenka byla jedině ráda.
    „Vyzkoušíme další taneční postoje?“ pokračoval pan Orloucnost. „Nebo by jsi raději poslouchala písničku od pana Želvoně?“

    OdpovědětVymazat
  35. Tento komentář byl odstraněn autorem.

    OdpovědětVymazat
  36. Tento komentář byl odstraněn autorem.

    OdpovědětVymazat
  37. Humří čtverylka

    „Dobrá, nikdy předtím jsem ji neslyšel,“ řekl Želvák; „Ale zní to jako úplný nesmysl.“
    Alenka neřekla nic, posadila se s hlavou v dlaních a přemýšlela, jestli se ještě někdy stane něco tak, jak by mělo.
    „Měl bych si to nechat vysvětlit,“ řekl želvák.
    „Ona to nemůže vysvětlit,“zadrmolil Drakouš. „Pokračuj s další slokou.“
    „Ale co ty jeho palce?“ trval Želvák na svém. „Jak je mohl ohnout vlastním nosem, nevíš?“
    „To je první pozice při tanci,“ řekla Alenka; ale byla příšerně zmatená celou tou věcí a přála si změnit téma.
    „Pokračuj další básní,“ opakoval Drakouš netrpělivě: „Šla jsem kolem zahrady,“
    Alenka si nedovolila neuposlechnout, i když si byla jistá, že vše dopadne špatně a pokračovala třesoucím hlasem:



    Šla jsem kolem zahrady, mé oko náhle vidí,
    jak panter a sova kolem dortu slídí.
    Panter snědl dortu půlku, druhou půlku schovává,
    sova na jěj hledí z kůlku, panter se jí vyptává.
    Nechceš taky? Jen pojď blíž, mám tu dortu půlku,
    nestyď se a přidej se, přileť z toho kůlku.
    Sova mlsná, hladová, dortu se jí zachtělo,
    panter smíchy padá k zemi a klepe si na čelo.
    Copak všechny sovy zešílely? Neprokouknou lest?
    Sova s dortem dávno letí, byl to jenom test.


    „K čemu je to stálé opakování!“ přerušil jí Želvák. „Pokud to nebudeš zároveň vysvětlovat, je to nepochybně ta nejzmatenější věc, co jsem kdy slyšel!“
    „Ano, bude lepší, když toho necháš,“ řekl Drakouš: a Alenka uposlechla s velikou radostí.
    „Nezkusíme ještě další figury z Humří čtverylky?“ navrhl Drakouš. „Nebo bys raději chtěla, aby ti Želvák zazpíval?“

    OdpovědětVymazat
  38. Já jen tu básničku:

    Povídám povídám pohádku
    minul jsem jeho zahrádku
    všim jsem si letmo po očku
    koláč má sovička pro kočku.
    Kočka si snědla kůrčičku
    též všechno masíčko s omáčkou
    nádobí směla sovička
    smýt svojí prázdnou zobáčkou.
    Nádavkem dostala lžičku,
    kočka jen nůž a vidličku
    Povídám pohádku druhou
    a už se rubou, a už se rubou.

    OdpovědětVymazat