8. prosince 2010

Kolik slov spisovateli stačí?

Ilustrace: Piet Mondrian, 1930

No introduction today...

1.
Přečtěte si povídku "The Killers" (1927) Ernesta Hemingwaye, k dispozci ZDE.

2.
Vložte do komentáře k blogu své první pocity a úvahy. Pokuste se klást otázky, které nám napomohou k pochopení textu.

3.
Jaké jsou chrakteristické rysy minimalismu v literatuře?

4.
Které informace nejsou v textu uvedeny přímo, ale dají se vydedukovat?

99 komentářů:

  1. It might be about Vendetta and Ole is the one who betrayed the crime boss in Chicago.

    VS

    OdpovědětSmazat
  2. Působivé, atmosféricky výstižné a plynulé. Jedinci se naskýtá otázka, co by dělal on v situaci muže jménem Ole Anderson. Z překladatelského hlediska se jedná o poměrně náročný text, se kterým by překladatel, který si neumí hrát s jazykem, měl nemalé problémy. Ukázkový příklad toho, jak málo slov stačí k vyvolání silných emocí.

    Martin Adam

    OdpovědětSmazat
  3. Asi už jsem unavený, ale povídka na mne působí mírně noirovým dojmem. Příběh je očividně zasazen do první poloviny dvacátého století (30tá léta) do Chicaga. Doby mafie a gangů. Žargon dvojice gangsterů by mohl být oříškem pro překladatele.

    OdpovědětSmazat
  4. I think that Ole is running pretty long from someone trying to kill him. But from the text it isn´t apparent from who is trying to run or what he did to deserve it.
    I don´t know what I would have done if I were in his situatio and was maybe running for couple of years knowing that someone is after me.
    The text itself is very strict and precise and the author is delivering us the story with a cold detachment. But there are some pretty deep emotions, it´s amazing how few words is enough to create a story so intense that hair on your back would stand up.

    M. Hodanová

    OdpovědětSmazat
  5. Autor se nám snaží vnuknout myšlenku: Co udělal Olé Anderson - ve formě dialogů v bistru. Pro překladatele je velmi důležité vystihnout přesný význam dialogů k rozvinutí zápletky. Dále se nabízí otázka: Proč se Anderson nesnaží utéct - což ve čtenáři vytváří určitou zvědavost.

    VS - Vlastimil Stránský

    OdpovědětSmazat
  6. Typical Hemingway, action moving forward without revealing much of the background or the main story. The short dialogs are probably gonna be a nightmare to translate without destroing the storyline.

    O.Chudada...

    OdpovědětSmazat
  7. The language used in the shortstory seems to be very simple but I think it wouldn't be so easy to translate it. What is very important are dialogues among characters, the setting is described easily but fully. And what I really like about shortstories - it's very fast to read but if you are able to understand it - it shows much more.

    OdpovědětSmazat
  8. Povídka je sice relativně krátká, ale na překlad náročná.
    Jak to dopadne? Počkají si na něj další den? Nebo sledovali Nicka do jeho podnájmu?
    Co přesně Ole mafii z Chicaga provedl?
    Proč nechce uniknout nebo se alespoň schovat před svými budoucími vrahy?

    Chybí mi tu prostě závěr, ale jinak je to fakt zajímavé a baví mne si přestavovat období mafie v Chicagu, které znám.

    Martina Truhlářová

    OdpovědětSmazat
  9. Typický Hemingway, který umí vyjádřit mnohé jen pár slovy. Popisuje jen to, co by případný divák viděl a žádné duševní pochody postav.

    OdpovědětSmazat
  10. Velm emotivní. Člověk si doslova může představit ztrhanou tvář Olého jenž už je unaven z věčné snahy utéct svému osudu. Rozhodně bude velký problém udržet autenticitu komunikace mezi vrahy a napětí jenž se prolíná celým příběhem.

    Jan Giurg

    OdpovědětSmazat
  11. This text seemed to me a bit confusing from the beginning. There is used a lot of direct speach.
    The author made this on purpose in my opinion. He poits out to first man, the man at the counter etc., and he started to use names later in the text.
    Looks more like a text for actors to teach. It evokes emotions and a mistery by using short sentences. No one really knows what is really going on.
    Dužeková

    OdpovědětSmazat
  12. Zajímavý příběh. Líbí se, jak přestože používá E.H. krátké věty, i tak to působí velice bohatým dojmem, když to člověk čte. Ty kratší věty více vytváří atmosféru v ré jídelně. Také se mi líbí používání slova bright boy - jde vidět, že dotyčný ''zabiják'' se cítí absolutně confident. Překlad by byl (bude) určitě nelehký, protože z některých vět se (dle mého názoru) nedá přesně říct, co je tím myšleno nebo jak přesně by to mohlo být přeloženo, tak aby se zachovala ta krátkost textu, ale zároveň myšlenka.

    Šindelářová Lucie

    OdpovědětSmazat
  13. Na mysl každému zřejmě přijde otázka, co asi Ole provedl a čím to je, že se vůbec nebojí o svůj život. Odhaduji, že se zapletl do nějaké mafiánské hry.

    Dužeková

    OdpovědětSmazat
  14. Překlad bude obtížný, není jen tak vyjádřit takhle jednoduchými větami stejnou atmosféru. Zajímalo by mě, co přiměje člověka k tomu, aby se už přestal snažit a vzal se, jako v případě Oleho...
    Veronika Valová

    OdpovědětSmazat
  15. Spisovatel se vyhýbá příslovcům, nesnaží se, aby každá věta jasně ukazovala myšlenku, chce, aby si to čtenář spíše dal dohromady z kontextu, čímž se čtenář zapojuje do textu více, než jen čtením, protože kromě čtení také přemýšlí nad jednotlivou myšlenkou, kterou skládá z z kontextu a různých vodítek a naznačení.

    Lucie Šindelářová

    OdpovědětSmazat
  16. Dodatek: V textu to není nijak uvedeno, ale mám pocit, že "zabijákům" šlo především o to, vystrašit známé Andersona, aby jim nechtěně prozradili místo, kde se Ole skrývá.

    OdpovědětSmazat
  17. ad 3.) rychlý dějový spád, silná pointa, prostý jazyk (zde přímá řeč)

    ad 4.) Ole je vyčerpán stálým únikem před mafiánskými zabijáky, poddal se svému osudu, ví, že musí zaplatit životem za svoje pochybení. Nickova budoucnost bude ovlivněna tímto zážitkem, ačkoliv chce opustit město plné kriminality.

    OdpovědětSmazat
  18. Příběhem vládne velmi napínavá atmosféra již od samého počátku, kdy si vrahové objednávájí jídlo. Působí velmi seběvědomě a jistě spolu "táhnou" delší dobu a jsou velmi sehraní. George si i přes to všechno zachoval chladnou hlavu a situaci zvládá dobře.
    Text je plynulý, čtivý a vtáhne čtenáře do děje. Konec je otevřený a nabízí spoustu otázek. Co Ole provedl a proč se nesnaží uniknout? Jak ho asi vrahové dopadnou?...
    Denisa Markaczová

    OdpovědětSmazat
  19. "méně je více" nebo "dělání mnoha s minimem"
    - jako v celém minimalismu, i literární minimalismu se drží snahy redukovat vše, co není nutné; v tomto případě slov (hlavně příslovce)
    - zaměřuje se na pouze povrchní popis jak postav, tak prostředí
    - přítomná je "metoda ledovce" typická pro Hemingwaye (na povrchu jen malá část příběhu, většina je skryta pod ním)

    Z příběhu se dá dopře rozpoznat období, ve kterém se povídka odehrává a i typy postav.

    OdpovědětSmazat
  20. Minimalismus - co nejméně informací k rozvoji čtenářovi fantazie? V podstatě jde o to aby si čtenář domyslel nebo aspoň přemýšlel jak se bude příběh vyvíjet dál.

    VS - Vlastimil Stránský

    OdpovědětSmazat
  21. Atmosférické zasazení děje a velmi účinné využití krátkých vět v rozhovoru, dělá příběh akční a čtivý. Tento Hemingwayův styl, kde pomocí dialogu poznáváme charaktery postav, dává čtenáři prostor pro fantazii. Popis místa, kde se děj odehrává je velmi obrazotvorný a realistický, tím usazuje čtenáře přímo vedle Ala na stoličku na baru, který se cítí vtažen do samotného děje.

    OdpovědětSmazat
  22. Atmosférické zasazení děje a velmi účinné využití krátkých vět v rozhovoru, dělá příběh akční a čtivý. Tento Hemingwayův styl, kde pomocí dialogu poznáváme charaktery postav, dává čtenáři prostor pro fantazii. Popis místa, kde se děj odehrává je velmi obrazotvorný a realistický, tím usazuje čtenáře přímo vedle Ala na stoličku na baru, který se cítí vtažen do samotného děje.
    Franc

    OdpovědětSmazat
  23. Překlad bude velice záludný, největší problém budou asi rychlé rozhovory.

    Hemingway byl velice ovliněn válkou a zážítky z cest po Afrce. Projevuje se jeho stručný, kratký a velice trefný popis, prostředí, charakterů i děje.

    V příběhu není jasně vyjádřen důvod Andersonova stíhání.


    Hurdálek

    OdpovědětSmazat
  24. Příběh už jsem četla, Hemingwaye jsem si nikdy jako čtenář moc neužívala. Nicméně souhlasím, že jeho 'ledovcové' romány si právem zaslouží takovou pozornost a uznání.

    Část ledovce vyčnívající nad hladinu je v jeho případě strohá, až informativní forma, důležitá a skrytá část ledovce se skládá právě z těch všech otázek, co vás napadnou během četby a hlavně při rozjímání po ní. Příběh jakoby se odehrával hlavně v čtenářově fantasii. (Magrotová)

    OdpovědětSmazat
  25. cast 2.

    - Kratke vety v kombinaci se stylem mluvy na ctenare pusobý az prekvapive dobre, napeti a ocekavani je citit z kazdeho dalsiho slova. Ac to napsano neni, kazdemu je jasne ze je o vaznou situaci kde jde o zivot.
    -charakteristicke rysy: Prima rec, kratke vety bez souveti. malo popisu okoly a lidi, spise nevyjadrene myslenky.
    -Co je z textu zrejme i kdyz ne primo dane je ze pan Ole Anderson je v haji:)
    1. byvali boxer?
    2. jedna z hlavnich postav (vyuzita ve vice knihach)
    3. zij a nech zit.(v ty dobe se mu vubec nedivim..)
    4. mesto u "Chicago" (sklonovat to vazne nehodlam-.-)

    OdpovědětSmazat
  26. cast 2.

    - Kratke vety v kombinaci se stylem mluvy na ctenare pusobý az prekvapive dobre, napeti a ocekavani je citit z kazdeho dalsiho slova. Ac to napsano neni, kazdemu je jasne ze je o vaznou situaci kde jde o zivot.
    -charakteristicke rysy: Prima rec, kratke vety bez souveti. malo popisu okoly a lidi, spise nevyjadrene myslenky.
    -Co je z textu zrejme i kdyz ne primo dane je ze pan Ole Anderson je v haji:)
    1. byvali boxer?
    2. jedna z hlavnich postav (vyuzita ve vice knihach)
    3. zij a nech zit.(v ty dobe se mu vubec nedivim..)
    4. mesto u "Chicago" (sklonovat to vazne nehodlam-.-)

    O.Chudada..

    OdpovědětSmazat
  27. ad.3: Vhodně vybrané a výstižné kratší věty, které v sobě nesou mnohem hlubší význam (někdy se i opírají o znalost čtenáře), než se na první pohled může zdát.
    Menší počet postav a lokací, příliš se nedbá na jejich vykreslení.

    OdpovědětSmazat
  28. Minimalism:
    -focus on surface description
    -small amount of words
    -readers expected to take an active role in the creation of the story
    -authors refrain adverbs

    Michal Janíček

    OdpovědětSmazat
  29. Text je prezentován nezúčastněně, hra s odkazováním v přímé řeči, napsáno je jen to nejpodstatnější, ostatní si čtenář domýšlí sám, přesto je veden linii děje.

    Dužeková

    OdpovědětSmazat
  30. 3.
    short sentences
    focus on surface description
    allowing context to dictate meaning
    direct speech

    Giurg

    OdpovědětSmazat
  31. část 2. oprava

    - Krátké věty v kombinaci se stylem mluvy na čtenáře pusobí az překvapivě dobře, napětí a očekávání je cítit z kazdého dalšího slova. Ač to napsano není, každému je jasne ze jde o váznou situaci kde jde o život.
    -charakteristicke rysy: Přímá řeč, krátké věty bez souvětí. Málo popisu okolí a lidí, spíše nevyjádřene myšlenky.
    -Co je z textu zřejmé i kdyz ne přímo dané je ze pan Ole Anderson je v nezávidehodné situaci. 1. bývalý boxer?
    2. jedna z hlavních postav (využita ve více knihách)
    3. žíj a nech žít.(ve 30tých letech 20.století neměl moc na vybranou)
    4. město u "Chicaga" (dnes již část města)

    O.Chudada..

    OdpovědětSmazat
  32. 3) ekonomické užívání slov, náznaky, strohé výrazivo, absence příslovcí

    4) doba - pomocí reakce kuchaře, který je černoch

    Franc

    OdpovědětSmazat
  33. Veronika Valová (první část)

    Zabijáci

    Dveře bistra U Henryho se otevřely a vešli dva muži. Posadili se u pultu.
    „Co si dáte?,“ zeptal se George.
    „Nevim,“ řekl jeden z mužů. „Co bys chtěl, Ale?“
    „Nevim,“ řekl Al. „Nevim, co bych chtěl.“
    Venku se stmívalo. Za okny se rozsvítilo pouliční osvětlení. Ti dva muži u pultu si četli jídelní lístek. Z druhého konce jídelního pultu je sledoval Nick Adams. Když přišli, povídal si s Georgem.
    „Dám si svíčkovou pečeni s jablkovou omáčkou a bramborovou kaší,“ řekl první muž.
    „Ještě není hotová.“
    „Tak proč jí sakra dáváte do jídelního lístku?“
    „To je večeře,“ vysvětlil George. „Tu podáváme až od šesti.“
    George se podíval na hodiny na zdi za pultem.
    „Je za deset půl šesté.“ řekl ten druhý muž.
    „Jdou o dvacet minut napřed.“
    „K čertu s těmi hodinami,“ řekl první muž. „Co máte k jídlu?“
    „Můžu vám dát jakýkoli sendvič,“ řekl George. „Máme šunku s vejci, slaninu s vejci, játra s vejci, nebo steak.“
    „Já si dám kuřecí krokety se zeleným hráškem a krémovou omáčkou s bramborovou kaší.“
    „To je večeře.“
    „Tu taky chceme. Tak si to nějak zařiď.“
    „Můžu vám dát šunku s vejci, slaninu s vejci, játra - “
    „Dám si šunku s vejci,“ řekl muž jménem Al. Měl na sobě buřinku a černý kabát s knoflíky podél hrudi. Jeho obličej byl malý a bílý, a měl tenké rty. Na sobě měl hedvábnou šálu a rukavice.
    „Já si dám slaninu s vejci,“ řekl ten druhý muž. Byl asi tak stejně vysoký jako Al. Jejich tváře byly rozdílné, ale oblečeni byli jako dvojčata. Oba měli kabáty, které pro ně byly příliš malé. Seděli nakloněni dopředu s lokty na pultě.
    „Co máte k pití?“ zeptal se Al.
    George vyjmenoval: „Pivo, nealkoholické pivo, zázvorové pivo.“
    „Myslím co všechno máte k pití?“
    „Jen to co jsem řekl.“
    „Tohle je teda nemožný město,“ řekl ten druhý. „Jakže tomu říkají?“
    „Summit.“
    „Slyšels o tom někdy?“ zeptal se Al svého kamaráda.
    „Ne,“ odpověděl kamarád.
    „Co tady dělají v noci?“ zeptal se Al.
    „Jedí večeři,“ řekl jeho kamarád. „Všichni přijdou sem a dají si velkou večeři.“
    „To je pravda,“ řekl George.
    „Takže ty si myslíš, že je to pravda?“ zeptal se Al George.
    „Ano.“
    „Ty jsi teda pěkně chytrej kluk, viď?“
    „Ano.“ řekl George.
    „No, to teda nejsi,“ řekl ten druhý mužík. „Co, Ale?
    „Je pitomej,“ řekl Al. Pak se otočil k Nickovi. „Jak se jmenuješ?
    „Adams.“
    „Další chytrej kluk,“ řekl Al. „No neni to chytrej kluk, Maxi?“
    „Tohle město je plný chytráků,“ řekl Max.
    George položil na pult dva talíře, jeden se šunkou a vejci a druhý se slaninou a vejci. Vedle položil dva talíře s pečenými bramborami a zavřel přepážku do kuchyně.
    „Který je tvůj?“ zeptal se Al.
    „Ty si to nepamatuješ?“
    „Šunka s vejci.“
    „Prostě chytrej kluk,“ řekl Max. Předklonil se a vzal si šunku s vejci. Oba muži měli na sobě při jídle rukavice. George je sledoval, jak jí.
    „A na co se ty díváš?“ Podíval se Max na George.
    „Na nic.“
    „To ses teda díval. Díval ses na mě.“
    „Možná to ten kluk myslel jenom jako vtip, Maxi,“ řekl Al.
    George se zasmál.
    „Ty se smát nemusíš,“ řekl mu Max. „Vůbec se smát nemusíš, chápeš?“
    „Tak fajn,“ řekl George.
    „Takže on si myslí, že je to fajn.“ Otočil se Max k Alovi. „On si myslí, že je to fajn, no to se mu teda povedlo.“
    „Hm, je to vědátor,“ řekl Al. Znovu se dali do jídla.
    „Jak se jmenuje ten chytrák tamhle u pultu?“ zeptal se Al Maxe.
    „Hej, chytráku,“ řekl Max Nickovi. „Běž se svým přítelíčkem za ten pult.“
    „Proč bychom to dělali?“ zeptal se Nick.
    „Jentak.“
    „Radši tam koukej jít, chytráku,“ řekl Al. Nick obešel pult.
    „A proč?“ zeptal se George.
    „Do toho ti sakra vůbec nic není,“ řekl Al. „Kdo je v té kuchyni?“
    „Negr.“
    „Co tím myslíš, negr?“
    „Negr, co vaří.“
    „Řekni mu ať sem přijde.“
    „Ale proč?“
    „Řekni mu ať sem přijde.“

    OdpovědětSmazat
  34. Veronika Valová (2.část)

    „Kde si myslíte, že jste?“
    „My víme moc dobře, kde jsme,“ řekl muž jménem Max. „Vypadáme jako pitomci?“
    „Mluvíš tak,“ řekl Al. „Proč se sakra s tím klukem hádáš? Poslouchej,“ řekl Georgovi, „řekni tomu negrovi, ať vyleze z té kuchyně“
    „Same!“ zavolal. „Pojď sem na chvilku!“
    Dveře se otevřely a vyšel z nich negr. „Cos chtěl?“ zeptal se. Ti dva muži u pultu se na něj podívali.
    „Tak fajn, negře. Stoupni si sem,“ řekl Al.
    Sam, ten negr, tam stál ve své zástěře a podíval se na dva muže sedící u pultu. „Ano, pane,“ řekl. Al seskočil ze své stoličky.
    „Jdu zpátky do kuchyně s tím negrem a chytrákem,“ řekl.
    „Vrať se zpátky do kuchyně, negře, a vem’ si s sebou tady pana chytráka.“ Malý mužík šel za Nickem a Samem, tím kuchařem, zpátky do kuchyně. Dveře se za nimi zavřely.
    Muž, kterému říkali Max, si sednul k pultu naproti Georgovi. Nedíval se na George, ale do zrcadla, které se táhlo po celé zdi za pultem. Bistro U Henryho bylo přestavěno ze salonu.
    „No, chytráku,“ řekl Max a díval se do zrcadla, „proč něco neřekneš?“
    „Co se to tu děje?“
    „Hej, Ale,“ zavolal Max, „chytrák chce vědět, co se to tu děje.“
    „Proč mu to neřekneš?“ ozval se Alův hlas z kuchyně.
    „Co si myslíš, že se tu děje?“
    „Nevím.“
    „Co bys řekl?“
    Max se díval do zrcadla celou dobu, co mluvil.
    „Neřekl bych nic.“
    „Hej, Ale, chytrák říká, že by nic neřekl.“
    „Slyším tě, v pohodě,“ řekl Al z kuchyně. Lahví od kečupu podepřel přepážku, kterou se nádobí posílalo do kuchyně.
    „Poslouchej, chytráku,“ řekl z kuchyně Georgovi. „Stoupni si kousek dál k baru. Ty běž kousek doleva, Maxi.“ Byl jako fotograf, který zřizuje skupinovou fotografii.
    „Mluv se mnou, chytráku,“ řekl Max. „Co si myslíš, že se teď stane?“
    George nic neřekl.
    „Řeknu ti to,“ řekl Max. „Zabijeme jednoho Švéda. Znáš velkýho Švéda, co se jmenuje Ole Anderson?“
    „Ano.“
    „Chodí sem jíst každý večer, viď?“
    „Někdy sem chodí.“
    „Chodí sem v šest hodin, že jo?“
    „Pokud přijde.“
    „To všechno víme, chytráku,“ řekl Max. „Povídej nám něco jiného. Chodíš někdy do kina?“
    „Jednou za čas.“
    „Měl bys chodit do kina častěji. Filmy jsou dobrý pro takovýho chytrýho kluka jako ty.“
    „Kvůli čemu chcete zabít Ola Andersona? Co vám kdy udělal?“
    „Nikdy neměl šanci nám něco udělat. Nikdy nás ani neviděl.“
    „A uvidí nás jenom jednou,“ ozval se Al z kuchyně.
    „Tak kvůli čemu ho teda chcete zabít?“ zeptal se George.
    „Zabijeme ho pro jednoho kámoše. Abychom mu prokázali laskavost, chytráku.“
    „Buď zticha,“ řekl Al z kuchyně. „Moc kecáš.“
    „No, musím tady chytráka nějak bavit. Nebo ne, chytráku?“
    „Moc kecáš,“ řekl Al. „Negr a ten můj chytrák se tady zabavují sami. Svázal jsem je jako páreček kamarádek v klášteře.“
    „Předpokládám, žes byl v klášteře.“
    „Nikdy nevíš.“
    „Byl jsi v židovskym klášteře. Tams’ byl.“
    George se podíval nahoru na hodiny.
    „Jestli někdo přijde, řekneš jim, že nevaříte, ale pokud to budou vyžadovat, půjdeš do kuchyně a uvaříš to sám. Chápeš to, chytráku?“
    „Dobře,“ řekl George. „A co s námi uděláte potom?“
    „To se uvidí,“ řekl Max. „To je jedna z těch věcí, kterou dopředu nevíš.“
    George vzhlédl k hodinám. Bylo čtvrt na sedm. Dveře z ulice se otevřely. Vstoupil řidič tramvaje.
    „Dobrý večer, Georgi,“ řekl. „Mohu dostat večeři?“
    „Sam odešel,“ řekl George. „Vrátí se až za půl hodiny.“
    „Tak já se zajdu najíst před ulici,“ řekl řidič. George se podíval na hodiny. Bylo dvacet minut po šesté.
    „To bylo dobrý, chytráku,“ řekl Max. „Jsi normální gentleman.“
    „Věděl, že bych mu ustřelil hlavu,“ řekl Al z kuchyně.
    „Ne,“ řekl Max. „Tím to není. Tady chytrák je hodnej. Je to hodnej kluk. Líbí se mi.“
    V šest padesát pět George řekl: „On nepřijde.“

    OdpovědětSmazat
  35. Zabijáci

    Dveře Henryho bufetu se otevřely a vstoupili dva muži. Sedli si k pultu.
    „Co si dáte?“ Zeptal se George.
    „Nevím,“ řekl jeden z nich. „Co by sis dal k jídlu, Ale?“
    „Nevím,“ řekl Al. „Nevím co bych si dal.“
    Venku se stmívalo. Pouliční osvětlení prosvítalo skrz okno. Ti dva lidé si četli jídelní lístek. Z druhého konce pultu je pozoroval Nick Adams. Předtím než přišli, mluvil s Georgem.
    První muž řekl: „Dám si vepřovou pečeni s jablečnou omáčkou a kaší.“„
    „Ještě není hotová “
    „ Na co sem sakra dáváš ten jídelák?“
    „ To je večerní menu,“ odpověděl George. „Mužete si to dát od šesti večer.“
    George se podival na hodiny na zdi za pultem.
    „Je pět hodin.“
    „ Hodiny ale ukazují za deset minut půl šesté,“ řekl druhý můž.
    „Jdou o dvacet minut napřed “
    „Ó, zatracený hodiny, “ řekl první můž. „Co si můžeme objednat? “
    „ Můžu vám přinést jakýkoliv sendvič,“ řekl „Můžete si dat se šunkou s vejcem, slanou s vejcem, játra se slaninou, nebo steak.“
    „ Dej mi kurecí krokety s hráškem, omačkou a kaší.“
    „ To je ale večerní menu“
    „ Všechno co chceme je k večeri, co? Takhle tady obsluhujete.“
    „ Můžu vám dát šunku s vejci, slaninu s vejci, játra--“
    „Vezmu si šunku s vejci, “ řekl muž, který byl nazýván Al. Měl na sobě buřinku a černý kabát zapnutí přes hrudník. Měl malý bílý obličej a úzké rty. Měl hedvábnou šálu a rukavice.
    „ Děj mi šunku s vejci,“ řekl ten druhý muž. Byl přibližně stejně vysoký jako Al. Jejich obličeje byly rozdílné, ale byli oblečeni jako dvojčata. Oba měli na sobě moc malé kabáty. Seděli nakloněni dopředu s lokty opřenými o pult.
    „ Nemáš něco k pití?“ Zeptal se Al.
    „Pivo, Frisco, zázvorové pivo,“ řekl George.
    „Myslím co ještě máš k pití? “
    „ Jenom ty, které jsem řekl.“
    „ To je ale výborný město,“ řekl ten druhý. „Jak se to tu jmenuje? “
    „Summit “
    „ Slyšel jsi někdy o něm?“ Zeptal se Al svého kamaráda.
    „ Ne,“ řekl ten kamarád.
    „ Co tady dělaj po večerech?“ Zeptal se Al.
    „ Večeří tady,“ řekl mu kamarád. „Přicházejí sem a davají si velkou večeři.“
    „Přesně tak,“ řekl George.
    „Takže si mysliš, že je to pravda?“ Zeptal se Al George.
    „Jistě.“
    „Jseš velkej chytrák, že?“
    „Zajisté,“ řekl George.
    „No to teda nejsi,“ řekl ten druhý chlápek. „Nebo je, Ale?“
    „Je to pitomec,“ řekl Al. Otočil se na Nicka. „Jak se jmenuješ?“
    „Adams.“
    „Další chytrák,“ řekl Al. „Není on chytrák, Maxi?“
    „Město je plné chytráků,“ řekl Max.
    George položil na pult dva talíře, jeden se šunkou a vejci, ten druhý se slaninou a vejci. Poté dvě přílohy se smaženými brambory a zavřel vrátka do kuchyně.
    „Který je tvůj?“ zeptal se Al.
    „Nepamatuješ si?“
    „Šunka s vejci“
    „Pravý chytrák,“ řekl Max. Naklonil se dopředu a vzal si šunku s vejci. Oba muži měli při jídle na sobě rukavice. George se díval jak jí.
    „Na co se koukaš?“ Max se podival na George.
    „Na nic.“
    „Na nic sakra? Koukal si na mě.“
    „Možná to ten kluk myslel jako vtip, Maxi,“ řekl Al.
    George se zasmál.
    „Ty se smát nebudeš,“ řekl mu Max. „Ty se vůbec nebudeš smát, rozumíš?“
    „Dobře,“ řekl George.
    „Tak on si myslí, že je všechno v pohodě.“ Max se otočil na Ala. „On si myslí, že je všechno v pohodě. Ten byl dobrej.“
    „Ó, to je ale filosof,“ řekl Al. Vrátili se k jídlu.
    „Jak se jmenuje ten chytrák tamhle u pultu?“ Zeptal se Al Maxe.
    „Hej, chytráku,“ řekl Max Nickovi. „Běž na druhou stranou toho pultu se svým kamarádíčkem.“
    „Jaký to má smysl?“ Zeptal se Nick.
    „Žádný.“

    OdpovědětSmazat
  36. „Raději tam běž, chytráku,“ řekl Al. Nick šel za pult.
    „Proč jako?“ Zeptal se George.
    „Zatraceně, to není tvůj problém,“ řekl Al. „Kdo je tam v kuchyni?“
    „Negr.“
    „Co tím myslíš negr.“
    „Negr, který vaří.“
    „Řekni mu, ať přijde sem.“
    „Proč?“
    „Řekni mu, ať přijde sem.“
    „Kde si myslite že jste?“
    „My víme, kde sakra jsme,“ řekl muž jménem Max. „Vypadáme jako hlupáci?“
    „Mluvíš tak,“ řekl mu Al. „Na co se sakra s tím deckem hádáš? Poslouchej,“ řekl Georgovi, „řekni tomu negrovi, aby přiběh.“
    „Co mu chcete udělat?“
    „Nic. Použivej hlavu, chytráku. Co bychom udělali negrovi?“
    George otevřel výdejní okýnko, která vedlo zpět do kuchyně. „Same,“ volal. „Pojď sem na chvilku.“
    Dveře od kuchyně se otevřely a negr přišel. „Co se děje?“ ptal se. Ti dva muži za pultem se na něj podívali.
    „Dobře, negře. Stůj právě tam,“ řekl Al.
    Sam, negr, tam stál ve své zástěře, díval se na ty dva muže sedící u pultu. „Ano, pane,“ řekl. Al sesednul ze své stoličky.
    „Půjdu zpět do kuchyně s tim negrem a chytrákem,“ řekl. „Běž do tý kuchyně, negře. Ty běž s ním, chytráku.“ Ten mužík šel za Nickem a Samem, kuchařem, zpět do kuchyně. Dveře se za nimi zavřely. Ten chlap jménem Max sedel u pultu naproti Georgovi. Nedíval se na George, ale na zrcadlo, které se táhlo za zadní částí pultu. Henryho bufet býval hostinec, ale byl přestavěn.
    „Dobrá, chytráku,“ řekl Max, který se díval do zrcadla, „proč něco neřekneš?“
    „O co tady jde?“
    „Hele, Ale,“ zavolal Max, „chytrák chce vědět o co tady jde.“
    „Proč mu to neřekneš?“ Zazněl Alův hlas z kuchyně.
    „Co si mysliš, že se tu děje?“
    „Nevím.“
    „Co si myslíš?“
    Max se díval do zrcadla po celou dobu, co mluvil
    „Nevím.“
    „Hej, Ale, chytrák řikal, že neví o co si o tom má myslet.“
    „Slyším tě, jasný,“ řekl Al z kuchyně. Lahví kečupu zarazil výdejní okýnko, které vedlo z kuchyně. „Poslouchej, chytráku,“ řekl Georgovi z kuchyně. „Stoupni si o trochu dále k tomu baru. Ty se pohni trochu do leva, Maxi.“ Byl jako fotograf připavující skupinovou fotografii.
    „Mluv se mnou, chytráku,“ řekl Max. „Co si myslíš, že se teď stane?“
    „George mlčel.“
    „Povím ti, “ řekl Max. „My zabijeme jednoho Švéda. Znáš velkého Švéda jménem Ole Anderson?“
    „Ano.“
    „Chodí sem jíst každý večer, že jo?“
    „Občas sem chodí.“
    „Chodí sem v šest, že jo?“
    „Když přijde.“
    „My to všechno víme, chytráku,“ řekl Max. „Mluv o nečem jiném. Chodíš někdy do kina?“
    „Občas.“
    „Měl bys chodit do kina časteji. Filmy jsou skvělý pro takovýho chytráka jako jseš ty.“
    „Proč se chystáte zabít Ole Andersona? Co vám kdy udělal?“
    „Nikdy neměl šanci nám něco udělat. Nikdy nás neviděl.“
    „A uvidí nás jen jednou,“ řekl Al z kuchyně. „Tak proč se ho chystáte zabít?“ Zeptal se George.
    „Zabijeme ho pro jednoho přítele. Jenom laskavost kamarádovi, chytráku.“
    „Mlč,“ řekl Al z kuchyně. „Mluvíš zatraceně moc.“
    „No, musím tady chytráka zabavit. Že, chytráku? “
    „Mluvíš sakra moc,“ řekl Al. „Ten negr a můj chytrák se tady zabavují sami. Svázal jsem je jako páreček kamarádek v kostele.“
    „Předpokládám, žes byl v kostele.“
    „Nikdy nevíš.“
    „Byl jsi v pravým kostele. Tam jsi byl.“
    George se podíval na hodiny.
    „Kdyby někdo přišel, řekni jim, že tu kuchař není a kdyby něco chtěli, řekni jim, že jim to sám v zadu uvaříš. Rozuměls, chytráku?“
    „Dobře,“ řekl George. „Co s námi uděláte potom?“
    „To záleží,“ řekl George. „To je jedna z těch věcí, který nikdy nevíš v době kdyby jsi právě měl.“
    George pohlédl na hodiny. Bylo čtvrt na sedm. Dveře se otevřely. Přišel řidič tramvaje.
    „Zdravím Georgi,“ řekl. „Mohu dostat večeři?“
    „Sam tu není,“ řekl George. „Vrátí se přibližně za půl hodiny.“
    „Raději se vydám nahoru,“ řekl tramvaják. George se podíval na hodiny. Bylo za destet minut půl sedmé.
    „To bylo slušné, chytráku, “ řekl Max. „Ty jsi normální gentleman.“
    „Věděl, že bych mu ustřelil hlavu,“ řekl Al z kuchyně.

    Hurdálek

    OdpovědětSmazat
  37. Leová (1.část)

    Dveře Henryho jídelny se otevřely a dovnitř vešli dva muži. Sedli si k pultu.
    „Co si dáte?“ zeptal se jich George.
    „Nevím,“ řekl jeden z nich. „Co chceš jíst, Ale?“
    „Nevím,“ řekl Al. „Nevím, co chci jíst.“
    Venku se stmívalo. Pouliční osvětlení za oknem se rozsvítilo.
    Dva muži za pultem si četli menu. Z druhé strany pultu je pozoroval Nick Adams. Ve chvíli, kdy muži přišli, si s Georgem povídal.
    „Dám si vepřovou svíčkovou pečeni s jablečnou omáčkou a šťouchanými brambory,“ řekl první muž.
    „To ještě není hotové.“
    „Tak proč to k čertu dáváte na lístek?“
    „To je večeře,“ vysvětloval George. „Můžete si to dát od šesti hodin.“
    George se podíval na nástěnné hodiny za pultem.
    „Je pět hodin.“
    „Podle hodin je dvacet minut po páté,“ řekl druhý muž.
    „Jdou o dvacet minut napřed.“
    „Ah, k čertu s hodinama,“ řekl první muž. „Co máte k jídlu?“
    „Můžu vám nabídnout jakýkoliv druh sendviče,“ řekl George. „Můžete si dát šunku s vejci, slaninu s vejci, játra se slaninou nebo steak.“
    „Dejte mi kuřecí krokety s hráškem, smetanovou omáčkou a šťouchanými brambory.“
    „To je večeře.“
    „My taky chceme večeři. Tak ji udělej.“
    „Můžu vám dát šunku s vejci, slaninu s vejci, játra-“
    „Dám si šunku s vejci,“ řekl muž jménem Al. Měl na sobě buřinku a černý svrchník s knoflíky na hrudi. Jeho tvář byla malá a bílá s napnutými rty. Měl na sobě hedvábný šál a rukavice.
    „Dejte mi slaninu s vejci,“ řekl druhý muž. Byl přibližně stejně velký jako Al. Jejich tváře byli odlišné, ale oblečeni byli jako dvojčata. Oba na sobě měli svrchníky, které pro ně byly až příliš těsné. Seděli v předklonu s lokty na pultu.
    „Co nějaký pití?“ zeptal se Al.
    „Světlé, nealkoholické a zázvorové pivo,“ řekl George.
    „To je všechno, co tady máte k pití?“
    „Jenom to, co jsem řekl.“
    „Tohle je nebezpečný město,“ řekl ten druhý. „Jak se mu říká?“
    „Summit.“
    „Slyšels o něm někdy?“ zeptal se Al přítele.
    „Ne,“ řekl přítel.
    „Co tu dělají večer?“ zeptal se Al.
    „Chodí na večeři,“ řekl jeho přítel. „Všichni chodí sem a dají si velkou večeři.“
    „Správně,“ řekl George.
    „Takže ty si myslíš, že je to správně?“ zeptal se Al George.
    „Jistě.“
    „Nejsi ty ale pěkně chytrej kluk?“
    „Jistě,“ řekl George.
    „No, to teda nejsi,“ řekl druhý malý muž. „Co, Ale?“
    „Je to zabedněnec,“ řekl Al. Obrátil se k Nickovi. „Jak se jmenuješ?“
    „Adams.“
    „Další chytrej kluk,“ řekl Al. „No, není to ale chytrej kluk, Maxi?“
    „Tohle město je plný chytráků,“ řekl Max.
    George položil na pult dva tácy. Jeden s šunkou a vejci a druhý se slaninou a vejci. Přiložil dvakrát jako přílohu opékané brambory a zavřel přepážku do kuchyně.
    „Který je váš?“ zeptal se Ala.
    „Ty si to nepamatuješ?“
    „Šunka s vejci.“
    „Prostě chytrej kluk,“ řekl Max. Předklonil se a vzal si svou šunku s vejci. Oba muži jedli s nasazenými rukavicemi. George je při jídle sledoval.
    „Na co zíráš?“ podíval se Max na George.
    „Na nic.“
    „Ale sakra, že jo. Zíral jsi na mě.“
    „Možná to ten kluk myslel jenom jako vtip, Maxi,“ řekl Al.
    George se zasmál.
    „Ty se smát nemusíš,“ řekl mu Max. „Ty se vůbec nemusíš smát, jasný?“
    „V pořádku,“ řekl George.
    „Tak on si myslí, že je to v pořádku,“ otočil se Max na Ala. „On si myslí, že je to v pořádku. Tak to je dobrý.“
    „Hm, hotový myslitel,“ řekl Al. Pokračovali v jídle.
    „Jak se jmenuje ten chytrák tam u pultu?“ zeptal se Al Maxe.
    „Hej, chytráku,“ řekl Max Nickovi. „Obejdi se svým kámošem ten pult.“
    „Co to je za nápad?“ zeptal se Nick.
    „To není žádný nápad.“
    „Radši ho obejdi, chytráku,“ řekl Al. Nick pult zezadu obešel.
    „Co je tohle za nápad?“ zeptal se George.
    „O to se sakra nestarej,“ řekl Al. „Kdo je ještě v kuchyni?“
    „Negr.“
    „Co myslíš tím negrem?“
    „Negr, který vaří.“
    „Řekni mu, ať sem přijde.“
    „Co je tohle za nápad?“
    „Řekni mu, ať sem přijde.“
    „Kde si myslíte, že jste?“

    OdpovědětSmazat
  38. Tento komentář byl odstraněn autorem.

    OdpovědětSmazat
  39. Leová (2.část)

    „My víme sakra dobře, kde jsme,“ řekl muž jménem Max. „Vypadáme jako hlupáci?“
    „Ty mluvíš jako hlupák,“ řekl mu Al. „Co se sakra s tím klukem hádáš? Poslouchej,“ řekl Georgovi „řekni tomu negrovi, ať sem přijde.“
    „Co mu chcete udělat?“
    „Nic. Používej hlavu, chytráku. Co bychom udělali negrovi?“
    George otevřel lítačky, které se rozevřely do kuchyně. „Same,“ zavolal. „Pojď sem na minutku.“
    Dveře od kuchyně se otevřely a negr vešel dovnitř. „Co je?“ zeptal se. Dva muži u pultu se na něj podívali.
    „Správně, negře. Stůj přímo tam,“ řekl Al.
    Sam, ten negr, který stál ve své zástěře, se podíval na ty muže sedící u pultu. „Ano, pane,“ řekl. Al slezl ze své židle.
    „Půjdu teď zpátky do kuchyně s tím negrem a chytrákem,“ řekl. „Vrať se do kuchyně, negře. Ty běž s ním, chytrej kluku.“ Malý muž šel hned za Nickem a Samem, kuchařem, zpět do kuchyně. Dveře se za nimi zavřely.
    Muž jménem Max si sedl k pultu naproti Georgovi. Nedíval se na George, ale do zrcadla, které táhlo na zdi za pultem. Henryho jídelna byla přebudována z výčepny na bufet.
    „Dobře, chytráku,“ řekl Max, který se díval to toho zrcadla, „proč něco neřekneš?“
    „O co tu jde?“
    „Hej Ale,“ zavolal Max, „chytrák chce vědět, o co tu jde.“
    „Proč mu to neřekneš?“ ozval se Alův hlas z kuchyně.
    „O co myslíš, že tu jde?“
    „Nevím.“
    „Co myslíš?“
    Max se díval do zrcadla celou dobu, co mluvil.
    „Já bych to neřekl.“
    „Hej Ale, chytrák říká, že by neřekl to, o čem si myslí, že to celé je.“
    „Slyším tě, v pohodě,“ řekl Al z kuchyně. Lahví kečupu podepřel lítačky, kterými je nádobí posíláno do kuchyně.
    „Poslouchej, chytráku,“ řekl z kuchyně Georgovi. „Postav se trochu dál od baru. A Maxi, ty se posuň trochu doleva,“ Byl jako fotograf, který aranžuje pozice pro skupinovou fotografii.
    „Řekni mi, chytráku,“ řekl Max. „Co si myslíš, že se stane?“ George nic neřekl.
    „Já ti to povím,“ řekl Max. „Zabijeme jednoho Švéda. Znáš toho velkýho Švéda, kterej se jmenuje Ole Anderson?“
    „Ano.“
    „Chodí sem jíst každý večer, že jo?“
    „Někdy.“
    „Chodí sem v 6 hodin, že jo?“
    „Když přijde.“
    „My to všechno víme, chytráku,“ řekl Max. „Mysli na něco jiného. Chodíš někdy do kina?“
    „Jednou za čas.“
    „Měl bys do kina chodit častěji. Filmy jsou pro chytrého kluka jako ty výborné.“
    „Proč se chystáte zabít Oleho Andersona? Co vám udělal?“
    „Nikdy neměl šanci nám něco udělat. Nikdy nás ani neviděl.“
    „Uvidí nás jenom jednou,“ řekl Al z kuchyně.
    „Tak proč se ho tedy chystáte zabít?“ zeptal se George.
    „Zabijeme ho pro kámoše. Jenom mu prokázat laskavost, chytráku.“
    „Sklapni,“ řekl Al z kuchyně. „Moc kecáš.“
    „No, musím chytráka zabavit. Nebo ne, chytráku?“
    „Moc kecáš,“ řekl Al. „Ten negr a můj chytrák se zabavujou sami. Mám je svázaný jako dvojici kamarádek v klášteře.“
    „Předpokládám, že jsi byl v klášteře.“
    „Nikdy nevíš.“
    „Byl jsi v židovském klášteře. Tak to je.“
    George se podíval na hodiny.
    „Jestli někdo přijde, řekni jim, že kuchař je pryč a jestli zůstanou i potom, řekni jim, že se vrátíš a uvaříš sám. Chápeš to, chytráku?“
    „Jasně,“ řekl George. „Co pak s námi uděláte?“
    „To se ještě uvidí,“ řekl Max. „To je jedna z těch věcí, které nikdy dopředu nemůžeš vědět.“
    George vzhlédl k hodinám. Bylo čtvrt na sedm. Dveře z ulice se otevřely. Dovnitř vešel řidič tramvaje.
    „Ahoj, Georgi,“ řekl. „Dáš mi večeři?“
    „Sam odešel,“ řekl George. „Vrátí se asi za půl hodiny.“
    „Tak to se radši půjdu najíst přes ulici,“ řekl řidič. George se podíval na hodiny. Bylo dvacet minut po šesté.
    „To bylo dobrý, chytráku,“ řekl Max. „Ty jsi hotovej gentleman.“
    „On věděl, že bych mu jinak ustřelil hlavu,“ řekl Al z kuchyně.

    OdpovědětSmazat
  40. Leová (3.část)

    „Ne,“ řekl Max. „Tak to není. Chytrák je milej. Je to milej kluk. Líbí se mi.“
    V šest padesát pět řekl George: „On nepřijde.“
    Další dva lidé přišli do jídelny. Jednou George odběhl do kuchyně udělat sendvič s šunkou a vejci „s sebou“, který si jeden z nich chtěl odnést. Uvnitř kuchyně viděl Ala s buřinkou nakloněnou dozadu, jak seděl na stoličce za přepážkou. Na jejím okraji ležela brokovnice s upilovanou hlavní. Nick a kuchař s utěrkami v ústech seděli zády k sobě v rohu. George udělal ten sendvič, zabalil ho do fólie, dal ho do sáčku, přinesl ho a ten muž za něj zaplatil a odešel.
    „Chytrák dokáže cokoliv,“ řekl Max. „Umí vařit a všechno. Udělal bys nějakou dívku šťastnou manželkou, chytráku.“
    „Ano?“ řekl George. „Váš přítel Ole Anderson nepřijde.“
    „Dáme mu deset minut,“ řekl Max.
    Koukal do zrcadla a na hodiny. Ručičky ukazovaly sedm hodin a potom sedm hodin a pět minut.
    „No tak, Ale,“ řekl Max. „Měli bychom jít. On nepřijde.“
    „Radši mu dáme ještě pět minut,“ řekl Al z kuchyně.
    Za pět minut dovnitř přišel muž a George mu vysvětlil, že kuchař je nemocný.
    „Proč si sakra neseženete jiného kuchaře?“ zeptal se ten muž. „Neprovozujete snad jídelnu?“ Odešel.
    „Pojď, Ale,“ řekl Max.
    „A co ti chytráci a ten negr?“
    „Ti jsou v pohodě.“
    „Myslíš?“
    „Jasně. Tady už jsme hotový.“
    „Nelíbí se mi to,“ řekl Al. „Je to odbytý. Moc kecáš.“
    „Co to k sakru,“ řekl Max. „Museli jsme se zabavit, nebo snad ne?“
    „Neustále moc kecáš,“ řekl Al. Vyšel z kuchyně. Odřezky hlavně brokovnice mu udělaly pod pasem až příliš těsného svrchníku nepatrné vybouleniny. Rukama v rukavicích si srovnal kabát.
    „Nazdar, chytráku,“ řekl Georgovi. „Měl si velké štěstí.“
    „To je pravda,“ řekl Max. „Měl by sis vsadit na dostizích, chytráku.“
    Oba vyšli ze dveří. George oknem sledoval, jak procházejí pod obloukovým světlem a přecházejí ulici. Ve svých těsných svrchnících a buřinkách vypadali jako dva kabaretní herci. George se vrátil přes lítačky do kuchyně a odvázal Nicka a kuchaře.

    OdpovědětSmazat
  41. Aya Hassanová

    ČÁST 1

    ZABIJÁCI

    Dveře Henryho bufetu se otevřely, dva muži vstoupili a přisedli si k pultu.
    „Co si přejete?“ Zeptal se George
    „Já nevím,“ odpověděl jeden z mužů, „co by sis dal k jídlu Ale?“
    „Já nevím,“ řekl „já nevím co bych chtěl k jídlu.“
    Venku se stmívalo, pouliční světlo prosvítalo skrz okno. Oba muži u pultu si četli jídelní lístek, Nick Adams si je prohlížel z druhého konce pultu. Mluvil zrovna s Georgem, když vstoupili.
    „Dal bych si pečené vepřové se svíčkovou, jablečnou omáčkou a bramborou kaší.“ řekl první muž,
    „Ještě není hotové.“
    „Tak na co to k čertu dáváte na jídelní lístek?“
    „Je to večeře,“ odpověděl George „tu můžete dostat až od šesti hodin.“
    George se podíval na nástěnné hodiny za pultem.
    „Je pět hodin.“
    „Ty hodiny ukazují dvacet minut po páté.“ řekl druhý muž
    „Jdou dvacet minut napřed.“
    „K čertu s hodinami, co máte tedy k jídlu?“
    „Mohu vám nabídnout různé druhy sendvičů,“ Odpověděl George, „můžete dostat šunku a vejce, slaninu a vejce, játra a slaninu nebo biftek.“
    „Dejte mi kuřecí krokety se zeleným hráškem krémovou omáčkou a bramborou kaší.“
    „To je ta večeře.“
    „Všechno o co požádáme, je večeře co? Takhle to u vás chodí.“
    „Mohu vám nabídnout šunku a vejce, slaninu a vejce, játra – „
    „Dám si šunku a vejce“ řekl muž jménem Al, měl na sobě buřinku a černý kabát zapnutý přes hruď, jeho tvář byla malá a bledá a jeho rty byly pevně sevřené, měl hedvábnou šálu a rukavice.
    „Dejte mi slaninu a vejce.“ řekl druhý muž, měl téměř stejnou postavu jako Al, jejich tváře byly rozdílné, ale byli oblečeni jako dvojčata, oba dva měli příliš těsné kabáty, seděli nakloněni dopředu, lokty opření o pult.
    „Máte něco k pití?“ zeptal se Al
    „Pivo, nealkoholické pivo, zázvorové světlé pivo.“ odpověděl George
    „Myslel jsem, jestli máte něco k pití?“
    „Jen ty co jsem vám právě řekl.“
    „Tohle je chcíplé město,“ řekl druhý muž, „jak se to tu jmenuje?“
    „Vrchol.“
    „Slyšel jsi někdy o tom?“ zeptal se Al svého kamaráda
    „Ne.“ odpověděl kamarád
    „Co tady dělají po večerech?“
    „Večeří,“ odpověděl jeho kamarád „chodí sem a jí tu velkou večeři.“
    „To je pravda.“ řekl George
    „Takže ty si myslíš, že to je pravda?“ zeptal se George Al
    „Jistě.“
    „Ty jsi ale pěkně chytrý kluk viď?“
    „No, nejsi,“ řekl druhý muž, „je Ale?“
    „Je blbej,“ odpověděl Al, otočil se na Nicka, „jaké je tvé jméno?“
    „Adams.“
    „Další chytrý kluk,“ řekl Al, „no není to chytrý kluk Maxi?“
    „Město je plné chytráků.“ řekl Max
    George na pult položil dva talíře, jeden se šunkou a vejci a druhý se slaninou a vejci. Vedle položil dva talíře pečených brambor a zavřel okénko do kuchyně.
    „Které je tvoje?“ zeptal se Al
    „Nepamatuješ si to?“
    „Šunka a vejce.“
    „Chytrák.“ řekl Max, předklonil se a vzal si šunku s vejci, oba muži jedli v rukavicích, George si je prohlížel jak jí.
    „Na co se tak díváš?“ Podíval se Max na George
    „Na nic.“
    „No to si piš, že jo! Díval ses na mě.“
    „Možná to ten kluk myslel jako vtip, Maxi.“ ozval se Al
    George se zasmál
    „Ty se nemáš smát,“ řekl mu Max, „ty se nemáš smát vůbec, vidíš?“
    „Dobře.“ řekl George
    „Takže on si myslí, že to je dobře?“ otočil se Max na Al, „myslí si, že to je dobře, to se mu povedlo.“
    „Je to myslitel.“ odpověděl Al, oba muži pokračovali v jídle.
    „Jak se jmenuje ten chytrák na konci pultu?“
    „Hej, chytráku,“ řekl Max Nickovi, „jdi na druhou stranu pultu s tvým přítelem.“
    „Jaký to má smysl?“ zeptal se Nick
    „Nemá to žádný smysl.“

    OdpovědětSmazat
  42. Aya Hassanová

    ČÁST 2
    „Měl bys raději jít na druhou stranu pultu, chytráku,“ Nick přešel na druhou stranu pultu
    „Jaký to má smysl?“ zeptal se George
    „Sakra, to není tvoje věc,“ odpověděl Al, „kdo je v té kuchyni?“
    „Negr.“
    „co tím myslíš Negr?“
    „Negr, který vaří.“
    „Řekni mu, ať sem přijde.“
    „Jaký to má smysl?“
    „Řekni mu, ať sem přijde.“
    „Kde si myslíte, že jste?“
    „My víme sakra dobře, kde jsme,“ odpověděl muž jménem Max, „vypadáme jako hlupáci?“
    „Mluvíš hloupě,“ řekl mu Al, „o co se tu sakra s tím klukem hádáš? Poslouchej,“ řekl Georgovi, „řekni Negrovi, ať sem přijde.“
    „Co mu chcete udělat?“
    „Nic, používej hlavu, chytráku, co bychom asi tak měli udělat Negrovi?“
    George prošel skrz lítačky, které vedly do kuchyně.
    „Same,“ zavolal „přijď sem na minutku.“
    Dveře do kuchyně se otevřeli a Negr vyšel ven „Co se děje?“ zeptal se, oba muži u pultu po něm hodili pohledem.
    „Tak jo Negře, postav se přímo sem.“
    „Sam, Negr, se postavil před ním, díval se na oba muže sedící za pultem, „Ano, pane.“ řekl, Al sesedl ze své židle,
    „Jdu zpátky do kuchyně s chytrákem a Negrem,“ řekl „Jdi zpátky do kuchyně Negre, ty jdi s ním chytráku.“
    Muž vešel po Nickovi a Samovi kuchařovi do kuchyně a dveře se za nimi zavřely. Muž jménem Max se posadil naproti Georgovi, nedíval se na George, ale do zrcadla které krylo plochu za pultem.
    Henryho bufet býval dřív salón.
    „Tak chytráku,“ řekl Max a díval se přitom do zrcadla „proč nic neříkáš?“
    „O co tady jde?“
    „Hej Ale,“ ozval se Max, „chytrák chce vědět, o co tady jde?“
    „Proč mu to neřekneš?“ ozval se Alův hlas z kuchyně
    „O čem si myslíš, že to je?“
    „Já nevím.“
    „Co si myslíš, že to asi je?“
    Max se díval do zrcadla po celou dobu, co mluvil.
    „No já bych neřekl.“
    „Hej Ale, chytrák, neřekne, co si myslí, že máme v plánu.“
    „Já tě slyším dobře.“ ozval se Al z kuchyně, rozevřel lítačky, okénko, kterým se posílaly talíře do kuchyně, podepřel lahví od kečupu.
    „Poslouchej, chytráku,“ ozvalo se z kuchyně na George, „postav se trochu dál od baru, ty se posuň trochu do leva Maxi.“ Byl jako fotograf, který srovnává pro skupinovou fotku.
    „Mluv se mnou, chytráku,“ řekl Max, „co si myslíš, že se stane?“
    „George, nic neřekl.
    „Já ti to povím,“ řekl Max. „chystáme se zabít jednoho Švéda, znáš toho velkého Švéda, co se jmenuje Ole Anderson?“
    „Ano.“

    OdpovědětSmazat
  43. Aya Hassanová

    ČÁST 3

    „Chodí sem jíst každý večer, že jo?“
    „Občas sem chodí.“
    „Chodí sem v šest hodin, že jo?“
    „Když přijde.“
    „To mi všechno víme, chytráku,“ řekl Max, „pověz mi něco jiného. Chodíš někdy na filmy?“
    „jednou za čas.“
    „Měl bys chodit na filmy častěji. Filmy jsou dobrý pro chytráka, jako jsi ty.“
    „Kvůli čemu chcete zabít Ola Andersona? Co vám kdy udělal?“
    „Nikdy neměl šanci nám něco udělat. Nikdy nás ani neviděl“
    „Uvidí nás jen jednou.“ Ozval se Al z kuchyně
    „Tak kvůli čemu ho tedy chcete zabít?“
    „Zabijeme pro jednoho kamaráda, děláme mu laskavost, chytráku“
    „Sklapni,“ řekl Al z kuchyně, „moc mluvíš“
    „No musím přeci chytráka nějak zabavit. Nebo ne chytráku?“
    „Mluvíš až moc,“ „Negr a můj chytrák se tady zabavují sami, svázal jsem je, jako páreček přítelkyň v klášteře.“
    „Předpokládám, že jsi byl v klášteře.“
    „Nikdy nevíš.“
    „Byl jsi v židovském klášteře, tam jsi byl“
    George se podíval na hodiny.
    „Kdyby sem kdykoliv přišel, řekneš, že je zavřeno, ale kdyby na tom trvali, půjdeš do kuchyně a sám něco uvaříš. Pochopil si to chytráku?“
    „Dobře,“ řekl George, „co s námi uděláte potom?“
    „To bude záležet na tom,“ Odpověděl Max. „to je jedna z věcí, kterou nikdy nevíš předem“
    George se podíval nahoru na hodiny, bylo čtvrt na sedm, dveře z ulice se otevřely, řidič tramvaje, vešel dovnitř.
    „Ahoj Georgi,“ „mohu dostat večeři?“
    „Sam šel ven,“ George odpověděl, „Bude zpátky během hodiny a půl“
    „Tak já raději půjdu přes ulici,“ řekl řidič, George se podíval na hodiny, bylo dvacet minut po šesté.
    „To bylo dobré, chytráku,“ řekl Max, „jsi normální gentleman.“
    „Věděl, že bych mu odstřelil hlavu,“ ozval se Al z kuchyně
    „Ne,“ řekl Max, „tím to není. Tenhle chytrák je hodnej, je to hodnej kluk, líbí se mi.“
    V šest-padesát-pět se George ozval: „On nepřijde.“

    Do bistra přišli další dva lidé. Jen co George odešel do kuchyně, aby udělal sendvič z vajec a šunky „na cestu“ který si muž přál vzít sebou
    V kuchyni uviděl Ala, jeho buřinku zakloněnou dozadu, seděl na stoličce vedle okénka a jeho zbraň ležela na římse. Nick a kuchař seděli zády k sobě v rohu, oba dva měli v puse roubík. George udělal sendvič, zabalil jej do namazaného papíru, dal jej do tašky a přinesl jej, muž zaplatil a odešel.
    „Chytrák dokáže cokoliv,“ řekl Max, „může uvařit a všechno. Udělal bys z jedné holky, šťastnou manželku, chytráku.“
    „Ano?“ řekl George, „váš přítel, Ole Anderson, nepřijde.“
    „Dáme mu deset minut,“ řekl Max.
    Max sledoval zrcadlo a hodiny. Hodinové ručičky označily sedm hodin a pak pět minut po sedmé.“
    „Pojď, Ale,“ řekl Max, „měli bychom jít. On nepřijde.“
    „Raději mu dáme pět minut,“ ozval se Al z kuchyně.
    Během těch pěti minut, vešel muž a George mu vysvětlil, že kuchař je nemocný.
    „Proč k čertu, nepřivedete jiného kuchaře?“ zeptal se muž. „Neprovozujete snad bufet?“ a odešel.
    „Pojď, Ale,“ řekl Max
    „Co bude s chytráky a negrem?“
    „Jsou všichni pohodě.“
    „Myslíš?“
    „Jasně, skončili jsme s tím.“
    „Nelíbí se mi to,“ řekl Al. „Je to odfláknutý. Moc mluvíš.“
    „Co to k čertu,“ řekl Max. „musíme se nějak zabavit, nebo ne?“


    Povídka na mně působila celkem temným dojmem, autor dokázal od začátku až do konce udržet napětí a pozornost, překlad byl docela náročný hlavně, protože je tu spoustu nezodpovězených otázek, kdo jsou zabijáci? Kdo je poslal? Nebo proč se Švéd nepokusil o útěk. Závěr je otevřený pro čtenářskou fantazii

    OdpovědětSmazat
  44. Michaela Hodanová

    Nájemní vrazi
    Ernest Hemingway

    Dveře od Henryho jídelny se otevřely a vešli dva muži. Sedli si k baru.
    “Co si dáte,?” zeptal se jich George.
    “No nevím,”řekl jeden z nich. “Co by sis dal k jídlu, Ale?”
    “No já nevím,” odpověděl Al. “Nevím, co bych si dal k jídlu.”
    Venku se začalo stmívat. Za okny se rozsvítila pouliční světla. Ti dva muži u baru si četli menu. Nick Adams je pozoroval z druhé strany barového pultu. Povídal si s Georgem , když vešli.
    “Já si dám pečenou svíčkovou s jablečnou šťávou a bramborovou kaší,” první z nich řekl.
    “Ještě to není hotové.”
    “Tak proč to sakra dáváte do menu?”
    To je večeře,” vysvětlil George. “To si můžete objednat až po šesté hodině.”
    George se podíval na hodiny na stěně baru.
    “Je jenom pět hodin.”
    “Ty hodiny ale ukazují dvacet minut po páté,” řekl druhý muž.
    “Jdou napřed.”
    “A do pekla s hodinama,” řekl první. “Co máte k jídlu?”
    “Můžete mít jakýkoliv sendvič,” řekl George. “ Můžu Vám udělat se šunkou a vejci, slaninou a vejci,s játry a se slaninou nebo se steakem.”
    “Dejte mi kuřecí krokety se zeleným hráškem, krémovou omáčkou a s bramborovou kaší.”
    „To je večeře.“
    „Všechno, co my chceme, je večeře, že jo? Tak takhle to tady vedete.“
    „Můžete si dát šunku a vejce, slaninu a vejce, játra¬-„

    OdpovědětSmazat
  45. Michaela Hodanová část 2

    Nájemní vrazi
    Ernest Hemingway

    „Já si dám šunku a vejce,“ řekl muž jménem Al. Měl na sobě klobouk a černý plášť zapnutý až nahoru. Jeho tvář byla malá a bílá a měl pevně stisknuté rty. Měl hedvábnou šálu a rukavice.
    „Dejte mi slaninu a vejce,“ řekl druhý muž. Byl asi stejně veliký jako Al. Jejich tváře byly rozdílné ale byli oblečení jako dvojčata. Oba měli na sobě pláště, které jim byly příliš těsné. Seděli naklonění dopředu, lokty na pultu.
    “Máte tu něco k pití” zeptal se Al.
    „Tupláka,nealkoholické pivo nebo zázvorové pivo,” řekl George.
    “Já jsem myslel jestli mate něco k pití?”
    “Máme jenom to, co jsem vyjmenoval.”
    “Tohle je horký město,”řekl ten druhý. “Jak se mu říká?”
    “Summit.”
    “Slyšel jsi jste o něm někdy?” zeptal se Al svého kamaráda.
    “Ne,” řekl kamarád.
    “A co tady lidi dělají v noci?” zeptal se Al.
    “Jedí večeři,” řekl ten druhý. ”Všichni sem příjdou a jedí velkou večeři.”
    “Jo, tak to je,” řekl George.
    “Jo tak ty si myslíš, že je to tak, jo?” zeptal se Al George.
    “Jasně.”
    “Ty seš mi ale chytrák, že ano?”
    “Jasně,” řekl George.
    “No to teda nejseš,” řekl druhý malý muž. Že jo Ale?”
    “Je dutej, jak poleno,” řekl Al. Obrátil se na Nicka. “Jak se jmenuješ ty?”
    „Adams.“
    „Další chytrák,“ řekl Al. „No neni von ale chytrák, co Maxi?“
    „No tohle město je plný bystrej chlapců,“ řekl Max.
    George před ně postavil dva talíře, jeden sendvič se šunkou a vejci, ten druhý se slaninou a vejci. Vedle postavil dva talíře s hranolky a zavřel lítačky do kuchyně.
    „Co je tvoje?“ zeptal se Ala.
    „Ty si to snad nepamatuješ?“
    „Šunka a vejce.“
    „No to je ale chytrák,“ řekl Max. Naklonil se dopředu a vzal si šunku s vejci. Oba uži jedli se svými rukavicemi na rukou. George je pozoroval, jak jí.
    „Na co se to díváš?“ podíval se Max na George.
    „Ale na nic.“
    „No sakra, že ses na nic nekoukal. Koukal ses na mě.“
    „Maxi možná, že ten kluk jenom vtipkoval,“ řekl Al.
    George se zasmál.
    “No nemusis se tomu smát,” řekl mu Max. “ Nemusíš se ale vůbec smát.”
    “No dobře, no,” řekl George.
    “Jo tak von si myslí, že to je dobře jo? Obrátil se Max na Ala. “Tak von si myslí, že je to v pohodě jo? Tak to je teda dobrej vtip.”
    “No je to chytrák,” řekl Al. Pokračovali v jídlu.
    „A jak se jmenuje tamten. „Jdi na druhou stranu baru za tvým „přítelem“.“
    „Co tím sledujete? Zeptal se Nick.“
    „My nic nesledujeme.“
    “No radši by jsi měl jít na druhou stranu, chytráku,” řekl Al. Nick šel na druhou stranu baru.

    OdpovědětSmazat
  46. Michaela Hodanová část 3

    Nájemní vrazi
    Ernest Hemingway

    “Co tím sledujete?” zeptal se George.
    “Do toho ti nic není,” řekl Al, “Kdo je to tam v tý kuchyni?”
    “Negr.”
    “Co tím myslíš? Jako negr jo?”
    “Negr, náš kuchař.”
    “Řekni mu, aby sem přišel.”
    “Proč?”
    “Řekni mu, aby sem přišel.”
    “Kde si myslíte, že jste?”
    “My víme sakra dobře, kde jsme,” odpověděl muž jménem Max. “Vypadáme snad jako idioti?”
    “Ty mluvíš jak idiot,” řekl mu Al. “Proč se sakra dohaduješ s tímhle klukem? Poslouchej, “ řekl Al Georgevi,” řekni tomu Negrovi, aby sem přišel.”
    “Co mu uděláte?”¨
    “Nic. Mysli hlavou, bystráku. Co asi uděláme s negrem?”
    George nakoukl lítačkami, které vedly do kuchyně. “Same,” zavolal.
    “Pojď sem na chvilku.”
    Lítačky se puhnuly a negr vešel dovnitř. „Co se děje? Zeptal se Sam. Oba muži sedící u baru se na něj podívali.
    „ Tak dobře negře. Ty se postav přesně sem,“ řekl mu Al.
    Negr Sam, stojící v zástěře se podíval na oba muže. „Ano pane,“ řekl. Al slezl ze své stoličky.
    „Já půjdu do kuchyně s negrem a tady s chytrákem,“ řekl. Jdi zpátky do kuchyně negře. Ty jdi s ním chytráku.“ Menší z mužů šel za Samem a za Nickem zpátky do kuchyně. Dveře se za nimi zavřely. Muž jménem Max seděl u baru naproti Georgovi. Nedíval se na něj, ale díval se do zrcadla, které se táhlo nad celým barem. Henryho jídelna byla předělaná z baru na jídelnu.
    „Tak chytráku,“ řekl Max, když se díval do zrcadla, „Proč mi něco nepovíš?“
    „Co máte v plánu?“
    „Hej Ale,“ zavolal Max, „chytrák chce vědět co máme v plánu.“
    „Tak proč mu to neřekneš?“ bylo slyšet Ala z kuchyně.
    „Co si ty myslíš, že máme v plánu?“
    „Nevím.“
    “No tak, co myslíš?”
    Max se díval do zrcadla po celou dobu, co s ním mluvil.
    „No to vám neřeknu.“
    „Hele Ale, chytrák neřekne, co si myslí, že máme v plánu.“
    „Já jsem slyšel,“ řekl Al z kuchyně. Lahví od kečupu podepřel okénko, kterým se podávájí do kuchyně talíře.
    „Poslouchej chytráku,“ řekl z kuchyně Georgovi.“ Stoupni si dál podél baru. Maxi ty si stoupni trochu doleva.“ Choval se skoro jako fotograf, když si staví lidi na společnou fotku.
    „Tak mluv se mnou chytráku,“ řekl Max. „Co si myslíš, že se stane?“
    George nereagoval.
    „No tak já ti to řeknu no,“ řekl Max. „My zabijeme Švéda. Znáš ho takovej velkej chlap jménem Ole Anders?“

    OdpovědětSmazat
  47. Ernest Hamingway
    Zabijáci - 1.část

    Dveře Henryho kantýny se otevřely a dva muži vstoupili dovnitř. Posadili se k pultu.
    "Co si dáte?" zeptal se George.
    "Nevím," odvětil jeden z nich. "Co si dáš k jídlu, Ale?"
    "Nevím," řekl Al. "Nevím, co chci k jídlu."
    Venku se stmívalo. Za oknem se rozsvítila pouliční lampa.
    Ti dva u pultu si prohlíželi menu a z druhé strany je pozoroval Nick Adams. Když předtím vešli,
    zrovna se bavil s Georgem.
    "Dám si pečenou vepřovou svíčkovou s jablečným protlakem a bramborovou kaši,"
    řekl ten první muž.
    "Ještě není hotová."
    "Tak proč to, sakra, dáváte na lístek?"
    "To je k večeři," vysvětlil George. "Můžete si to objednat v šest."
    Pak se podíval na hodiny, co vysely na zdi za pultem.
    "Je pět."
    "Na hodinách je pět dvacet," řekl druhý muž.
    "Jdou o dvacet minut napřed."
    "Kašlem na hodiny," řekl ten první. "Co máte k jídlu?"
    "Mohu vám nabídnout jakýkoliv sandwich z nabídky," odpověděl George. "Můžete si dát
    šunku s vejci, slaninu s vejci, játra se slaninou, nebo steak."
    "Dám si krokety z kuřat na smetaně se zeleným hráškem a bramborovou kaši."
    "To je až k večeři."
    "Všechno co chcem je až k večeři, co? Takhle to tady funguje."
    "Mohu vám nabídnout šunku s vejci, slaninu s vejci, játra-"
    "Dám si šunku s vejci," řekl ten, který byl osloven jako Al. Na hlavě měl buřinku
    a na sobě černý kabát zapnutý přes hrudník. Měl malý pobledlý obličej a úzké rty.
    Měl hedvábnou šálu a rukavice.
    "Dal bych si slaninu s vejci," řekl ten druhý. Byl asi tak stejně velký jako Al.
    Měli jiné obličeje, ale byli oblečeni jako dvojčata. Oba nosili pro ně příliš malé kabáty.
    Seděli v předklonu, s lokty opřenými o pult.
    "Máte něco k pití?" zeptal se Al.
    "Máme sladké pivo, nealkoholické pivo, zázvorové pivo," řekl George.
    "Myslím tím, co všechno máte k pití?"
    "Jen tohle."
    "Tak tady to žije," odvětil ten druhý. "Jak tomu tady říkaj?"
    "Summit."
    "Slyšels o tom někdy?" zeptal se Al svého kamaráda.
    "Ne," odpověděl kamarád.
    "Co tu lidi dělaj o večerech?" zeptal se Al.
    "Večeřej tu," odpověděl jeho kamarád. "Všichni sem choděj, aby si dávali velký večeře."
    "Správně," řekl George.
    "Takže ty si myslíš, že je to správně?" zeptal se Al George.
    "Samozřejmě."
    "Ty si docela rozumbrada, co?"
    "Samozřejmě" řekl George.
    "Ne, nejsi," řekl ten druhý malý muž. "Nebo je, Ale?"
    "Je pitomej," řekl Al. Otočil se k Nickovi. "Jak se jmenuješ?"
    "Adams."
    "Další rozumbrada," řekl Al. "No, není on, Maxi?"
    "Tohle město je plný chytráků," řekl Max.
    Geroge dal na pult dva podnosy, jeden se šunkou a vejci a druhý se slaninou a vejci.
    Nachystal k nim dva talířky hranolek a zavřel dvířka od kuchyně.
    "Kterej je tvůj?" zeptal se Al.

    OdpovědětSmazat
  48. Ernest Hamingway
    Zabijáci - 2.část

    "Copak si to nepamatuješ?"
    "Šunka s vejci."
    "Rozumbrado," řekl Max. Natáhnul se pro šunku s vejci. Oba muži
    jedli s nasazenými rukavicemi. George je při jídle pozoroval.
    "Na co koukáš?" podíval se Max na George.
    "Na nic."
    "To víš, že jo. Koukals na mě."
    "Třeba se kluk snažil bejt vtipnej, Maxi," řekl Al.
    George se začal smát.
    "Nemusíš se smát," řekl mu Max. "Víš, ty se vůbec nemusíš smát."
    "V pořádku," řekl George.
    "Tak on si myslí, že to je v pořádku." Otočil se Max na Ala."Myslí si, že to je v pořádku.
    Tak to je vtipný."
    "No jo, pálí mu to," řekl Al. Pokračovali v jídle.
    "Jak se jmenuje ten rozumbrada vzádu za pultem?" zeptal se Al Maxe.
    "Hej, rozumbrado," řekl Max Nickovi. "Obejdi ten pult a jdi za tvým kamarádem."
    "O co vám jde?" zeptal se Nick.
    "O nic."
    "Radši bys to měl udělat, rozumbrado," řekl Al. Nick tedy šel za pult.
    "O co vám jde?" zeptal se George.
    "Do to ho ti nic neni," řekl Al. "Kdo je vzadu v kuchyni?"
    "Negr."
    "Jak to myslíš?"
    "Negr, co vaří."
    "Řekni mu, ať přijde sem."
    "O co vám jde?"
    “Řekni mu, ať sem přijde.”
    "Kde si myslíte, že jste?"
    "My moc dobře víme, kde jsme,"řekl Max. "Vypadáme jako pitomci?"
    "Máš pitomý řeči,"odpověděl mu Al. "Proč se s tim děckem vůbec hádáš? Poslouchej,"
    řekl Georgovi, "řekni tomu negrovi, aby sem přišel."
    "Co s ním chcete udělat?"
    "Nic. Použij hlavu, rozumbrado. Co bychom dělali s negrem?"
    George otevřel lítačky, které vedly do kuchyně. "Same," zavolal.
    "Pojď sem na minutku."
    Dveře do kuchyně se otevřely a negr vešel dovnitř. "Co se děje?" zeptal se.
    Ti dva u pultu si ho prohlédli.
    "Takže, negře. Postav se přímo sem." řekl Al.
    Sam, ten negr, co stál ve své zástěře, se podíval na ty dva muže u pultu.
    "Ano, pane." řekl. Al slezl ze své stoličky.
    "Jdu zpátky do kuchyně tady spolu s negrem a rozumbradou," řekl. "Jdi zpět
    do kuchyně, negře. Ty jdi s ním, rozumbrado." Tento menší muž vešel hned za
    Nickem a kuchařem Samem, zpátky do kuchyně. Dveře se za nimi zavřely.
    Max si sedl k pultu naproti Georgovi. Nepodíval se na George ale koukl do
    zrcadla, které vedlo podél zdi za pultem. Henryho byl salón předělaný na kantýnu.
    "Tak, rozumbrado," řekl Max, zatímco se díval do zrcadla, "proč nic neříkáš?"
    "Co to má všechno znamenat?"
    "Hej, Ale," zavolal Max, "rozumbrada chce vědět, co to má tady všechno znamenat."
    "Proč mu to neřekneš?" ozval se z kuchyně Alův hlas.
    "Co si myslíš ty?"
    "Nevím."

    OdpovědětSmazat
  49. Ernest Hamingway
    Zabijáci - 3.část

    "Tak co si myslíš?"
    Po celou dobu rozhovoru se Max díval do zrcadla.
    "Neřeknu."
    "Hej, Ale, rozumbrada neřekne, co si o tom všem tady myslí."
    "Já tě moc dobře slyšim," řekl Al z kuchyně. Vytáhl okénko od výdeje a podepřel jej
    lahví kečupu.
    "Poslouchej, rozumbrado," řekl z kuchyně Georgovi. "Stoupni si trochu dál podél baru.
    Ty se posuň kousek doleva, Maxi." Choval se jako fotograf, co uspořádával
    skupinovou fotografii.
    "Mluv se mnou, rozumbrado," řekl Max. "Co si myslíš, že se stane?"
    George nic neřekl.
    "Já ti to povím," pokračoval Max. "Chystáme se sejmout Švéda. Znáš toho velkýho
    Švéda Ole Andersona?"
    "Ano."
    "Chodí sem každej večer večer na jídlo, ne?"
    "Někdy sem příjde."
    "Přichází sem v šest hodin, ne?"
    "Pokud příjde."
    "Tohle všechno víme, rozumbrado," řekl Max. "Povídej o něčem jiným. Chodíš někdy do kina?"
    "Občas."
    "Měl bys chodit častěji. Filmy jsou pro takovýho rozumbradu, jako jsi ty, fajn.
    "Proč se chystáte Ole Andersona zabít? Co vám kdy provedl?"
    "Nikdy nedostal příležitost nám cokoliv provést. Dokonce nás nikdy ani neviděl."
    "A uvidí nás jen jednou," dodal z kuchyně Al.
    "Pro koho se ho tedy chystáte zabít?" zeptal se george.
    "Zabijeme ho pro kamaráda. Jen tím prokážeme kamarádovi laskavost, rozumbrado."
    "Sklapni," řekl Al z kuchyně. "Zatraceně moc mluvíš."
    "No, musím tady nějak zabavit rozumbradu. Že jo, rozumbrado."
    "Prostě seš moc ukecanej," řekl Al. "Tady negr a můj rozumbrada maj
    dost zábavy sami se sebou. Svázal jsem je k sobě jak pár kámošek v klášteře."
    "Mám tucha, žes byl v klášteře."
    "Nikdy nevíš."
    "Tys byl tak leda v Židovským klášteře."
    George se podíval na hodiny.
    "Pokud někdo vejde dovnitř, řekni jim, že má kuchař volno a pokud budou neodbytný,
    řekni jim, že půjdeš dozadu uvařit. Pochopils to, rozumbrado?"
    "V pořádku," řekl George. "Co s námi uděláte potom?"
    "To se ještě uvidí," řekl Max. "To je jedna z těch věcí, u kterejch zrovna nevíš."
    George se podíval na hodiny. Bylo čtvrt na sedm. Otevřel se hlavní vchod.
    Dovniř vešel řidič tramvaje.
    "Ahoj, Georgi," řekl. "Mohu dostat večeři?"
    "Sam šel ven," řekl George. "Bude zpět tak za půl hodiny."
    "Tak to radši půjdu o dům dál," řekl řidič. George se podíval na hodiny.
    Bylo dvacet minut po šesté.
    "To se ti moc povedlo, rozumbrado," řekl Max. "Seš normálně hotovej gentleman."
    "Věděl, že bych mu ustřelil hlavu," řekl Al z kuchyně.
    "Ale ne," odpověděl Max. "Tak to neni. Tady rozumbrada je v pohodě. Je to
    milej klučina. Líbí se mi."

    OdpovědětSmazat
  50. Ernest Hemingway
    Zabijáci
    Část 1

    Dveře do Henryho jídelny se otevřely a dva muži vešli. Posadili se u pultu.
    "Dáte si?" zeptal se jích George.
    "Nevím," řekl jeden z mužů. "Co chceš k jídlu, Ale?"
    "Nevím," řekl Al. " Nevím co si dám k jídlu."
    Venku se stmívalo.Skrze okno pronikalo světlo pouličních lamp. Dva muži u pultu si četli menu. Z druhého konce pultu je pozoroval Nick Adams. Povídal si s Georgem když muži vešli.
    "Dám si pečenou vepřovou svíčkovou s jablečným protlakem a šťouchanými brambory," řekl první muž.
    "Ještě to není hotové."
    "Tak proč to sakra dáváte do nabídky?"
    "Je to večeře," vysvětlil George. " Můžete jí dostat v šest hodin."
    George se podíval na hodiny na zdi za pultem.
    "Je pět hodin."
    "Hodiny říkají dvacet minut po páté," řekl druhý muž.
    "Jdou o dvacet minut napřed."
    "Ah, k čertu s hodinami," řekl první muž ."Co tu máte k jídlu?"
    "Můžu vám dát jakýkoliv druh sendvičů," řekl George. "Můžete mít šunku a vejce, slaninu a vejce,
    játra a slaninu, nebo steak."
    "Dej mi kuřecí krokety se zeleným hráškem, krémovou omáčkou a šťouchanými brambory."
    "To je večeře."
    "Všechno co chceme je večeře, co? Takhle to děláš."
    "Můžu vám dát šunku a vejce, slaninu a vejce, játra-"
    "Dám si šunku a vejce," řekl muž jménem Al. Měl na sobě buřinku a kabát s knoflíky přes hruď, jeho tvář byla malá a bílá a měl úzké rty.
    Měl na sobě hedvábnou šálu a rukavice.
    "Dej mi slaninu a vejce," řekl druhý muž. Byl zhruba stejně vysoký jako Al.
    Jejich tváře byly rozdílné, ale oblečeni byli jako dvojčata. Oba měli kábáty příliš těsné.
    Seděli naklonění dopředu, s lokty na pultu.
    "Máš něco k pití?" Zeptal se Al.
    "Sladké pivo, nealkoholické pivo, zázvorové pivo," řekl George.
    "Myslím, jestli máš něco k pití?"
    "Jen to co sem řekl."
    "Tohle je skvělý město," řekl ten druhý. "Jak tomu říkají?"
    "Summit"
    "Slyšel si o tom někdy?" Zeptal se Al svého přítele.
    "Ne," řekl přítel.
    "Co dělají po večerech?" Zeptal se Al.
    "Jedí večeři," řekl jeho přítel. "Všichni se tu sejdou a jedí velkou večeři."
    "To je správně," řekl George.
    "Tak ty si myslíš, že je to tak správně?" Zeptal se Al George.
    "Jistě."
    "Seš pěknej chytrák, že jo?"
    "Jistě," řekl George.
    "No, nejsi," řekl druhý malý muž. "Že, Ale?"
    "Je blbej," řekl Al. Otočil se k Nickovi. "Jak se jmenuješ?"
    "Adams"
    "Další chytrák," řekl Al. "No není to chytrák, Maxi?"
    "Město je plný chytráků," řekl Max.
    "George položil dva talíře, jeden se šunkou a vejci, druhý se slaninou a vejci, na pult.
    Vedle položil dva talíře s pečenými bramborami a zavřel přepážku do kuchyně.
    "Který je váš?" zeptal se Ala.
    "Nepamatuješ se?"
    "Šunka a vejce."
    "Prostě chytrák," řekl Max. Naklonil se dopředu a vzal si šunku s vejci. Oba
    muži jedli s navlečenými rukavicemi. George sledoval, jak jí.
    "Na co se díváš?" Max pohlédl na George.
    "Na nic."
    "Prej na nic. Díval ses na mě."
    "Možná to ten kluk myslel jako vtip, Maxi," řekl Al.
    George se zasmál.

    OdpovědětSmazat
  51. Ernest Hemingway
    Zabijáci
    Část 2 (část 1 =29. prosince 2010 22:35)

    "Ty se nemáš co smát," řekl mu Max. "Nemáš se vůbec co smát, rozumíš?"
    "V pořádku," řekl George.
    "Tak on si myslí, že je to v pořádku." Max se otočil k Alovi. "On si myslí že je to v pořádku.
    "Ten je dobrej."
    "Ah, je to myslitel," řekl Al. Pokračovali v jídlu.
    "Jak se jmenuje ten chytrák na konci pultu?" Zeptal se Al Maxe.
    "Hej, chytráku," Řekl Max Nickovi. "Bež na druhou stranu pultu ze svým přítelíčkem."
    "Jaký to má smysl?" Zeptal se Nick.
    "Žádný smysl."
    "Měl bys jít na druhou stranu, chytráku," řekl Al. Nick přešel na druhou stranu pultu.
    "Jaký to má smysl?" Zeptal se George.
    "To není tvoje zatracená záležitost." řekl Al. "Kdo je vedle v kuchyni?"
    "Negr."
    "Jak to myslíš, negr?"
    "Negr co tu vaří."
    "Řekni mu ať přijde."
    "Kde si myslíte že jste?"
    "Víme sakra dobře kde jsme," řekl muž jménem Max. "Vypadáme jako hlupáci?"
    "Mluvíš jako hlupák," řekl mu Al. " Proč se sakra s tim klukem hádáš? Poslouchej," řekl Georgovi,
    "řekni tomu negrovi ať sem přijde."
    "Co mu uděláte?"
    "Nic. Používej hlavu, chytráku. Co by jsme dělali negrovi?"
    George otevřel lítačky, které se rozevřely do kuchyně. "Same," zavolal. "Pojď sem na minutku."
    Dveře od kuchyně se otevřely a negr vešel dovnitř. "Co se děje?" zeptal se. Dva muži u pultu se na něj podívali.
    "Tak, negře. Stůj přesně tam," řekl Al.
    Sam, negr, který stál ve své zástěře, se podíval na muže sedící u pultu. "Ano, pane," řekl. Al slezl ze své židle.
    "Půjdu teď zpátky do kuchyně s negrem a chytrákem," řekl. "Vrať se do kuchyně, negře. Ty běž s ním, chytráku." Malý muž šel hned za Nickem a Samem, kuchařem, zpět do kuchyně. Dveře se za nimi zavřely.
    Muž jménem Max seděl u pultu naproti Georgovi. Nedíval se na George, ale do zrcadla, které táhlo na zdi za pultem. Henryho podnik byl přebudován z hospody na jídelnu.
    "No, chytráku," řekl Max, dívajíc se do zrcadla, "proč něco neřekneš?"
    "O co tu jde?"
    "Hej Ale," zavolal Max, "chytrák chce vědět, o co tu jde."
    "Proč mu to neřekneš?" ozval se Alův hlas z kuchyně.
    "O co myslíš, že tu jde?"
    "Nevím."
    "Co myslíš?"
    Max se díval do zrcadla celou dobu, co mluvil.
    "Netuším."
    "Hej Ale, chytrák říká, že netuší co si myslí o tom o co tu jde."
    "Slyším tě dobře“ řekl Al z kuchyně. Lahví kečupu podepřel okénko, kterým je nádobí posíláno do kuchyně.
    "Poslouchej, chytráku,“ řekl z kuchyně Georgovi. "Postav se trochu dál od baru. A Maxi, ty se posuň trochu doleva," Byl jako fotograf, který aranžuje skupinovou fotografii.
    "Mluv se mnou, chytráku," řekl Max. "Co si myslíš, že se stane?"
    George nic neřekl.
    "Já ti to povím," řekl Max. "Zabijeme jednoho Švéda. Znáš toho velkýho Švéda, jménem Ole Anderson?"
    "Ano."
    "Chodí sem jíst každý večer, že jo?"
    "Občas."
    "Chodí sem v 6 hodin, že jo?"
    "Když přijde."
    "My to všechno víme, chytráku," řekl Max. "Mluvme o něčem jiném. Chodíš někdy do kina?"
    "Jednou za čas."
    "Měl bys do kina chodit častěji. Filmy jsou pro chytráka jako ty skvělé."
    "Kvůli čemu chcete zabít Ole Andersona? Co vám udělal?"
    "Nikdy neměl šanci nám něco udělat. Nikdy nás ani neviděl."

    Martin Adam

    OdpovědětSmazat
  52. Ernest Hemingway
    Zabijáci
    Část 3

    "A uvidí nás jenom jednou," řekl Al z kuchyně.
    "Tak kvůli čemu ho chcete zabít?" zeptal se George.
    "Zabijeme ho pro přítele. Jenom mu prokážeme laskavost, chytráku."
    "Sklapni," řekl Al z kuchyně. "Moc kecáš.“
    "No, musím chytráka zabavit. Nebo ne, chytráku?"
    "Moc kecáš," řekl Al. "Ten negr a můj chytrák se zabavujou sami. Mám je svázaný jako páreček kamarádek v klášteře.“
    "Předpokládám, že jsi byl v klášteře.“
    "Nikdy nevíš."
    "Byl jsi v Židovským klášteře. Tak to je.“
    George se podíval na hodiny.
    "Jestli někdo přijde, řekni jim, že kuchař je pryč a jestli zůstanou i potom, řekni jim, že půjdeš do zádu a uvaříš sám. Chápeš to, chytráku?“
    "Jasně," řekl George. "Co pak s námi uděláte?"
    "To se ještě uvidí," řekl Max. "To je jedna z těch věcí, které nikdy dopředu nemůžeš vědět."
    George vzhlédl k hodinám. Bylo čtvrt na sedm. Dveře se otevřely. Dovnitř vešel řidič tramvaje.
    "Ahoj, Georgi," řekl. "Dáš mi večeři?"
    "Sam odešel," řekl George. "Vrátí se asi za půl hodiny."
    "Tak to se radši půjdu najíst přes ulici," řekl řidič. George se podíval na hodiny. Bylo dvacet minut po šesté.
    "To bylo milý, chytráku, řekl Max. „Ty jsi hotovej gentleman."
    "On věděl, že bych mu ustřelil hlavu," řekl Al z kuchyně.

    Martin Adam

    OdpovědětSmazat
  53. Giurg- část 1

    Zabijáci
    Dveře do Henryho bistra se otevřely a vešli dva muži. Posadili se k pultu.
    „Co si dáte?“ zeptal se George.
    „Nevím,“ řekl jeden z mužů. „Co si dáš ty, Ale?“
    „Nevím,“ řekl Al. „Nevím, na co mám zrovna chuť“.
    Venku se stmívalo. Lampa za okny se rozzářila.
    Muži seděli u pultu a četli jídelní lístek. Na druhé stranu baru je pozoroval Nick Adams. Když vešli, zrovna si povídal s Georgem.
    „ Dám si vepřovou kýtu s jablečnou omáčkou a bramborovou kaší,“ řekl první muž.
    „Ještě není hotová.“
    „Tak proč je ksakru na lístku?“
    „To je večeře,“ vysvětloval George „Ty jsou až od šesti“
    George se podíval na hodiny na zdi za pultem.
    „Je pět hodin.“
    „Na hodinách je za pět půl šesté,“ řekl první muž.
    „Jdou o dvacet minut napřed.“
    „K čertu s hodinami,“ řekl první muž. „Co máte k jídlu?“
    „Můžu vám nabídnout různé sendviče,“ řekl George. „Máme šunku s vejci, slaninu s vejci, játra se slaninou nebo stejk.
    „Dejte mi ty kuřecí krokety se zelenými fazolkami v krémové omáčce a s bramborovou kaší.“
    „To je večeře.“
    „Koukám ,vše, co chceme, je večeře, co? Takhle se toho jídla nedočkáme“.
    „Máme šunku s vejci, slaninu s vejci, játra—„
    „Dám si tu šunku vejci,“ řekl muž jménem Al. Měl na sobě buřinku a dlouhý černý kabát s upnutými knoflíky. Jeho obličej byl drobný, bledý, s úzkými rty. Kolem krku měl hedvábnou šálu a na rukou rukavice.
    „Dejte mi slaninu s vejci,“ řekl druhý muž. Byl přibližně stejně velký jako Al. Jejich obličeje se lišily, ale oblečeni byli jako dvojčata. Seděli nahnuti dopředu, opírajíc se lokty o stůl.
    „Máte něco k pití?“ zeptal se Al.
    „Světlé, nealkoholické a zázvorové pivo.“
    „A nějaké pořádné pití?“
    „Jen to co jsem říkal.“
    „Tohle je teda senzační město,“ řekl druhý muž. „Jak že tomu tady říkají?“
    „Summit.“
    „Už jsi o něm někdy slyšel?“ zeptal se Al společníka.
    „Ne,“ odpověděl druhý muž.
    „Co se tu tak po nocích dělá?“ zeptal se Al.
    „Večeří se tu,“ odpověděl jeho společník. „Všichni se sem nahrnou a dají si jednu velkou večeři.“
    „Přesně tak,“ řekl George.
    „Takže ty si myslíš, že je to pravda?“ zeptal se Al George.
    „Jistě.“
    „To jsi teda pěkně chytrej kluk, žejo?“
    „Jistě,“ řekl George.
    „Nu, tak to teda nejsi,“ řekl druhý muž. „Nebo je, Ale?“
    „Je blbej,“ řekl Al. Otočil se k Nickovi. „Jak se jmenuješ?“
    „Adams.“
    „Další chytrej kluk,“ řekl Al. „No není to chytrej kluk, Maxi?“
    „Tohle město je plný chytrejch kluků,“ řekl Max.
    George položil na pult dva talíře, jeden se šunkou a vejci a druhý se slaninou a vejci. Vedle položil dva talíře s opečenými bramborami a zavřel okénko do kuchyně.
    „Který je tvůj?“ zeptal se Al.
    „To si to nepamatuješ?“
    „Šunka s vejci.“
    „Prostě chytrej kluk,“ řekl Max. Naklonil se a vzal si šunku s vejci. Oba jedli s rukavicemi. George je pozoroval při jídle.
    „Na co zíráš?“ řekl Max a podíval se na George.
    „Na nic.“
    „To tak. Zíral si na mě.“
    „Třeba to kluk myslel jen z legrace Maxi,“ řekl Al.
    George se rozesmál.
    „Ty se zrovna smát nemusíš,“ řekl mu Max. „Vůbec se nemusíš smát, chápeš?“
    „V pořádku,“ řekl George.
    „Tak on si myslí, že je to v pořádku.“ Max se otočil k Alovi. „Prý je to v pořádku, dobrej vtip.“
    „Je to chytrák,“ řekl Al. Pokračovali v jídle.
    „Jak se jmenuje ten chytrák na konci pultu?“ zeptal se Al Maxe.
    „Hej chytráku,“ řekl Max Nickovi. „Hezky jdi támhle za bar ke svýmu kamarádíčkovi.“
    „A proč bych měl?“ zeptal se Nick.
    „Jen tak.“
    „Radši bys měl jít chytráku,“ řekl Al. Nick přešel na druhou stranu pultu.
    „Co se děje?“ zeptal se George.
    „Do toho ti nic není,“ řekl Al. „Kdo je v kuchyni?“
    „Negr.“
    „Jak to myslíš, negr?“
    „Negr. Kuchař.“
    „Řekni mu, ať přijde.“
    „Proč?“
    „Řekni mu, ať přijde.“
    „Kde si myslíte, že jste?“

    OdpovědětSmazat
  54. Giurg-část 2

    „Moc dobře víme, kde jsme,“ řekl muž jménem Max. „Připadáme ti snad pitomí?“
    „Chováš se tak,“ řekl mu Al. „Proč se s tím děckem vůbec hádáš? Poslouchej,“ řekl Georgovi, „řekni tomu negrovi, ať sem přijde.“
    „Co s ním chcete udělat?“
    „Nic. Přemýšlej chytráku. Co bysme tak dělali s negrem?“
    George otevřel okénko a křikl do kuchyně: „Same, pojď sem na chvíli.“
    Dveře od kuchyně se otevřely a černoch vešel. „Co potřebuješ?“ zeptal se.
    „Dobře negře. Hezky stůj a ani se nehni,“ řekl Al.
    Sam, stojící ve své zástěře, pohlédl na oba muže u pultu. „Ano pane,“ řekl. Al seskočil ze stoličky.
    „Já jdu zpátky do kuchyně s negrem a chytrákem,“ řekl. „Jen šupej zpátky do kuchyně negře. A ty taky chytráku.“
    Malý muž následoval Nicka a kuchaře Sama do kuchyně. Dveře se za nimi zabouchly.
    Muž jménem Max seděl u pultu, naproti Georgovi.
    Nedíval se na něj, ale do zrcadla, které se táhlo po celé zdi za pultem. Henryho bistro bylo původně výčep. Max se podíval do zrcadla.
    „No, chytráku,“ řekl Max a díval se do zrcadla, „proč něco neřekneš?“
    „O co tu jde?“
    „Hej Ale,“ křikl Max, „tady chytrák chce vědět o, co tu jde.“
    „Tak proč mu to neřekneš?“ zazněl Alův hlas z kuchyně.
    „Co myslíš, o co tu jde?“
    „Nevím.“
    „Přemýšlej.“
    Max se během hovoru celou dobu díval do zrcadla.
    „Nic mě nenapadá.“
    „Hej Ale, tady chytrák říká, že ho nic nenapadá.“
    „Slyším tě, neboj,“ ozval se Al z kuchyně. Lahví od kečupu podložil okénko do kuchyně.
    „ Poslouchej chytráku“ řekl z kuchyně George. Postav se trochu dál k pultu. A ty jdi trochu doleva Maxi.“ Byl jako fotograf připravující skupinovou fotku.
    „Mluv semnou, chytráku“ řekl Max. „Co si myslíš, že se tu stane?“
    George mlčel.
    „Tak já ti to povím,“ řekl Max. „Zabijeme Švéda. Znáš velkýho Švéda jménem Ole Anderson?“
    „Ano.“
    „Chodí sem jíst každý večer, žejo?“
    „Občas sem zajde.“
    „Vždy v šest hodin, že?“
    „Pokud přijde.“
    „My už všechno víme chytráku,“ řekl Max. „Pojďme si povídat o něčem jiném. Chodíš do kina?“
    „Občas.“
    „Měl bys tam chodit častěji. Filmy jsou skvělý pro chytráka, jako jsi ty.“
    „Proč chcete Oleho Andersona zabít? Co vám kdy udělal?“
    „Nám nestihl nic udělat. Nikdy nás ani neviděl.“
    „A uvidí nás pouze jednou,“ řekl Al z kuchyně.
    „Proč ho tedy chcete zabít?“ zeptal se George?
    „Zabijeme ho pro přítele. Pouze jako laskavost při přítele, chytráku.“
    „Sklapni,“ řekl Al z kuchyně. „Moc mluvíš“.
    „No, přece musím nějak našeho chytráka zabavit. Žejo, chytráku?“
    „Moc mluvíš,“ řekl Al. „Ten negr a můj chytrák jsou zabavený dost, svázal jsem je jak páreček kamarádek v klášteře.“
    „Předpokládám, žes byl v klášteře.
    „Nikdy nevíš.“
    „Byls v židovským klášteře. Přesně tam si byl.“
    George pohlédl na hodiny.
    „Pokud někdo přijde, řekni jim, že kuchař má volno a pokud na tom budou trvat, řekni, že půjdeš dozadu a uvaříš jim to ty sám. Jasný, chytráku?“
    „Dobře,“ řekl George. „Co s námi potom uděláte?“
    „Uvidíme,“ řekl Max. „To je jedna z těch věcí, kterou člověk nikdy neví dopředu.“

    OdpovědětSmazat
  55. Dveře Henryho jídelny se rozletěly a dva muži vstoupili dovnitř. Usadili se u pultu na baru.
    „Co si dáte?“, zeptal se George.
    „Nevím,“ řekl jeden z nich. „Co chceš jíst, Ale?“
    „Nevím,“ řekl Al. „Nevím, co chci k jídlu.“
    Venku se již stmívalo. Za oknem se rozsvítila pouliční lampa.
    Dva muži sedící na baru si pročítali jídelní lístek. Z opačného konce baru je sledoval Nick Adams. Zrovna si povídal s Georgem, když muži vstoupili do jídelny.
    „Dám si orestovaný vepřový plátek s jablečným kompotem a bramborovou kaší,“ řekl první z nich.
    „Ten ještě není hotový.“
    „Tak proč to sakra píšete na jídelní lístek?“
    „To je večeře,“ vysvětloval George. „Ty servírujeme od šesti hodin.“
    George pohlédl na hodiny na zdi za barem.
    „A je pět hodin.“
    „Hodiny ukazují pět dvacet,“ řekl druhý muž.
    „Předchází se o dvacet minut.“
    „K čertu s hodinama,“ řekl první muž. „Co tedy máte k jídlu?“
    „Můžu vám nabídnout několik druhů sendvičů,“ řekl George.
    „Můžete mít šunku s vejci a toast, slaninu s vejci a toast, játra a slaninu nebo plátek hovězího na toastu.“
    „Dej mi kuřecí krokety s hráškem, smetanovou omáčkou a bramborovou kaší.“
    „To je taky večeře.“
    „Jo, tak všecko, co chceme, jsou večeře? Toto tady teda pěkně vedeš.“
    „Můžu vám nabídnout šunku s vejci, slaninu s vejci nebo játra…..“
    „Dám si teda šunku s vejci a toast,“ řekl muž, který si říká Al. Měl buřinku a černý kabát s knoflíky na hrudi.
    Jeho obličej byl malý a bledý a měl úzké rty. Měl hedvábnou šálu a rukavice.
    „Dej mi slaninu s vejci,“ řekl ten druhý chlapík. Byl zhruba stejně velký jako Al.
    Jejich obličeje byli rozdílné, ale oblečeni byli jako dvojčata. Oba
    měli kabáty, které byly příliš knop. Seděli v předklonu s lokty na pultu.
    „Máš něco k pití?“ zeptal se Al.
    „Pivo, nealko pivo a zázvorovou limonádu,“ odpověděl George.
    „Měl jsem na mysli, jestli máš něco k pití?“
    „Jen to, co jsem právě vyjmenoval.“
    „To je hustý město,“ řekl ten druhý. „Jak že se to jmenuje?“
    „Summit.“
    „Slyšels o něm někdy?“ zeptal se Al svého kamaráda.
    „Ne,“ odpověděl kamarád.
    „Co tu dělají po nocích?“ zeptal se Al.
    „Večeří,“ odpověděl jeho kamarád. „Všichni zajdou sem a dají si velkou večeři.“
    „Jo, přesně tak,“ řekl Jirka.
    „Ty si myslíš, že je to tak správný?“ zeptal se Al George.
    „Přesně tak,“ řekl George.
    „Jistě.“
    „Ty jsi nějakej chytrej, viď?“
    „Jistě,“ řekl George.
    „No, možná, že nejsi,“ řekl ten druhý malý muž. „Nebo je, Ale?“
    „Je blbej,“ řekl Al. Otočil se k Nickovi. „Jak se jmenuješ?“
    „Adams.“
    „Další chytrák,“ řekl Al. „To je ale chytrák, co Maxi?“
    „Tohle město je plné chytráků,“ odpověděl Max.
    George vyndal dva tácky na pult. Na jednom byla šunka s vejci a na druhém slanina a vejce.
    Přidal dvě přílohy smažených brambor a zavřel okénko do kuchyně.
    „Který je tvůj?“ zeptal se Ala.
    „Ty si to nepamatuješ?“
    „Šunka s vejci.“
    „Prostě chytrák,“ Max řekl. Naklonil se dopředu a vzal šunku s vejci.
    Oba muži jedli s rukavicemi na rukách. George je sledoval při jídle.
    1. část

    OdpovědětSmazat
  56. „Na co čumíš?“ Max se podíval na George.
    „Na nic.“
    „Sakra, co kecáš? Koukals na mě.“
    „Možná, že to mínil jako vtip, Maxi,“ řekl Al.
    George se zasmál.
    „Nemusíš se smát,“ řekl mu Max. „Nemusíš se vůbec smát, chápeš?“
    „Jo, jasný,“ řekl George.
    „Tak on si myslí, že to je jasný.“ Max se pootočil k Alovi. „On si myslí, že je to jasný. Tak to je fakt dobrý.“
    „Ó, je to úplný filosof,“ řekl Al. Pokračovali v jídle.
    „Jak se jmenuje ten chytrák za pultem?“ zeptal se Al Maxe.
    „Hej, chytráku,“ řekl Max Nickovi. „Pojď okolo pultu se svým mladým kámošem.“
    „Co se bude dít?“ zeptal se Nick.
    „Nic se nebude dít.“
    „Radši pojď okolo, chytráčku,“ řekl Al. Nick obešel pult.
    „Co se bude dít?”zeptal se George.
    „Do toho ti nic není,“ řekl Al. „Kdo je v kuchyni?“
    „Ten negr.“
    „Co máš na mysli tím negrem?“
    „Ten negr, co vaří.“
    „Řekni mu, ať jde sem.“
    „Co se bude dít?“
    „Řekni mu, ať jde sem.“
    „Kdo si myslíte, že jste?“
    „My víme setsakramentsky dobře, kdo jsme,“ řekl muž jmenující se Max.
    „Vypadáme snad jako pitomci?“
    „Mluvíte jako pitomci,” řekl mu Al. “Proč se zatraceně hádáš s tímhle klučinou? Poslouchej,“ řekl Georgovi, „zavolej sem toho negra.“
    „Co mu uděláte?“
    „Nic. Používej svoji hlavu, chytráku. Co bychom asi negrovi udělali?“
    George otevřel přepážku vedoucí zpět do kuchyně. „Same,“ zvolal.
    „Pojď sem na minutku.“
    Dveře z kuchyně se otevřely a vstoupil negr. „Co je?“ zeptal se.
    Ti dva chlápci u pultu se na něj podívali.
    „O. K. negře. Ty se postav támhle,“ řekl Al.
    Sam, ten negr, co tam stál ve své zástěře, se podíval na ty dva chlapíky sedící u pultu.
    „Ano, pane,“ řekl. Al slezl ze své stoličky.
    Sam, ten negr, tam stál ve své zástěře a podíval se na dva muže sedící u pultu. „Ano, pane,“ řekl. Al seskočil ze své stoličky. „Jdu zpátky do kuchyně s tím negrem a chytrákem,“ řekl.
    „Vrať se zpátky do kuchyně, negře a vezmi si tady chytráka s sebou.“ Malý muž šel za Nickem a Samem, tím kuchařem, zpátky do kuchyně. Dveře se za nimi zavřely.
    Muž jmenující se Max, si sednul k pultu naproti Georgovi, nedíval se na však George, ale do zrcadla, které se táhlo po celé zdi za pultem. Bistro U Henryho bylo přestavěno ze bývalého salonu.
    „No, chytráku,“ řekl Max a díval se do zrcadla, „proč něco neřekneš?“
    „O co tu jde?“
    „Hej, Ale,“ zvolal Max, „chytrák chce vědět, o co tu jde.“
    „Proč mu to neřekneš?“ ozval se Alův hlas z kuchyně.
    „Co myslíš, o co tu jde?“
    „Nevím.“
    „No, co si myslíš?“
    Max se díval do zrcadla celou dobu, co mluvil.
    „Neříkal bych nic.“
    „Hej, Ale, chytrák říká, že by nic neříkal.“
    „V pohodě tě slyším,“ řekl Al z kuchyně. Lahví od kečupu podepřel přepážku, kterou se nádobí posílalo do kuchyně.
    „Poslouchej, chytráku,“ řekl z kuchyně Georgovi. „Stoupni si kousek dál k baru. Ty se posuň kousek doleva, Maxi.“ Byl jako fotograf, co se chystá fotit skupinovou fotografii.
    „Mluv se mnou, chytráku,“ řekl Max. „Co si myslíš, že se teď stane?“
    George nic neřekl.
    „Řeknu ti to,“řekl Max. „Chystáme se zabít jednoho Švéda. Znáš velkýho Švéda, co se jmenuje Ole Anderson?“
    „Ano.“
    „Chodí sem jíst každý večer, že?“
    „Někdy sem chodí.“
    „Chodí sem v šest hodin, že jo?“
    „Pokud přijde.“
    „To my všechno víme, chytráku,“ řekl Max. „Popovídej nám o něčem jiném. Chodíš někdy do kina?“
    „Jednou za čas.“
    „Měl bys chodit do kina častěji. Filmy jsou dobrý pro takovýho chytráka jako ty.“
    „Proč chcete zabít Ola Andersona? Co vám kdy udělal?“
    „Nikdy neměl šanci nám něco udělat. Nikdy nás ani neviděl.“

    OdpovědětSmazat
  57. „A bude mít možnost nás uvidět jen jednou,“ ozval se Al z kuchyně.
    „Proč ho teda chcete zabít?“ zeptal se George.
    „Zabijeme ho pro jednoho kámoše. Abychom mu prokázali laskavost, chytráku.“
    „Drž hubu,“ řekl Al z kuchyně. „Moc kecáš.“
    „No, musím tady chytráka nějak zabavit. Nebo ne, chytráku?“
    „Moc kecáš,“ řekl Al. „Negr a ten můj chytrák se tady zabavují sami. Svázal jsem je jako pár kamarádek v klášteře.“
    „Předpokládám, žes tedy byl v klášteře.“
    „Nikdy nevíš.“
    „Byl jsi v židovským klášteře. To je ten klášter, kde jsi byl.“
    George vzhlédl na hodiny.
    „Jestli někdo přijde, řekneš jim, že kuchař má volno a pokud stále jídlo požadovat, půjdeš do kuchyně a uvaříš to sám. Chápeš to, chytráku?“
    „Dobře,“ řekl George. „A co s námi uděláte potom?“
    „To se ještě uvidí,“ řekl Max. „To je jedna z těch věcí, kterou nevíš dopředu.“
    George vzhlédl na hodiny. Bylo čtvrt na sedm. Dveře z ulice se otevřely. Vstoupil řidič tramvaje.
    „Ahoj Georgi,“ řekl. „Můžu dostat večeři?“
    „Sam si odskočil,“ řekl George. „Vrátí se tak za půl hodiny.“
    „Tak já radši zajdu na jídlo někam jinam v ulici,“ řekl řidič. George se podíval na hodiny. Bylo dvacet minut po šesté.
    „To bylo dobrý, chytráku,“řekl Max. „Jsi normálně malý gentleman.“
    „Věděl, že bych mu ustřelil hlavu,“řekl Al z kuchyně.
    „Ne,“řekl Max. „Tím to není. Tady chytrák je hodnej. Je to hodnej kluk. Líbí se mi.“
    V šest padesát pět George řekl:„On nepřijde.“
    2. část

    OdpovědětSmazat
  58. -Zabijáci- 1. část Petr Vnučko

    Dveře Henryho jídelny se otevřeli a dovnitř vstoupili dva muži. Posadili se před pult.
    "Co to bude?" zeptal se jich George.
    "Já nevím," řekl jeden z mužů. "Co chceš jíst, Ale?"
    "Já nevím," řekl Al. "Nevim, co chci k jídlu."
    Venku se ztmívalo.Za oknem se rozsvítily lampy. Ti dva muži před pultem si četli jídelní lístek. Nick Adams je pozoroval z druhého konce pultu. Mluvil s Georgem, když přišli.
    "Dám si roštěnou svíčkovou s jablečnou omáčkou a šťouchaný brambory," řekl ten první.
    "Ta ještě není připravená."
    "Tak proč to kruci dáváš na jídelní lístek?"
    "Je to večeře," vysvětlil George. "Tu si můžete dát v šest hodin."
    George se podíval na hodiny na zdi za pultem.
    "Je pět hodin."
    "Hodiny ukazujou za deset minut půl šestý," řekl ten druhý.
    "Jdou o dvacet minut napřed."
    "Ach, do háje s těma hodinama," řekl ten první. "Co máš k jídlu?"
    "Můžu vám dát jakýkoliv sendvič," řekl George. "Můžete si dát šunku s vejci, slaninu s vejci, játra se slaninou, nebo biftek."
    "Dej mi kuřecí krokety s hrachem a smetanovou omáčkou a šťouchaný brambory."
    "To je večeře."
    "Všechno co chceme je večeře, co? Takhle to vedeš?"
    "Můžu vám dát šunku s vejci, slaninu s vejci, játra-"
    "Vezmu si šunku s vejci," řekl muž zvaný Al. Měl na sobě černý kabát na hrudi zapnutý knoflíky a na hlavě měl buřinku. Jeho obličej byl malý, bílý a měl úzké rty. Nosil hedvábnou šálu a rukavice.
    "Dej mi slaninu s vejci," řekl ten druhý muž. Byl asi tak velký jako Al. Jejich obličeje byly jiné, ale oblečeni byli jako dvojčata. Kabáty na nich téměř praskali ve švech. Seděli nakloněni dopředu s lokty opřenými na pultu.
    "Máš něco k pití?" zeptal se Al.
    "Irské pivo, nealkoholické pivo, zázvorové pivo," řekl George.
    "Já myslim, jestli máš něco, co se dá pít?"
    "Jen to co jsem řekl."
    "To je teda podnik," řekl ten druhý. "Jak tomu říkaj?"
    "Summit."
    "Slyšel si o něm?" zeptal se Al svého kamaráda.
    "Ne," řekl kamarád.
    "Co tady v noci dělaj?" zeptal se Al.
    "Večeří," řekl jeho kamarád. "Všichni se tu srazí a daj si velkou večeři."
    "Správně," řekl George.
    "Tak ty si myslíš, že je to správně?" zeptal se George Ala.
    "Přirozeně."
    "Ty si ale rozumbrada, nejsi snad?"
    "Jistě," řekl George.
    "To teda nejsi," řekl ten druhý prcek. "Je Ale?"
    "Je to pitomec," řekl Al. Otočil se k Nickovi. "Jak se jmenuješ?"
    "Adams."
    "Další rozumbrada," řekl Al. "No neni to rozumbrada, Maxi?"
    "Tohle město je plný rozumbradů," řekl Max.
    George položil na pult dva podnosy, jeden s vejci a šunkou, druhý se slaninou a vejci. Připsal dvě přílohy hranolků a zavřel okénko do kuchyně.
    "Které je vaše?" zeptal se Ala?
    "Ty si nevzpomínáš?"
    "Šunka s vejci."
    "Prostě rozumbrada,"řekl, Max. Naklonil se dopředu a vzal si šunku s vejci. Oba muži jedli v rukavicích. George je při tom sledoval.

    OdpovědětSmazat
  59. -Zabijáci- část 1 Petr Vnučko

    Dveře Henryho jídelny se otevřeli a dovnitř vstoupili dva muži. Posadili se před pult.
    "Co to bude?" zeptal se jich George.
    "Já nevím," řekl jeden z mužů. "Co chceš jíst, Ale?"
    "Já nevím," řekl Al. "Nevim, co chci k jídlu."
    Venku se ztmívalo.Za oknem se rozsvítily lampy. Ti dva muži před pultem si četli jídelní lístek. Nick Adams je pozoroval z druhého konce pultu. Mluvil s Georgem, když přišli.
    "Dám si roštěnou svíčkovou s jablečnou omáčkou a šťouchaný brambory," řekl ten první.
    "Ta ještě není připravená."
    "Tak proč to kruci dáváš na jídelní lístek?"
    "Je to večeře," vysvětlil George. "Tu si můžete dát v šest hodin."
    George se podíval na hodiny na zdi za pultem.
    "Je pět hodin."
    "Hodiny ukazujou za deset minut půl šestý," řekl ten druhý.
    "Jdou o dvacet minut napřed."
    "Ach, do háje s těma hodinama," řekl ten první. "Co máš k jídlu?"
    "Můžu vám dát jakýkoliv sendvič," řekl George. "Můžete si dát šunku s vejci, slaninu s vejci, játra se slaninou, nebo biftek."
    "Dej mi kuřecí krokety s hrachem a smetanovou omáčkou a šťouchaný brambory."
    "To je večeře."
    "Všechno co chceme je večeře, co? Takhle to vedeš?"
    "Můžu vám dát šunku s vejci, slaninu s vejci, játra-"
    "Vezmu si šunku s vejci," řekl muž zvaný Al. Měl na sobě černý kabát na hrudi zapnutý knoflíky a na hlavě měl buřinku. Jeho obličej byl malý, bílý a měl úzké rty. Nosil hedvábnou šálu a rukavice.
    "Dej mi slaninu s vejci," řekl ten druhý muž. Byl asi tak velký jako Al. Jejich obličeje byly jiné, ale oblečeni byli jako dvojčata. Kabáty na nich téměř praskali ve švech. Seděli nakloněni dopředu s lokty opřenými na pultu.
    "Máš něco k pití?" zeptal se Al.
    "Irské pivo, nealkoholické pivo, zázvorové pivo," řekl George.
    "Já myslim, jestli máš něco, co se dá pít?"
    "Jen to co jsem řekl."
    "To je teda podnik," řekl ten druhý. "Jak tomu říkaj?"
    "Summit."
    "Slyšel si o něm?" zeptal se Al svého kamaráda.
    "Ne," řekl kamarád.
    "Co tady v noci dělaj?" zeptal se Al.
    "Večeří," řekl jeho kamarád. "Všichni se tu srazí a daj si velkou večeři."
    "Správně," řekl George.
    "Tak ty si myslíš, že je to správně?" zeptal se George Ala.
    "Přirozeně."
    "Ty si ale rozumbrada, nejsi snad?"
    "Jistě," řekl George.
    "To teda nejsi," řekl ten druhý prcek. "Je Ale?"
    "Je to pitomec," řekl Al. Otočil se k Nickovi. "Jak se jmenuješ?"
    "Adams."
    "Další rozumbrada," řekl Al. "No neni to rozumbrada, Maxi?"
    "Tohle město je plný rozumbradů," řekl Max.
    George položil na pult dva podnosy, jeden s vejci a šunkou, druhý se slaninou a vejci. Připsal dvě přílohy hranolků a zavřel okénko do kuchyně.

    OdpovědětSmazat
  60. Zabijáci - část 1 Petr Vnučko

    Dveře Henryho jídelny se otevřeli a dovnitř vstoupili dva muži. Posadili se před pult.
    "Co to bude?" zeptal se jich George.
    "Já nevím," řekl jeden z mužů. "Co chceš jíst, Ale?"
    "Já nevím," řekl Al. "Nevim, co chci k jídlu."
    Venku se ztmívalo.Za oknem se rozsvítily lampy. Ti dva muži před pultem si četli jídelní lístek. Nick Adams je pozoroval z druhého konce pultu. Mluvil s Georgem, když přišli.
    "Dám si roštěnou svíčkovou s jablečnou omáčkou a šťouchaný brambory," řekl ten první.
    "Ta ještě není připravená."
    "Tak proč to kruci dáváš na jídelní lístek?"
    "Je to večeře," vysvětlil George. "Tu si můžete dát v šest hodin."
    George se podíval na hodiny na zdi za pultem.
    "Je pět hodin."
    "Hodiny ukazujou za deset minut půl šestý," řekl ten druhý.
    "Jdou o dvacet minut napřed."
    "Ach, do háje s těma hodinama," řekl ten první. "Co máš k jídlu?"
    "Můžu vám dát jakýkoliv sendvič," řekl George. "Můžete si dát šunku s vejci, slaninu s vejci, játra se slaninou, nebo biftek."
    "Dej mi kuřecí krokety s hrachem a smetanovou omáčkou a šťouchaný brambory."
    "To je večeře."
    "Všechno co chceme je večeře, co? Takhle to vedeš?"
    "Můžu vám dát šunku s vejci, slaninu s vejci, játra-"
    "Vezmu si šunku s vejci," řekl muž zvaný Al. Měl na sobě černý kabát na hrudi zapnutý knoflíky a na hlavě měl buřinku. Jeho obličej byl malý, bílý a měl úzké rty. Nosil hedvábnou šálu a rukavice.
    "Dej mi slaninu s vejci," řekl ten druhý muž. Byl asi tak velký jako Al. Jejich obličeje byly jiné, ale oblečeni byli jako dvojčata. Kabáty na nich téměř praskali ve švech. Seděli nakloněni dopředu s lokty opřenými na pultu.
    "Máš něco k pití?" zeptal se Al.
    "Irské pivo, nealkoholické pivo, zázvorové pivo," řekl George.
    "Já myslim, jestli máš něco, co se dá pít?"
    "Jen to co jsem řekl."
    "To je teda podnik," řekl ten druhý. "Jak tomu říkaj?"
    "Summit."
    "Slyšel si o něm?" zeptal se Al svého kamaráda.
    "Ne," řekl kamarád.
    "Co tady v noci dělaj?" zeptal se Al.
    "Večeří," řekl jeho kamarád. "Všichni se tu srazí a daj si velkou večeři."
    "Správně," řekl George.
    "Tak ty si myslíš, že je to správně?" zeptal se George Ala.
    "Přirozeně."
    "Ty si ale rozumbrada, nejsi snad?"
    "Jistě," řekl George.

    OdpovědětSmazat
  61. Zabijáci 1.část Petr Vnučko

    Dveře Henryho jídelny se otevřeli a dovnitř vstoupili dva muži. Posadili se před pult.
    "Co to bude?" zeptal se jich George.
    "Já nevím," řekl jeden z mužů. "Co chceš jíst, Ale?"
    "Já nevím," řekl Al. "Nevim, co chci k jídlu."
    Venku se ztmívalo.Za oknem se rozsvítily lampy. Ti dva muži před pultem si četli jídelní lístek. Nick Adams je pozoroval z druhého konce pultu. Mluvil s Georgem, když přišli.
    "Dám si roštěnou svíčkovou s jablečnou omáčkou a šťouchaný brambory," řekl ten první.
    "Ta ještě není připravená."
    "Tak proč to kruci dáváš na jídelní lístek?"
    "Je to večeře," vysvětlil George. "Tu si můžete dát v šest hodin."
    George se podíval na hodiny na zdi za pultem.
    "Je pět hodin."
    "Hodiny ukazujou za deset minut půl šestý," řekl ten druhý.
    "Jdou o dvacet minut napřed."
    "Ach, do háje s těma hodinama," řekl ten první. "Co máš k jídlu?"
    "Můžu vám dát jakýkoliv sendvič," řekl George. "Můžete si dát šunku s vejci, slaninu s vejci, játra se slaninou, nebo biftek."
    "Dej mi kuřecí krokety s hrachem a smetanovou omáčkou a šťouchaný brambory."
    "To je večeře."
    "Všechno co chceme je večeře, co? Takhle to vedeš?"
    "Můžu vám dát šunku s vejci, slaninu s vejci, játra-"
    "Vezmu si šunku s vejci," řekl muž zvaný Al. Měl na sobě černý kabát na hrudi zapnutý knoflíky a na hlavě měl buřinku. Jeho obličej byl malý, bílý a měl úzké rty. Nosil hedvábnou šálu a rukavice.
    "Dej mi slaninu s vejci," řekl ten druhý muž. Byl asi tak velký jako Al. Jejich obličeje byly jiné, ale oblečeni byli jako dvojčata. Kabáty na nich téměř praskali ve švech. Seděli nakloněni dopředu s lokty opřenými na pultu.

    OdpovědětSmazat
  62. Omlouvám se za repost blog mi nahlásil chybu čtyřikrát za sebou, s tím, že text je příliš dlouhý. Petr Vnučko

    OdpovědětSmazat
  63. Zabijáci 2. část Petr Vnučko

    "Na co civíš?" Max vzhlédl na George.
    "Na nic."
    "Ale civíš. Koukal si na mě."
    "Možná si ten chlapec dělal legraci, Maxi," řekl Al.
    George se zasmál.
    "Ty se smát nemusíš," řekl mu Max. "Vůbec se nemusíš smát, chápeš?"
    "V pohodě," řekl George.
    "Tak on si myslí, že je to v pohodě." Max se otočil k Alovi. "Myslí si, že je to v pohodě. Tak ten byl dobrej."
    "Ó, je to myslitel," řekl Al. Pokračovali v jídle.
    "Jak se jmenuje ten ruzumbrada na konci pultu?" zeptal se Al Maxe.
    "Hej rozumbrado," řekl Max Nickovi. "Zajdi na druhou stranu pultu za svym přítelíčkem."
    "Jaký to má smysl?" zeptal se Nick.
    "Neni v tom smysl."
    "Radši tam zajdi, rozumbrado," řekl Al. Nick šel za pult.
    "Jaký to má smysl?" zeptal se George.
    "Po tom je ti kulový," řekl Al. "Kdo je v kuchyni?"
    "Negr."
    "Koho myslíš tim negrem?"
    "Negra, který vaří."
    "Řekni mu, ať sem přijde."
    "Co tím sleduješ?"
    "Řekni mu, aby přišel."
    "Kde si myslíš, že jseš?"
    "My víme sakra dobře, kde sme," řekl muž jménem Max. "Vypadáme jak blbci?"
    "Mluvíte te tak," řekl mu Al. "Proč se s tim floutkem dohaduješ?" Poslouchej," řekl Georgeovi, "řekni tomu negrovi, aby přišel sem."
    "Co mu uděláte?"
    "Nic. Mysli hlavou, rozumbrado. Co bychom dělali negrovi?"
    George otevřel výdejní okénko. "Same," zavolal. "Přijď na minutku."
    Dveře do kuchyně se otevřely a vstoupil negr. "Co si chtěl?" zeptal se. Ti dva u pultu se na něj podívali.
    "Dobrá, negře. Stoupni si přesně sem," řekl Al.
    Sam, negr, stojící tam ve své zástěře, se podíval na ty dva u pultu. "Ano, pane," řekl. Al sesedl ze stoličky.
    "Jdu dozadu do kuchyně s tim negrem a rozubradou," řekl.
    "Jdi do kuchyně, negře. Ty jdi s nim, rozumbrado."
    Ten prcek šel za Nickem a Samem, kuchařem, do dozadu do kuchyně. Zavřeli za sebou dveře. Muž jménem Max seděl na pultu naproti Georgeovi. Nedíval se na George ale na dlouze se táhnoucí zrcadlo za pultem. Henryho jídelna byla přestavěná pivnice.
    "Tak, rozumbrado," řekl Max, hledíc do zrcadla, "proč něco neřekneš?"
    "O co vám jde?"

    OdpovědětSmazat
  64. Zabijáci 3. část Petr Vnučko

    "Hej Ale," zvolal Max,"rozumbrada chce vědět, o co nám jde."
    "Tak proč mu nepovíš?" zazněl Alův hlas z kuchyně.
    "O co myslíš, že nám jde?"
    "Já nevím."
    "Co myslíš?"
    Po celý hovor se Max díval na zrcadlo.
    "Raději nic."
    "Hej, Ale, rozumbrada říká, že si o tom raději nic nemyslí."
    "Slyšim tě, v pořádku," řekl Al z kuchyně. Nadzvedl výdejní okénko a dal pod něj láhev kečupu, aby zůstalo otevřené.
    "Poslyš, rozumbrado?" řekl z kuchyně Georgovi. "Stoupni si podél pultu ale trochu dál. Ty se posuň kousek do leva Maxi." Byl jako fotograf, když uspořádává skupinovou fotku.
    "Mluv se mnou, rozumbrado," řekl Max. "Co myslíš, že se bude dít?"
    George nic neřekl.
    "Já ti to povím," řekl Max. "Zabijeme švéda. Znáš velkýho švéda, Ole Andersona?"
    "Ano."
    "Každý večer sem chodí jíst, že ano?"
    "Občas sem zajde."
    "Chodí sem v šest hodin, je to tak?"
    "Když přijde."
    "To všechno víme, rozumbrado," řekl Max. "Mluv o něčem jinym. Chodíš do kina?"
    "Jednou za čas."
    "Měl bys chodit častěji. Pro rozumbrady jako ty jsou filmy jak dělaný."
    "Za co chcete zabít Ole Andersona? Provedl vám někdy něco?"
    "Nikdy neměl šanci nám něco udělat. Dokonce nás nikdy ani neviděl."
    "A uvidí nás jen jedinkrát," pronesl Al z kuchyně.
    "Tak proč ho tedy chcete zabít?" zeptal se George.
    "Chceme ho zabít pro přítele. Jen jako laskavost pro kamaráda, rozumbrado."
    "Zmlkni," řekl Al z kuchyně. "Moc žvaníš."
    "Ale no tak, musim přece rozumbradu nějak zabavit. Né snad, rozumbrado?"
    "Sakra moc žvaníš," řekl Al. "Negr s rozumbradou se zabaví sami. Svážu je jako párek slečinek v ženskym klášteře."
    "Mám zdání, že si byl v ženskym klásteře."
    "Nikdy nevíš."
    "Ty si byl tak akorát v synagoze."
    George zkontrovoval kolik je hodin.
    "Když někdo přijde, řekneš jim, že si kuchař odpíchnul, pokud stejně budou něco chtít, tak řekneš, že to uvaříš sám. Pochopil si to rozumbrado?"
    "Chápu to," řekl George. "Co s námi uděláte potom?"
    "No to ještě uvidíme," řekl Max. "Tohle ti teď prostě nemůžu říct."
    George se podíval na hodiny. Bylo čtvrt na sedm. Vchodové dveře se otevřeli. Dovnitř vešel jakýsi tramvaják.
    "Zdravím, Georgi," řekl. "Mohu dostat večeři?"
    "Sam odešel," řekl George. "Vrátí se asi za půl hodiny."
    "Tak já to zkusím jinde," řekl tramvaják. George se podíval na hodiny. Bylo za deset minut půl sedmé.
    "To bylo parádní, rozumbrado," řekl Max. "Seš úplnej kavalír."
    "On ví, že bych mu odprásknul hlavu," zazněl Al z kuchyně.
    "Ne," řekl Max. "Takhle ne. Rozumbrada je fajn. Je to hodnej kluk. Mám ho rád."
    Pět minut před sedmou prohlásil George: "Stále nepřichází."

    Povídka mi připomněla scénu z filmu Pulp Fiction, ve které jdou dva zabijáci zlikvidovat nepohodlné osoby a nachytají je u snídaně, možná se autor filmu povídkou inspiroval.

    OdpovědětSmazat
  65. Tento komentář byl odstraněn autorem.

    OdpovědětSmazat
  66. 1.část Lenka Nečasová
    Zabijáci
    Ernest Hemmingway

    Dveře Henryho kantýny se otevřely a vešli dva muži. Usadili se k pultu.
    "Dáte si?" Zeptal se George
    "Nevím," odpověděl jeden z mužů. "Co chceš jíst, Ale?"
    "Cojá vím," řekl Al. "Nevím, co si chci dát."
    Venku se stmívalo. Pouliční lampy za oknem se rozsvítily.
    Ti dva chlapi u pultu četli menu. Nick Adams je sledoval od druhého konce pultu.
    Zrovna mluvil s George, když muži vešli.
    "Dám si pečenou vepřovou ledvinu s jablkovou omáčkou a rozmačkanejma bramborama,"
    řekl ten první muž.
    "To ještě není hotový."
    "Tak proč to zatraceně máte na jídeláku?"
    "Tohle je večeře," vysvětlil George. "To můžete dostat v šest hodin."
    George se podíval na nástěnné hodiny za pultem.
    "Je pět hodin."
    "Podle těch hodin je za deset půl šestý," odvětil druhý muž.
    "Jdou o dvacet minut napřed."
    "Jé, k čertu s hodinama," řekl ten první muž. "Co máš k jídlu?"
    Můžu vám dát jakýkoliv sendvič," odpověděl George. Můžete dostat vejce se šunkou,
    vejce na slanině, játra na slanině nebo biftek."
    "Dej mi kuřecí krokety na hrášku ve smetanový omáčce a rozmačkaný brambory."
    "To je večeře."
    "Všechno, co chceme je večeře, co? Takhle to řešíš."
    "Můžu vám dát vejce se šunkou, vejce na slanině, játra..."
    "Dám si vejce se šunkou," odpověděl muž jménem Al. Měl na sobě trvdý klobouk a černý
    kabát s knoflíkami uprostřed. Jeho tvář byla drobná a bledá a měl úzké rty.
    Měl hedvábnou šálu a rukavičky.
    "Mně dej vejce se slaninou," řekl druhý muž. Byl skoro stejně veliký jako Al.
    Jejich tváře se lišily, ale oblečeni byli jako dvojčata. Oba měli kabáty
    příliš těsné pro jejich postavy. Seděli, nakloněni dopředu, s lokty na pultu.
    "Máš něco k pití?" Zeptal se Al.
    "Máme pivo, nealkoholické pivo" řekl George.
    "Měl jsem na mysli něco k pití!"
    "Jen to, co jsem řekl."
    "Tohle je skvělý město," řekl ten druhý. "Jak že se jmenuje?"
    "Summit."
    "Už jsi o něm někdy slyšel?" zeptal se Al kamaráda.
    "Ne," odpověděl ten kamarád.
    "Co tu dělaj po večerech?" Zeptal se Al.
    "Baští večeře," řekl kamarád. "Všichni príjdou sem a slupnou velkou večeři."
    "To je pravda," řekl George.
    "Takže takhle si myslíš, že to je?" Zeptal se Al George.
    "Jistě."
    "Ty seš fakt chytrej kluk, co?"
    "Jistě." Řekl George.

    OdpovědětSmazat
  67. "No, ale ty nejsi," řekl ten druhý malý muž. "Že ne, Ale?"
    "Je to blb," řekl Al. Otočil se k Nickovi. "Jak se jmenuješ?"
    "Adams."
    "Další chytrej kluk," řekl Al. "No není tohleto chytrej kluk, Maxi?"
    "Město plný chytrejch kluků," řekl Max.
    George položil dva talíře, jeden s vejci se šunkou a druhý s vejci na slanině, na pult.
    Zapsal si dvakrát hranolky jako přílohu a zavřel okénko do kuchyně.

    "Co je tvoje?" zeptal se Ala.
    "Nepamatuješ si?"
    "Vejce se šuknou."
    "Chytráku," řekl Max.Natáhl se pro šunku s vejci. Oba muři jedli v rukavičkách.
    George je pozoroval jak jedí.
    "Na co TY tak koukáš?" podíval se Max na George.
    "Na nic."
    "Zatraceně, díval ses. Díval ses ma mně."
    "Možná ten kluk chtěl jenom tak vtipkovat, Maxi," řekl Al.
    George se zasmál.
    "Nemusíš se smát," řekl mu Max. "Nemusíš se vůbec smát, jasný?"
    "Jasný," řekl George.
    "Takže si mylí, že je to v pořádku." Otočil se Max na Ala. "On myslí, že to je v pořádku. Tak to je dobrý."
    "Ó, to je hlavička," řekl Al. Pokračovali v jídle.
    "Jak se jmenuje ten chytrej kluk tam za pultem?" Zeptal se Al Maxe.

    "Hej, chytrolíne," zavolal Max na Nicka."Projdi se s tím svým klukem ke druhé straně pultu."
    "
    "Co zamýšlíš?" Zeptal se Nick.
    "Nic nezamýšlím."
    "Raději bys, chytrolíne, měl poslechnout," řekl Al. Nick obešel pult.
    "Co tím sleduješ?" zeptal se George.
    "Do toho ti zatraceně nic není," řekl Al. "Kdo je v kuchyni?"
    "Ten negr."
    "Co tím negrem myslíš?"
    "Ten negr co vaří."
    "Ať sem příjde."
    "Co más v úmyslu?"
    "Ať sem příjde!"
    "Kde si myslíš, že jsi?"
    "My zatraceně víme, kde jsme," řekl ten muž jménem Max.
    "Vypadáme jako blbci?"
    "Ty mluvíš jako blbec," řekl mu Al.
    "Kvůli čemu se zatraceně s tím děckem hádáš? Poslouchej," řekl Georgovi,
    "řekni tomu negrovi ať sem příjde."
    "Co mu chcete udělat?"
    "Nic. Přemejšlej, chytrolíne. Co bychom asi tomu negrovi udělali?"
    George otevřel lítačky do kuchyně."Same," zavolal.
    "Pojď sem na chvíli"
    Dvěře do kuchyně se otevřely a ten nefr vešel. "Co se děje?" zeptal se.
    Ti dva muži u pultu se na něj podívali.
    "Dobrý, negře. Postav se přímo tady," řekl Al.
    Sam, ten negr, stál ve své zástěře, díval se na ty dva muže sedící u pultu. "Ano, pane," řekl. Al si sesedl ze stoličky.
    "Jdu do kuchyně s tím negrem a tím chytrým klukem," řekl.
    Lenka Nečasová 2. část
    "Vrať se zpátky do kuchyně, negře. A ty chytrolíne běž s ním." Ten malý muž šel za Nikem
    a Samem, kuchařem, do kuchyně.Dveře se za nimi zavřely. Ten muž jménem Max seděl u pultu naproti
    Georgovi. Nedíval se na George, díval se do zrcadla, které bylo umístněno za pultem.
    "Tak, chytrej kluku," Max řekl, zatímco se díval do zrcadla, "proč něco neříkáš?"

    OdpovědětSmazat
  68. "No, ale ty nejsi," řekl ten druhý malý muž. "Že ne, Ale?"
    "Je to blb," řekl Al. Otočil se k Nickovi. "Jak se jmenuješ?"
    "Adams."
    "Další chytrej kluk," řekl Al. "No není tohleto chytrej kluk, Maxi?"
    "Město plný chytrejch kluků," řekl Max.
    George položil dva talíře, jeden s vejci se šunkou a druhý s vejci na slanině, na pult.
    Zapsal si dvakrát hranolky jako přílohu a zavřel okénko do kuchyně.

    "Co je tvoje?" zeptal se Ala.
    "Nepamatuješ si?"
    "Vejce se šuknou."
    "Chytráku," řekl Max.Natáhl se pro šunku s vejci. Oba muři jedli v rukavičkách.
    George je pozoroval jak jedí.
    "Na co TY tak koukáš?" podíval se Max na George.
    "Na nic."
    "Zatraceně, díval ses. Díval ses ma mně."
    "Možná ten kluk chtěl jenom tak vtipkovat, Maxi," řekl Al.
    George se zasmál.
    "Nemusíš se smát," řekl mu Max. "Nemusíš se vůbec smát, jasný?"
    "Jasný," řekl George.
    "Takže si mylí, že je to v pořádku." Otočil se Max na Ala. "On myslí, že to je v pořádku. Tak to je dobrý."
    "Ó, to je hlavička," řekl Al. Pokračovali v jídle.
    "Jak se jmenuje ten chytrej kluk tam za pultem?" Zeptal se Al Maxe.

    Nečasová

    OdpovědětSmazat
  69. "Hej, chytrolíne," zavolal Max na Nicka."Projdi se s tím svým klukem ke druhé straně pultu."
    "
    "Co zamýšlíš?" Zeptal se Nick.
    "Nic nezamýšlím."
    "Raději bys, chytrolíne, měl poslechnout," řekl Al. Nick obešel pult.
    "Co tím sleduješ?" zeptal se George.
    "Do toho ti zatraceně nic není," řekl Al. "Kdo je v kuchyni?"
    "Ten negr."
    "Co tím negrem myslíš?"
    "Ten negr co vaří."
    "Ať sem příjde."
    "Co más v úmyslu?"
    "Ať sem příjde!"
    "Kde si myslíš, že jsi?"
    "My zatraceně víme, kde jsme," řekl ten muž jménem Max.
    "Vypadáme jako blbci?"
    "Ty mluvíš jako blbec," řekl mu Al.
    "Kvůli čemu se zatraceně s tím děckem hádáš? Poslouchej," řekl Georgovi,
    "řekni tomu negrovi ať sem příjde."
    "Co mu chcete udělat?"
    "Nic. Přemejšlej, chytrolíne. Co bychom asi tomu negrovi udělali?"
    George otevřel lítačky do kuchyně."Same," zavolal.
    "Pojď sem na chvíli"
    Dvěře do kuchyně se otevřely a ten nefr vešel. "Co se děje?" zeptal se.
    Ti dva muži u pultu se na něj podívali.
    "Dobrý, negře. Postav se přímo tady," řekl Al.
    Sam, ten negr, stál ve své zástěře, díval se na ty dva muže sedící u pultu. "Ano, pane," řekl. Al si sesedl ze stoličky.
    "Jdu do kuchyně s tím negrem a tím chytrým klukem," řekl.
    "Vrať se zpátky do kuchyně, negře. A ty chytrolíne běž s ním." Ten malý muž šel za Nikem
    a Samem, kuchařem, do kuchyně.Dveře se za nimi zavřely. Ten muž jménem Max seděl u pultu naproti
    Georgovi. Nedíval se na George, díval se do zrcadla, které bylo umístněno za pultem.
    "Tak, chytrej kluku," Max řekl, zatímco se díval do zrcadla, "proč něco neříkáš?"

    Nečasová

    OdpovědětSmazat
  70. "Co to všechno znamená?"
    "Hej, Ale," zavolal Max, "chytrej kluk chce vědět, co to všechno znamená."
    "Tak proč mu to neřekneš?" zazněl Alův hlas z kuchyně.
    "Co si myslíš, že to znamená?"
    "Já nevím."
    "No co myslíš?"
    Po celou dobu co mluvil se Max díval do zrcadla.
    "Raději neřeknu."
    "Hej, Ale, chatrej kluk nám nechce říct, co si všechno o tom myslí."
    "Slyším tě, v pořádku," řekl Al z kuchyně.
    Vysunul okénko, aby nádobí s lahví kečupu mohlo být vráceno do kuchyně.
    "Poslouchej, chytrej kluku," říká Georgovi z kuchyně.
    "Soupni si trochu dál od toho baru. A ty se Maxi posuň trochu do leva."
    Byl jako fotograf aranžující skupinovou fotografii.
    "Mluv se mnou, chytrej kluku," řekl Max. "Co si myslíš, že se stane?"
    George nic neřekl.
    "Povím ti to," řekl Max. Zabijeme Švéda. Znáš toho velkýho švéda jménem Ole Anderson?"
    "Jo."
    "Chodí se sem každej večer najíst, co?"
    "Někdy sem chodí."
    "Chodí sem v šest, co?"
    "Pokud příjde tak ano."
    "My to všechno víme, chytrej kluku," řekl Max. "Mluv o něčem jiným. Chodíš do kina?"
    "Jednou za čas."
    "Měl bys chodit do kina častěji, filmy jsou fajn, pro chytrýho kluka jako jsi ty."
    "Proč chcete zabít Oleho Andersona? Co vám kdy udělal?"
    "Neměl šanci nám něco udělat. Nikdy nás neviděl."
    "A uvidí nás jenom jednou," ozval se Al z kuchyně.
    "Tak proč ho tedy chcete zabít?" zeptal se George.
    "Zabijeme ho pro kamaráda. Prostě to dlužíme příteli, chytrej kluku."
    "Sklapni," ozval se Al z kuchyně. "Zatraceně moc toho kecáš."
    "No, chci pobavit chytrýho kluka. Je to tak, chytrej kluku?"



    Nečasová

    OdpovědětSmazat
  71. Zabijáci, část I
    Dveře Henryho bistra se otevřely a vešli dva muži. Posadili se k pultu.
    “Co to bude?” zeptal se jich George.
    “Nevím,” odpověděl jeden z nich. “Co si dáš, Ale?”
    “Nevím,” řekl Al. “Nevím, co si dám.”
    Venku se stmívalo. Za oknem se rozsvítila světla pouličních lamp.
    Dva muži u pultu si četli jídelní lístek. Z druhého konce pultu je pozoroval Nick Adams. Ve chvíli, kdy muži vešli, se bavil s Georgem.
    “Dám si vepřovou svíčkovou s jablkovou omáčkou a bramborovou kaši,” řekl první muž.
    “Ještě není hotová.”
    “Tak proč jí, proboha, dáváte na jídelní lístek?”
    “To je večeře,” vysvětlil George. “Můžete si jí dát v šest hodin.”
    George pohlédl na hodiny na zdi za pultem.
    “Je pět hodin.”
    “Na hodinách je za deset minut půl šesté,” řekl druhý muž.
    “Jdou o dvacet minut napřed.”
    “K čertu s hodinami,” řekl první muž. “Co tu máte k jídlu?”
    “Můžu vám udělat jakýkoli sendvič si řeknete,” řekl George. “Můžete dostat šunku a vejce, slaninu a vejce, játra a slaninu, nebo steak.”
    “Dej mi kuřecí krokety s hráškem a smetanovou omáčkou s bramborovou kaší.”
    “To je večeře.”
    “Všechno co chceme je večeře, co? Takhle to tady chodí.”
    “Můžu vám přinést šunku a vejce, slaninu a vejce, játra—”
    “Já si dám šunku a vejce,” řekl muž jménem Al. Měl na sobě černý kabát, přes hrudník zapnutý, a na hlavě buřinku. Měl malý bílý obličej a úzké rty. Měl hedvábnou šálu a rukavice.
    “Přines mi slaninu a vejce,” řekl druhý muž. Byl zhruba stejné velikosti jako Al. Jejich obličeje byly jiné, ale oblečení byli jako dvojčata. Měli na sobě kabáty, které jim byly příliš těsné. Seděli s lokty opřenými o pult a nakláněli se dopředu.
    “Máte něco k pití?” zeptal se Al.
    “Pivo, nealkoholické pivo, zázvorové pivo,” řekl George.
    “Ptám se, jestli máte něco k pití?”
    “Jen to, co už jsem říkal.”
    “To je ale ostrý město,” řekl ten druhý. “Jak se to tu jmenuje?”
    “Summit.”
    “Slyšel jsi o něm někdy?” zeptal se Al svého přítele.
    “Ne,” řekl jeho přítel.
    “Co tady lidi po večerech dělají?” ptal se Al.
    “Chodí na večeři,” řekl jeho přítel. “Všichni přijdou sem a dají si pořádnou večeři.”
    “Přesně tak,” řekl George.
    “Přesně tak, říkáš?” zeptal se Al George.
    “Jasně.”
    “Ty jsi mi nějakej chytrej, co?”
    “Jasně,” řekl George.
    “Tak to tedy rozhodně nejsi,” řekl druhý muž. “Že není, Ale?”
    “Je blbej,” řekl Al. Otočil se na Nicka. “Jak se jmenuješ?”
    “Adams.”
    “Další chytrej kluk,” řekl Al. “No není to chytrej kluk, Maxi?”
    “Město plný chytráků,” řekl Max.
    George položil na pult dva talíře, jeden se šunkou a vejci a druhý se slaninou a vejci. Vedle položil dva talíře smažených brambor a zavřel dvířka do kuchyně.
    “Které je vaše?” zeptal se Ala.
    “Nepamatuješ si to?”
    “Šunka a vejce.”
    “Chytrej chlapec,” řekl Max. Naklonil se dopředu a vzal si šunku s vejci. Oba muži jedli v rukavicích. George sledoval jak jedí.
    “Na co koukáš?” podíval se Max na George.
    “Na nic.”
    “To jsi teda, sakra, koukal. Koukal jsi na mě.”
    “Možná to ten kluk myslel jako vtip, Maxi,” řekl Al.
    George se zasmál.
    “Nemusíš se smát,” řekl mu Max. “Vůbec se nemusíš smát, rozumíš?’
    “Tak fajn,” řekl George.
    “Tak on si myslí, že je to fajn.” Max se otočil na Ala. “Myslí si, že je to fajn. To je dobrej vtip.”
    “Pán je myslitel,” řekl Al. Pokračovali v jídle.
    “Jak se jmenuje ten chytrák támhle na konci pultu?” zeptal se Al Maxe.
    “Hej, chytráku,” řekl Max Nickovi. “Ty a tvůj přítel byste měli obejít ten pult.”
    “Jaký to má smysl?” zeptal se Nick.
    “Nemá to žádný smysl.”
    “Raději bys to měl obejít, chytráku” řekl Al. Nick obešel pult.
    “Jaký to má smysl?” ptal se George.
    “To, sakra, není tvoje starost,” řekl Al. “Kdo je v kuchyni?”
    “Černej.”
    “Co tím myslíš, černej?”
    “Černoch, co tu vaří.”
    “Řekni mu, ať sem přijde.”
    “Jaký to má smysl?”
    “Řekni mu, ať sem přijde.”
    “Kde si myslíte, že jste?”
    “My víme sakra dobře, kde jsme,” řekl muž jménem Max. “Vypadáme jako pitomci?”
    “Mluvíš jako pitomec,” řekl mu A1. “Proč se, sakra, s tím klukem dohaduješ? Poslouchej,” řekl Georgeovi, “řekni tomu černýmu, ať jde sem.”
    “Co s ním chcete dělat?”

    OdpovědětSmazat
  72. část II
    “Nic. Používej hlavu, chytráku. Co bychom dělali s černochem?”
    George otevřel dvířka zpátky do kuchyně. “Same,” zavolal. “Pojď sem na chvilku.”
    Dveře do kuchyně se otevřely a vešel černoch. “Co se děje?” zeptal se. Oba muži u pultu se na něj podívali.
    “Tak jo, černej. Zůstaň, kde jsi,” řekl Al.
    Sam, černoch, stál ve své zástěře a díval se na dva muže sedící u pultu. “Dobře, pane,” řekl. Al seskočil ze své stoličky.
    “Jdu zpátky do kuchyně s černochem a s chytrákem,” řekl. “Tak dělej, černej, zpátky do kuchyně. Ty taky chytráku.” Malý muž šel za Nickem a Samem, kuchařem, zpátky do kuchyně. Dveře se za nimi zavřely. Muž jménem Max seděl vedle George u pultu. Ani na George nemrkl a místo toho se díval do zrcadla, které se táhlo po celé délce pultu. ‚U Henryho‘ býval kdysi saloon, nyní předělaný na bistro.
    “Tak, chytráku,” řekl Max, dívaje se do zrcadla, “proč něco neřekneš?”
    “O co tady vlastně jde?”
    “Hej, Ale,” zavolal Max, “tady chytrák chce vědět, o co tu jde.”
    “Proč mu to neřekneš?” ozval se Alův hlas z kuchyně.
    “O co myslíš, že tu jde?”
    “Nevím.”
    “Co bys řekl?”
    Max celou dobu, co mluvil, nespustil oči ze zrcadla.
    “Raději bych to neříkal.”
    “Hej, Ale, chytrák říká, že nechce říct, o co tu podle něj jde.”
    “Jo, slyšel jsem,” ozval se Al z kuchyně. Do dvířek, kterými se do kuchyně posílalo špinavé nádobí, zapřel láhev kečupu.
    “Poslouchej, chytráku,” říkal George z kuchyně. “Stoupni si kousek dál podél baru. Ty se posuň trochu doleva, Maxi.” Byl jako fotograf aranžující skupinovou fotografii.
    “Mluv se mnou, chytráku,” řekl Max. “Co myslíš, že se teď stane?”
    George neříkal nic.
    “Povím ti to,” řekl Max. “Zabijeme švéda. Znáš velkého švéda jménem Ole Anderson?”
    “Ano.”
    “Chodí sem každý večer, že jo?”
    “Někdy sem přijde.”
    “Přichází vždycky v šest hodin, že jo?”
    “Když přijde.”
    “Tohle všechno víme, chytráku,” řekl Max. “Mluvme o něčem jiném. Chodíš do kina?”
    “Jednou za čas.”
    “Měl bys tam chodit častěji. Filmy jsou dobrý pro takový chytrý kluky jako jsi ty.”
    “Kvůli čemu zabijete Ole Andersona? Co vám kdy udělal?”
    “Nikdy neměl příležitost nám něco udělat. Nikdy nás neviděl.”
    „A uvidí nás jen jednou v životě,” ozval se Al z kuchyně.
    “Tak kvůli čemu ho tedy zabijete?” zeptal se George.
    “Zabijeme ho kvůli příteli. Jen jako službu příteli, chytráčku.”
    “Zavři zobák,” řekl Al z kuchyně. “Moc ti to kecá.”
    “Musím přece zabavit tady chytráka. Že jo, chytráku?”
    “Moc ti to kecá,” řekl Al. “Černej a můj chytrák se zabaví sami. Svázal jsem je jako pár kamarádek v ženském klášteře.”
    “Předpokládám, že jsi v klášteře byl.”
    “Nikdy nevíš.”
    “Tys byl v košer klášteře. Přesně tam jsi byl.”
    George se podíval na hodiny.
    “Když někdo přijde, řekneš mu, že kuchař tu není, a když zůstane i po tom, řekneš, že půjdeš dozadu a sám jim uvaříš. Rozumíš tomu, chytráku?”
    “Dobře,” řekl George. “Co s námi uděláte potom?”
    “To záleží,” řekl Max. “To je jedna z těch věcí, co nikdy přesně nevíš.”
    George se podíval na hodiny. Bylo čtvrt na sedm. Dveře do ulice se otevřely. Vešel řidič tramvaje.
    “Ahoj, Georgi,” řekl. “Můžu dostat večeři?”
    “Sam někam odešel,” řekl George. “Bude zpátky asi za půl hodiny.”
    “Radši půjdu o dům dál,” řekl řidič. George se podíval na hodiny. Bylo šest hodin a dvacet minut.
    “To bylo dobrý, chytráku,” řekl Max. “Jsi úplný malý gentleman.”
    “Věděl, že bych mu ustřelil hlavu,” ozval se Al z kuchyně.
    “Ne,” řekl Max. “Tím to není. Chytrák je fajn. Je to fajn kluk. Líbí se mi.”
    Za pět minut sedm George řekl: “Nepřijde.”
    Do jídelny přišli ještě další dva lidé. Jednou musel George odejít do kuchyně a udělat sendvič se šunkou a vejci “s sebou”. V kuchyni uviděl Ala s buřinkou posunutou dozadu, jak sedí na stoličce vedle okénka s ústím upilované brokovnice odpočívajícím na římse. Nick a kuchař seděli zády k sobě v rohu, každý měl v ústech nacpaný ručník. George udělal sendvič, zabalil ho do mastného papíru, vložil do pytlíku, přinesl ho muži, ten za něj zaplatil a odešel.

    OdpovědětSmazat
  73. část III
    “Chytrák umí všechno možný,” řekl Max. “Umí vařit a tak. Jednou budeš nějaký holce dobrou manželkou, chytráku.”
    “Ano?” řekl George, “Váš přítel, Ole Anderson, dnes nepřijde.”
    “Dáme mu deset minut,” řekl Max.
    Max se díval do zrcadla a na hodiny. Ručičky ukazovaly sedm hodin, a potom pět minut po sedmé.
    “Tak pojď, Ale,” řekl Max. “Radši půjdem, on nepřijde.”
    “Radši mu dáme ještě pět minut,” ozval se Al z kuchyně.
    Za pět minut vešel muž a George mu vysvětlil, že kuchař je nemocný.
    “Proč si, sakra, nenajmete ještě jednoho kuchaře?” zeptal se muž. “Copak tu neprovozujete bistro?” Odešel.
    “Tak pojď, Ale,” řekl Max.
    “A co ty dva chytráci a ten černej?”
    “Jsou v pohodě.”
    “Myslíš?”
    “Jasně. Jsme hotovi.”
    “Nelíbí se mi to,” řekl Al. “Je to odfláknutý. Moc mluvíš.”
    “K čertu s tím,” řekl Max. “Musíme ho zabavit, no ne?”
    “Moc mluvíš, pořád to samý,” řekl Al. Vyšel z kuchyně.
    Upilované hlavně brokovnic mu vyboulily jeho těsný kabát hned pod úrovní pasu. Uhladil si kabát rukama v rukavicích.
    “Sbohem, chytráku,” řekl Georgeovi. “Máš obrovský štěstí.”
    “To je pravda,” řekl Max. “Měl bys sázet na dostihy, chytráku.”
    Oba muži vyšli ze dveří. George se přes výlohu díval, jak prochází pod lampami přes ulici. V jejich těsných kabátech a buřinkách vypadali jako účinkující z kabaretu. George prošel dveřmi zpátky do kuchyně a rozvázal Nicka a kuchaře.

    OdpovědětSmazat
  74. první část

    V šest padesát-pět George řekl: „Nepříde.“
    V jídelně byli dva další lidé. George odešel do kuchyně a připravil sendvič se šunkou a vajíčkem, který si ten muž chtěl vzít sebou. V kuchyni spatřil Ala, měl buřinku nakloněnou dozadu, seděl na židli vedle přepážky a hlaveň upilované brokovnice měl položenou na kraji.
    Nick a kuchař byli v rohu zády k sobě, každý měl uvazaný ručník kolem pusy. George zabalil připravený sendvič do papíru, vložil ho do tašky, vzal ho zpátky do jídelny, muž za něj zaplatil a odešel.
    „Chytrák umí všechno,“ řekl Max. „Umí vařit a tak. Mohl bys udělat z nějaké holky fajn ženušku, chytráku.“
    „Jo?“ George řekl, „Váš kamarád, Ole Anderson, nepříjde.“
    „Dáme mu ještě deset minut,“ řekl Max.
    Max pozoroval okno a hodiny. Ručičky na hodinách ukázaly nejdříve sedm hodin, a poté pět minut po sedmé.
    „No tak, Ale,“ řekl Max. „Měli bysme jít. On nepříde.“
    „Dej mu ještě pět minut,“ ozval se Al z kuchyně.
    V těch pěti minutách přišel muž, a George mu vysvětlil, že kuchař je nemocný.
    „Proč si sakra neseženeš jiného kuchaře?“ zeptal se muž. „Nevedeš tu náhodou jídelnu?“ A odešel.
    „Jdeme, Ale,“ řekl Max.
    „Co s těma dvouma chytrákama a tím černym?“
    „Nech je být.“
    „Vážně?“
    „Určitě. Skončili jsme tu.“
    „Mně se to nelíbí,“ řekl Al. „Je to nedbalost. Moc mluvíš.“
    „K čertu, no a co?“ řekl Max. „Musíme si nějak krátit čas, ne?“
    „Stejně moc mluvíš,“ řekl Al a odešel z kuchyně.
    Upilovaná hlaveň brokovnice udělala tenkou vybouleninu pod pasem na jeho příliš těsném kabátu. Rukama v rukavicích si narovnal kabát.
    „Nashle, chytráku,“ řekl Georgovi. „Máš velký štěstí.“
    „To je pravda,“ řekl Max. „Měl by sis vsadit na koníčky, chytráku.“
    Ti dva vyšli ze dveří. George je pozoroval, skrz okno, jak prošli pod světlem a přešli ulici. V jejich těsných kabátech a s buřinkama na hlavě vypadali jak z varieté. George prošel výkyvnými dveřmi dozadu do kuchyně a odvázal Nicka a kuchaře.
    „Už nechci zažít nic podobného,“ řekl Sam, kuchař. „Nechci zažít nic podobného.“
    Nick se postavil. Nikdy předtím neměl ručník v ústech.
    „Řekni mi,“ řekl. „Co to sakra mělo znamenat?“ Snažil se naparovat.
    „Chystali se zabít Ole Andersona,“ řekl George. „Zastřelili by ho, kdyby sem přišel na večeři.“
    „Ole Anderson?“
    „Ano.“
    Kuchař si mnul palci koutky úst.
    „Už jsou pryč?“ zeptal se.
    „Jo,“ řekl George. „Už jsou pryč.“
    „Nelíbí se mi to,“ řekl kuchař. „Nelíbí se mi nic z toho, ani trošičku.“
    „Poslyš,“ řekl George Nickovi. „Měl bys jít navštívit Ole Andersona.“
    „Dobrá.“
    „Raději by ses do toho neměl vůbec míchat,“ řekl Sam, kuchař. „Raději by ses tomu měl vyhnout.“
    „Nechoď, pokud nechceš jít,“ řekl George.
    „Plést se do těch věcí tě nikam nedostane,“ kuchař řekl. „Vyhni se tomu.“
    „Půjdu za ním,“ řekl Nick Georgovi. „Kde bydlí?“
    Kuchař se otočil.
    „Chlapečci vždycky věděj, co chtěj dělat,“ řekl.
    „Bydlí nahoře v Hirschově penzionu.“ řekl George Nickovi.
    „Jdu tam.“
    Venku svítila lampa přes holé větve stromu. Nick šel nahoru po ulici vedle silnice a u další lampy zahnul do postranní uličky. Tři domy v ulici tvořily Hirschův penzion. Nick vyšel dva schody a zazvonil na zvonek. Žena přišla otevřít.
    „Je tu Ole Anderson?“
    „Jdete ho navštívit?“
    „Ano, pokud tu je.“
    Nick následoval ženu nahoru po schodišti a dozadu na konec chodby. Zaklepala na dveře.
    „Kdo je to?“
    „Někdo vás přišel navštívit, pane Andersone,“ řekla ta žena.
    „Nick Adams.“
    „Pojďte dál.“

    Michal Janíček

    OdpovědětSmazat
  75. druhá část

    Nick otevřel dveře a vstoupil do pokoje. Ole Anderson ležel na posteli a byl oblečený. Byl to profesionální boxer těžké váhy a byl příliš dlouhý na tuto postel. Hlavou ležel na dvou polštářích. Na Nicka se nepodíval.
    „Co se děje?“ zeptal se.
    „Dělo se u Henryho,“ řekl Nick. „Dva chlápci přišli a svázali mě a kuchaře, a řekli, že se vás chystají zabít.“
    Znělo to hloupě, když to řekl. Ole Anderson neřekl nic.
    „Odtáhli nás do kuchyně,“ pokračoval Nick. „Zastřelili by vás, kdybyste přišel na večeři.“
    Ole Anderson koukal na zeď a neříkal nic.
    „George myslel, že bych měl jít a říct vám o tom.“
    „Není nic co bych s tím mohl udělat,“ řekl Ole Anderson.
    „Řeknu vám jak vypadali.“
    „Nechci vědět jak vypadali,“ řekl Ole Anderson. Díval se do zdi. „Díky, že jste mi o tom přišel říct.“
    „Nemáte zač.“
    Nick pohlédl na toho velkého muže ležícího na posteli.
    „Nechcete abych zašel na policii?“
    „Ne,“ řekl Ole Anderson. „To by nepomohlo.“
    „Je tu něco, co pro vás mohu udělat?“
    „Ne. Nic takového tu neni.“
    „Možná vás chtěli jen zastrašit.“
    „Ne. Nechtěli mě jen zastrašit.“
    Ole Anderson se převalil ke zdi.
    „Jediné, co je,“ řekl, a mluvil při tom ke zdi, „že se nedokážu rozhodnout, abych vyšel ven. Jsem tu celý den.“
    „Nemohl byste odjet z města?
    „Ne,“ řekl Ole Anderson. „Skončil jsem se vším tím utíkáním.“
    Díval se do zdi.
    „Neni už nic co bych mohl udělat.“
    „Nedá se to nějak napravit?“
    „Ne. Udělal jsem chybu.“ Mluvil stejným monotónním hlasem. „Nedá se nic dělat. Za chvíli se rozhodnu vyjít ven.“
    „Raději půjdu zpátky k Georgovi,“ řekl Nick.
    „Nashle,“ řekl Ole Anderson. Nepodíval se na Nicka. „Díky, že jste se zastavil.“
    Nick vyšel ven. Jak zavíral dveře, viděl Ole Andersona, celého oblečeného, jak leží na posteli a zírá do zdi.
    „Je ve svém pokoji celý den,“ řekla dole paní domácí. „Domnívám se, že mu není dobře. Řekla jsem mu: ‚Pane Andersone, měl byste jít ven na procházku v takový krásný podzimní den jako je tento,‘ ale necítil se na to.“
    „Nechce jít ven.“
    „Je mi líto, že mu není dobře,“ řekla žena. „Je to strašně milý člověk. Boxoval, víte.“
    „Já vím.“
    „Nikdy byste to na něm nepoznal, krom z jeho tváře,“ řekla žena.
    Stáli a povídali si ve dveřích. „Je tak dobrotivý.“
    „Nuže, dobrou noc, paní Hirschová,“ řekl Nick.
    „Nejsem paní Hirschová,“ řekla žena. „Ona to tu vlastní. Já se o to jen starám. Jsem paní Bellová.“
    „Nuže, dobrou noc paní Bellová,“ řekl Nick.
    „Dobrou noc,“ řekla žena.
    Nick došel po temné ulici k rohu pod obloukovou lampu, a poté podél silnice do Henryho jídelny. George byl uvnitř, zády k pultu.
    „Viděl si Oleho?“
    „Ano,“ řekl Nick. „Je ve svém pokoji a nevyjde ven.“
    Kuchař, když slyšel Nickův hlas, otevřel dveře ze své kuchyně.
    „Tohle nebudu ani poslouchat,“ řekl a zabouchl dveře.
    „Pověděl si mu o tom?“ zeptal se George.
    „Jistě. Pověděl, ale on o tom ví všechno.“
    „Co bude dělat?“
    „Nic.“
    „Oni ho zabijou.“
    „Domnívám se, že ano.“
    „Musel se do něčeho zaplést v Chicagu.“
    „Asi ano,“ řekl Nick.
    „Je to zatracená věc!“
    „Hrozná věc,“ řekl Nick.
    Neříkali nic. George se sehnul pro hadr a utíral pult.
    „Zajímalo by mě, co udělal?“ řekl Nick.
    „Někoho zradil. Za to se zabíjí.“
    „Chystám se vypadnout z tohohle města,“ řekl Nick.
    „Jo,“ řekl George. „To je dobrej nápad.“
    „Nemůžu vystát představu, jak čeká v pokoji s vědomím, že to schytá. To je zatraceně hrozný.“
    „No,“ řekl George, „raději bys na to neměl myslet.“

    Michal Janíček

    OdpovědětSmazat
  76. Lucie Šindelářová - 1.část
    Zabijáci

    Dveře U Henryho se otevřely a vešli dva muži. Posadili se u pultu.
    „Dáte si?“ zeptal se jich George.
    „Nevím, řekl jeden z nich. „Co chceš jíst, Ale?“
    „Nevím, řekl Al. Nevím, co chci k jídlu.“
    Venku se stmívalo. Za oknem se rozsvítilo pouliční světlo. Dva muži u pultu si četli menu. Na druhém konci pultu je sledoval Nick Adams. Mluvil z Georgem, když vešli.
    „Dám si vepřovou svíčkovou pečeni s jablečným puré a šťouchané brambory“, řekl ten první muž.
    „Ještě není hotová.“
    „Tak proč to k sakru dáváte do menu?“
    „To je k večeři,“ vysvětlil George. „Můžete si to dát v šest hodin.“
    George pohlédl na hodiny na stěně za pultem.
    „Je pět.“
    „Na hodinách je pět dvacet,“ řekl druhý muž.
    „Jdou o dvacet minut napřed.“
    „Ah, k čertu s hodinama,“ řekl ten první. „Co máte k jídlu?“
    „Mohu vám nabídnout jakýkoliv sendvič, “ řekl George. „Můžete si dát vejce se šunkou, vejce se slaninou, játra se slaninou, nebo steak.“
    „Dejte mi smažené kuře v těstíčku (kuřecí smaženky) se zeleným hráškem a smetanovou omáčkou a šťouchané brambory.“
    „To je k večeři.“
    „Všechno, co chceme, je k večeři, co? Takhle to tu chodí.“
    „Mohu vám nabídnout vejce se šunkou, vejce se slaninou, játra –“
    „Dám si vejce se šunkou,“ řekl muž jménem Al. Na hlavě měl buřinku a na sobě černý plášť zapnutý přes prsa. Jeho obličej byl malý a bílý a měl úzké rty. Měl hedvábný šál a rukavice.
    „Dejte mi vejce se slaninou,“ řekl druhý muž. Byl asi stejně velký jako Al. Jejich tváře byly odlišné, ale oblečeni byli jako dvojčata. Kabáty obou na ně byly příliš těsné. Seděli v předklonu, lokty na pultu.
    „Máte něco k pití?“ zeptal se Al,
    „Světlé, nealkoholické, zázvorové pivo,“ řekl George.
    „Já myslel, co všechno máte k pití.“
    „Jen to, co jsem řekl.“
    „V tomhle městě chcípnul pes,“ řekl ten druhý. „Jak tomu tady říkaj?“
    „Summit.
    „Slyšels o tom někdy?“ zeptal se Al svého kamaráda.
    „Ne,“ řekl.
    „Co tu lidi dělávaj večír?“ zeptal se Al.
    „Večeří,“ řekl jeho kamarád. „Všichni sem choděj na velkou večeři.“
    „Správně,“ řekl George.
    „Takže ty si myslíš, že je to správně?“ zeptal se Al George.
    „Jistě.“
    „Ty jsi dost chytrej kluk, že jo?“
    „Jistě,“ řekl George.
    „No, nejsi.“ řekl ten druhý malý muž. „Že ne, Ale?“
    „Je pitomej,“ řekl Al. Otočil se k Nickovi. „Jak se jmenuješ?“
    „Adams.“
    „Další chytrolín,“ řekl Al. „No není to chytrolín, Maxi?“
    „Tohle město je plný chytrolínů,“ řekl Max.

    OdpovědětSmazat
  77. Lucie Šindelářová - 2.část

    George položil dva talíře, jeden s vejci a šunkou, druhý s vejci a slaninou, na pult. Vyložil dvě přílohy opečených brambor a zavřel dvířka do kuchyně.
    „Který je tvoje?“ zeptal se Al.
    „To si to nepamatuješ?“
    „Vejce se šunkou.“
    „Chytráku,“ řekl Max. Naklonil se a vzal si vejce se šunkou. Oba muži jedli s nataženými rukavicemi. George sledoval, jak jí.
    „Na co koukáš?“ Max se podíval na George.
    „Na nic.“
    „To určitě. Na mě jsi koukal.“
    „Možná to ten kluk myslel jako vtip, Maxi,“ řekl Al.
    George se zasmál.
    „Nemusíš se smát,“ řekl mu Max. „Vůbec se nemusíš smát, jasný?“
    „V pořádku,“ řekl George.
    „Tak on si myslí, že je to vpořádku.“ Max se otočil na Ala. „On si myslí, že je to pořádku. Tak tenhle je dobrej.“
    „Ah, pán je myslitel,“ řekl Al. Pokračovali v jídle.
    „Jak se jmenuje ten chytrolín támhle?“ zeptal se Al Maxe.
    „Hej, chytrolíne,“ řekl Max Nickovi. „Zaskočíš na druhou stranu pultu se svým kamarádíčkem. “
    „Co tím sledujete?“ zeptal se Nick.
    „Nic.“
    „Radši bys měl jít, chytrolíne,“ řekl Al. Nick prošel za pult.
    „Co to má znamenat?“ zeptal se George.
    „Do toho ti sakra nic není,“ řekl Al. „Kdo je tam v kuchyni?“
    „Negr.“
    „Co tím myslíš, negr?“
    „Negr, co vaří.“
    „Řekni mu, ať přijde.“
    „Z jakýho důvodu?“
    „Řekni mu, ať přijde.“
    „Kde si myslíte, že jste?“
    „My sakra dobře víme, kde jsme,“ řekl Max. „Vypadáme jako hlupáci?“
    „Mluvíš tak,“ řekl mu Al. „Kvůli čemu se tu k sakru s tím klukem hádáš? Poslouchej“, řekl Georgovi – „řekni tomu negrovi, ať sem přijde.“
    „Co mu hodláte udělat?“
    „Nic, používej hlavu, chytrolíne. Co bychom tak dělali s negrem?“
    George rozevřel lítačky, které vedly do kuchyně. „Same, zavolal.“ „Pojď sem na minutku.“
    Dveře kuchyně se otevřely a přišel negr. „Co se děje?“ zeptal se. Oba muži za pultem na něj pohlédli.
    „Dobře, negre. Stoupneš si přímo sem,“ řekl Al.
    Sam, stojící ve své zástěře, pohlédl na ty dva muže za pultem. „Ano, pane,“ řekl. Al sesedl ze své stoličky.
    „Jdu zpátky do kuchyně s negrem a chytrolínem,“ řekl. „Hni se zpátky do kuchyně, negre. Ty půjdeš s ním, chytrolíne.“ Malý muž šel za Nickem a kuchařem Samem zpátky do kuchyně. Dveře se za nimi zavřely. Muž jménem Max si sedl za pult naproti Georgovi. Nepodíval se na George, ale do zrcadla, které se táhlo podél zadní části pultu. Bufet U Henryho býval salon.
    „Dobrá, chytrolíne,“ řekl Max, dívajíce se do zrcadla, „proč něco neřekneš?“
    „Co má tohle všechno znamenat?“
    „Hej, Ale,“ zavolal Max, „chytrolín chce vědět, co má tohle celý znamenat.“
    „Proč mu to neřekneš?“ zazněl Alův hlas z kuchyně.
    „O co myslíš, že nám jde?“

    OdpovědětSmazat
  78. Lucie Šindelářová - 3.část


    „Nevím.“
    „Tak co myslíš?“
    Max se díval do zrcadla celou dobu, co mluvil.
    „Neřeknu.“
    „Hej, Ale, chytrolín říká, že neřekne, o čem si myslí, že tohle celý je.“
    „Slyším tě, jasný,“ řekl Al z kuchyně. Podepřel lahví od kečupu otvor, kterým prochází nádobí do kuchyně.
    „Poslouchej chytrolíne,“ řekl z kuchyně Georgovi. „Stoupni si trochu dál podél baru. Ty se posuneš trochu do leva, Maxi.“ „Byl jako fotograf aranžující pro skupinové foto.
    „Mluv se mnou, chytrolíne,“ řekl Max. „Co si myslíš, ze se stane?“
    George nic neřekl.
    „Tak já ti to řeknu,“ řekl Max. „Hodláme zabít Švéda. Znáš toho velkýho Švéda jménem Ole Anderson?“
    „Ano.“
    „Chodí sem na jídlo každej den, že jo?“
    „Někdy sem chodí.“
    „Chodí sem v šest, že jo?“
    „Pokud přijde.“

    „Tohle všechno už víme, chytrolíne,“ řekl Max. „Mluvme o něčem jiném. Chodíš do kina?
    „Jednou za čas.“
    „Měl bys chodit do kina víc. Filmy jsou dobrá věc pro chytrý kluky jako jsi ty.“
    „Kvůli čemu hodláte zabít Oleho Andersona? Co vám kdy udělal?“
    „Nikdy neměl možnost nám něco udělat. Ani nás nikdy neviděl.“
    „A uvidí nás jen jednou,“ řekl Al z kuchyně.
    „Tak proč ho potom hodláte zabít?“ zeptal se George.
    „Zabijeme ho pro kámoše. Jen prokazujeme laskavost kámošovi, chytrolíne.“
    „Drž hubu,“ řekl Al z kuchyně. „Mluvíš proklatě moc.“
    „No, musím přece tady chytrolína nějak bavit. Nemám pravdu, chytrolíne?“
    „Mluvíš setsakramentsky moc,“ řekl Al. „Ten negr a můj chytrolín se bavěj sami. Svázal jsem je jako pár kamarádek v klášteře.“
    „Předpokládám, žes byl v klášteře.“
    „Nikdy nevíš.“
    „Byls v židovskym klášteře. Přesně tam.“
    George vzhlédl k hodinám.
    „Jestli někdo přijde, řekneš mu, že kuchař tu není a jestli se na něj budou vyptávat, řekneš jim že půjdeš a uvaříš sám. Je to jasný, chytrolíne?“
    „Dobrá,“ řekl George. „Co s námi hodláte udělat potom?“
    „Bude záležet. To je jedna z věcí, který nikdy nevíš dopředu.“
    George vzhlédl k hodinám. Bylo čtvrt na sedm. Dveře z ulice se otevřely. Řidič tramvaje vešel dovnitř.
    „Ahoj Georgi,“ řekl. „Můžu si dát večeři?“
    „Sam si odskočil,“ řekl George. „Bude zpátky asi tak za půl hodiny.“
    „Tak já radši půjdu na jídlo někam do ulice,“ řekl řidič. George se podíval na hodiny. Bylo dvacet minut po šesté.
    „To bylo slušný, chytrolíne,“ řekl Max. „Ty jsi normálně malej gentleman.“
    „Věděl, že bych mu ustřelil hlavu,“ řekl Al z kuchyně.
    „Ne,“ řekl Max. „Tak to není. Chytrolín je fajn. Je to fajn kluk. Líbí se mi.“
    V šest padesát pět George řekl: „On nepřijde.“

    OdpovědětSmazat
  79. Vlastimil Stránský - první část

    Dveře jídelny u Henryho se rozevřeli a dva muži vešli dovnitř. Posadili se v rohu.

    „Co Vám můžu nabídnout?“ zeptal se George.

    „Nevím,“ odpověděl jeden z nich. „Co si dáš k jídlu, Ale?“

    „Netuším,“ řekl Al. „Nevím, co bych si dal.“

    Venku se začalo stmívat. Pouliční lampa stojící před oknem jídelny se rozsvítila. Muži v rohu si četli jídelní lístek. Za druhým koncem pultu stál Nick Adams a pozoroval. Když oba muži vešli, mluvil s Georgem.

    „Dám si pečenou panenku z vepřového s jablkovou omáčkou a k tomu bramborovou kaši,“ řekl jeden z nich.

    „Ještě to není připraveno.“

    „Tak proč to sakra dáváte na lístek?“
    „To jsou večeře,“ vysvětlil mu George. „Můžete si to dát v šest hodin.
    George se podíval na nástěnné hodiny visící za rohem.
    „Je pět hodin.“
    „Na hodinách je pět dvacet,“ podotknul druhý muž.
    „Jdou o dvacet minut napřed“
    „K čertu s těmi hodinami,“ rozčílil se první muž. „Co mi můžete dát k jídlu?“
    „Můžu vám dát jakýkoli druh sendviče,“ řekl George. Můžete si vybrat šunkový s vejci, se slaninou a vejci, játra se slaninou, nebo biftek.
    „Dejte mi kuřecí krokety s hráškem, smetanovou omáčkou a bramborovou kaší.“
    „To je večeře.“
    „Všechno co si dáme je večeře, že? Takhle jsi to vymyslel.“
    „Můžu vám dát šunku s vejci, slaninu s vejci, játra –“
    „Vezmu si šunkový s vejci,“ objednal si muž nazývaný Al. Měl na sobě buřinku a černý kabát zapnutý přes celou hruď knoflíčky. Jeho tvář byla malá a bílá s pevnými rty. Nosil hedvábnou šálu a černé rukavice.
    „Dejte mi slaninový s vejci,“ řekl druhý muž. Byl přibližně stejně velký jako Al. Jejich tváře byly jiné, ale oblečeni byli jako dvojčata. Oba nosili černé kabáty, které pro ně byly příliš těsné. Seděli naklánějíce se dopředu s lokty na pultu.
    „Máte tu něco k pití?“zeptal se Al.
    „Stříbrné pivo, bevo, zázvorové pivo,“ uvedl George.
    „Myslel jsem něco k pití?“
    „Jen ty co jsem vyjmenoval.“
    „Je tu ale horko,“ zmínil se ten druhý. „Jak že to tu nazýváte?“
    „Summit.“
    „Slyšel jsi někdy o tomhle městě?“ ptal se Al svého přítele.
    „Ne,“ odpověděl mu přítel.
    „Co se tu děje po nocích?“ zeptal se Al.
    „Povečeří,“ podotknul jeho přítel. „Všichni sem přijdou a jí jednu velkou večeři.“
    „Přesně tak,“ odseknul George.
    „Takže ty si myslíš, že to tak je?“ zeptal se Al.
    „Zajisté.“
    „Jsi dost bystrý, není -liž pravda?“
    „Jistě,“ řekl George.
    „Tak to teda nejsi,“ vykřikl malý muž. „Že, Alle?“
    „Je to tupec,“ řekl Al a otočil se k Nickovi. „Jak ty se jmenuješ?“
    „Adams.“
    „Další chytrák,“ podotknul Al. „Není on bystrý, Maxi?“
    „Tohle město je plné bystrých hochů,“ odpověděl mu Max.
    George položil dva tácy, jeden se šunkou a vejci, druhý se slaninou a vejci, na pult. Odložil dva talíře se smaženými bramborami a zavřel branku do kuchyně.
    „Co je tvé?“ zeptal se Al.
    „Nepamatuješ si to?“
    „Šunka s vejci.“
    „Taky chytrák,“řekl Max a naklonil se před sebe, aby si vzal šunku s vejci. Oba muži jedli s rukavicemi na rukou. George pozoroval jak jedli.
    „Na co tak civíš?“ Podíval se Max na George.

    OdpovědětSmazat
  80. Vlastimil Stránský - druhá část

    „Na nic.“
    „Houby na nic. Ty si civěl na mě.“
    „Možná to ten chlapec myslel jen jako vtip, Maxi,“ podotknul Al.
    George se zasmál.
    „Nemusíš se smát,“ pobídnul ho Max. „Vůbec se nemusíš smát, chápeš?“
    „Dobře.“ řekl George.
    „Tak on si myslí, že je to dobře.“ Otočil se Max k Alovi. „ Myslí si, že je to dobře. To je dobrý vtip.“
    „Je to myslitel,“ řekl Al a večeřeli dál.
    „Jak se jmenuje ten chytrák pod pultem?“ zeptal se Al Maxe.
    „Hej, chytráku,“ zavolal Max na Nicka. „Pojď na druhou stranu pultu za svým přítelem.“
    „Proč?“ zeptal se Nick.
    „Proto.“
    „Raději bys měl jít na druhou stranu, chytráku,“ doporučil mu Al. Nick obešel zezadu pult.
    „Co chcete?“ vyptával se George.
    „Nic co by se tě týkalo,“ štěkl na něj Al. „Kdo je v kuchyni?“
    „Negr.“
    „Jak jako Negr?“
    „Negr, který vaří.“
    „Řekni mu, ať sem přijde.“
    „Proč?“
    „Prostě mu řekni, ať přijde.“
    „Kde si myslíte, že jste?“
    „My sakra víme, kde jsme,“ okřikl ho muž jménem Max. „Vypadáme, že jsme hloupý?
    „Mluvíš hloupě,“ ozval se Al. „Proč se sakra hádáš s tím dítětem? Poslouchej,“ obrátil se na George, „řekni negrovi, ať sem přijde.“
    „Co mu chcete udělat?“
    „Nic. Používej trošku hlavu, hošánku. Co bychom asi tak udělali negrovi?“
    George otevřel štěrbinu vedoucí zpátky do kuchyně. „Same,“ zavolal. „Pojď sem na minutku.“
    Dveře do kuchyně se rozletěli, jak negr vešel do místnosti. „Co je?“ podivil se. Muži u pultu se na něj podívali.
    „Dobrá, negře. Stůj, přesně tam kde jsi,“ nařídil mu Al.
    Sam, negr, se stojící ve své zástěře podíval na oba muže sedící u pultu. „Ano, pane,“ odpověděl. Al sesedl ze své stoličky.
    „Jdu se podívat do kuchyně tady s negrem a bystrým hochem,“ řekl. „Jdi dozadu do kuchyně, negře. Ty, hošánku, jdi s ním.“ Malý muž kráčel za Nickem a kuchařem Samem dozadu do kuchyně. Dveře se za nimi zabouchly. Muž nazývaný Max seděl u pultu naproti Georgovi. Nedíval se na George ale do zrcadla, které viselo nad pultem. Henryho jídelna byla původně salon předělaný na jídelnu.
    „Dobrá, hošánku,“ řekl Max dívající se do zrcadla, „Proč něco neřekneš?“
    „O co tu vlastně jde?“
    „Hej, Ale,“ zavolal Max, „chytrák chce vědět, o co tu vlastně jde.“
    „Proč mu to neřekneš?“ Odpověděl mu Alův hlas z kuchyně.
    „O co si myslíš, že tu jde?“
    „Nevím.“
    „Co si myslíš?“
    Max se rozpovídal a celou tu dobu se díval do zrcadla.
    „Neřekl bych.“
    „Hej Alle, chytrák by neřekl, co si myslí o tom, co se tu děje.“
    „Slyším tě dobře,“ řekl Al z kuchyně. Podepřel otevřenou štěrbinu, kterou talíře prochází do kuchyně s lahví kečupu. „Poslouchej chytráku,“ řekl z kuchyně Georgovi. „Postav se trochu dál k baru. Maxi, ty se postav trochu doleva.“ Choval se jako fotograf dělající přípravy pro skupinovou fotku.
    „Mluv se mnou chytráku,“ promluvil Max. „Co si myslíš, že se stane?“
    George neřekl nic.
    „Já ti to povím,“ začal Max. „Chystáme se zabít švéda. Znáš velkého švéda, který se jmenuje Ole Anderson?“
    „Ano.“
    „Chodí sem jíst každý večer, že?“
    „Občas sem přijde.“
    „Chodívá sem v šest hodin, že?“
    „Když přijde.“

    OdpovědětSmazat
  81. Vlastimil Stránský - třetí část

    Dveře do kuchyně se rozletěli, jak negr vešel do místnosti. „Co je?“ podivil se. Muži u pultu se na něj podívali.
    „Dobrá, negře. Stůj, přesně tam kde jsi,“ nařídil mu Al.
    Sam, negr, se stojící ve své zástěře podíval na oba muže sedící u pultu. „Ano, pane,“ odpověděl. Al sesedl ze své stoličky.
    „Jdu se podívat do kuchyně tady s negrem a bystrým hochem,“ řekl. „Jdi dozadu do kuchyně, negře. Ty, hošánku, jdi s ním.“ Malý muž kráčel za Nickem a kuchařem Samem dozadu do kuchyně. Dveře se za nimi zabouchly. Muž nazývaný Max seděl u pultu naproti Georgovi. Nedíval se na George ale do zrcadla, které viselo nad pultem. Henryho jídelna byla původně salon předělaný na jídelnu.
    „Dobrá, hošánku,“ řekl Max dívající se do zrcadla, „Proč něco neřekneš?“
    „O co tu vlastně jde?“
    „Hej, Ale,“ zavolal Max, „chytrák chce vědět, o co tu vlastně jde.“
    „Proč mu to neřekneš?“ Odpověděl mu Alův hlas z kuchyně.
    „O co si myslíš, že tu jde?“
    „Nevím.“
    „Co si myslíš?“
    Max se rozpovídal a celou tu dobu se díval do zrcadla.
    „Neřekl bych.“
    „Hej Alle, chytrák by neřekl, co si myslí o tom, co se tu děje.“
    „Slyším tě dobře,“ řekl Al z kuchyně. Podepřel otevřenou štěrbinu, kterou talíře prochází do kuchyně s lahví kečupu. „Poslouchej chytráku,“ řekl z kuchyně Georgovi. „Postav se trochu dál k baru. Maxi, ty se postav trochu doleva.“ Choval se jako fotograf dělající přípravy pro skupinovou fotku.
    „Mluv se mnou chytráku,“ promluvil Max. „Co si myslíš, že se stane?“
    George neřekl nic.
    „Já ti to povím,“ začal Max. „Chystáme se zabít švéda. Znáš velkého švéda, který se jmenuje Ole Anderson?“
    „Ano.“
    „Chodí sem jíst každý večer, že?“
    „Občas sem přijde.“
    „Chodívá sem v šest hodin, že?“
    „Když přijde.“
    „To všechno víme, chytráku,“ řekl max. „Mluvme o něčem jiném. Chodíš někdy na nějaké filmy?“
    „Jednou za čas.“
    „Měl bys chodit na filmy častěji. Filmy jsou dobré pro chytráka, jako jsi ty.“
    „Za co chcete Ole Adersona zabít? Co vám kdy udělal?“
    „Nikdy neměl příležitost nám něco udělat. Nikdy nás ani neviděl.“
    „A uvidí nás jenom jednou,“ podotknul Al z kuchyně:
    „Tak kvůli čemu ho teda chcete zabít?“ zeptal se George.
    „Zabijeme ho pro přítele. Jen zavázat se příteli, chytráku.“
    „Sklapni,“ křikl Al z kuchyně. „ Mluvíš sakra moc.“
    „Musím přece udržet chytráka pobaveného. Že, chytráku?“
    „Taky mluvíš sakra moc,“ stěžoval si Al. „Negr a můj chytrák jsou pobaveni sami sebou. Svázal jsem je jako pár milenců v klášteře.“
    „Předpokládám, že si byl v klášteře.“
    „Nikdy nevíš.“
    „Ty si byl v košer klášteře. To je, kde si byl.“
    George vzhlédl na hodiny.
    „Jestli někdo vejde, tak jim řekneš, že kuchař tu není, a jestli se budou chtít zdržet i poté, řekni jim, že budeš vařit ty sám. Rozumíš, chytráku?“
    „Dobrá,“ řekl George. „ Co pak uděláte s námi?
    „To bude záležet,“ řekl Max. „To je jedna z těch věcí, kterou člověk nikdy přesně neví.“
    George se podíval na hodiny. Bylo čtvrt na sedm a dveře z ulice se otevřeli. Řidič tramvaje vešel dovnitř.
    „Ahoj Georgi,“ pozdravil. „Můžu dostat večeři?“
    „Sam šel ven,“ řekl George. „Vrátí se asi až za půl hodiny.“
    „Raději bych mel zajít nahoru dál po ulici,“ řekl řidič tramvaje. George se podíval na hodiny. Bylo tam šest hodiny a dvaceti minut.
    „To bylo dobré, chytráku,“ pochválil ho Max. „Jsi běžný, malý gentleman.“
    „Věděl, že bych mu ustřelil hlavu,“ ozval se Al z kuchyně.

    OdpovědětSmazat
  82. Miroslav Franc
    Zabijáci
    Dveře Henryho občersrvení se otevřely a dva muži vstoupili. Posadili se na bar k výčepu.
    „Který je vaše?“ Zeptal se jich George.
    „Nevim,“ řekl jeden z chlapů. „Co chceš jíst Ale?“
    „Nevim,“ řekl Al. „Nevim, co bych chtěl jíst.“
    Stmívalo se. Pouliční lampy se rozsvítili venku za oknem.
    Ti dva chlapi na baru si četli jídelní lístek. Z druhého konce baru na ně
    koukal Nick Adams. Mluvil s Georgem když tihle dva vešli.
    „Dám si tu pečenou svíčkovou s omáčkou z jablek a kaší,“
    řekl ten první.
    „Ještě to není hotové.“
    „Tak proč je to na lístku?“
    „To je večeře,“ vysvětloval George. „Můžete ji dostat v šest hodin.“
    George se podíval na hodiny na zdi nad výčepem.
    „Je pět hodin.“
    „Hodiny ukazujou za deset minut půl šestý,“ řekl druhý muž.
    Ty hodiny jdou napřed o dvacet minut.“
    „Och, k čertu s nima,“ řekl první muž. „Co máš k jídlu?“
    „Můžu vám udělat různý druhy sandvičů,“ řekl George. „Můžu vám dát hemenex nebo pečenou slaninu s vejci, játra se slaninou nebo steak.“

    „Dej mi kuřecí krokety se zelenym hráškem a smetanovou omáčkou a kaší.“
    „To je večeře.“
    Všechno, co chceme je večeře, co? Ty máš teda přístup.“
    „Můžu vám dát hemenex, vejce na slanině, játra-“
    „Vezmu si hemenex,“ řekl chlap, kterýmu říkají Al. Na hlavě měl bouřku,
    no sobě černý plášť zapnutý přes prsa. Měl malou bílou tvář a tenké rty.
    Uvázanou hedvábnou šálu a nasazené rukavice.

    „Dej mi slaninu s vejcem,“ řekl ten druhý. Byl zhruba tak vysoký jako Al.
    Jejich tváře si nebyly podobné, ale oblečeni byli jako dvojčata. Pláště
    jim byly až příliš těsné. Seděli s lokty opřenými o bar.


    „Máš něco k pití?“ zeptal se Al.
    „Stříbrný nealko pivo, Bevo nealko, zázvorový pivo,“ řekl George.
    „Já myslim něco k pití?“
    „Jen to, co jsem řekl.“
    „Tak tady to žije,“ řekl ten druhý. „Kdeže to jsme?“
    „Summit.“
    „Slyšels o tom někdy?“ zeptal se Al kámoše.
    „Ne,“ řekl kámoš.
    „Co tu dělaj po večerech?“ ptal se Al.
    „Jedí večeří,“ odpověděl kámoš. „Všichni sem přijdou a daj si pořádnou večeři.“
    „Tak je to správný,“ řekl George.
    „Myslíš, že je to tak správně?“ Al se ptal George.
    „Jistě.“
    „Ty jsi docela chytrej kluk, co?“
    „Jistě.“
    „No tak to teda nejsi,“ řekl ten druhej malej chlap. „Nebo je Ale?“
    „Je to hovado,“ na to Al. Otočil se k Nickovi. „Jak se ty jmenuješ?“
    „Adams.“
    „Další chytrej kluk?“ zeptal se Al. „Maxi, není to chytrej kluk?“
    „Tohle město je plný chytrejch kluků,“ řekl Max.
    George položil dva talíře na bar, jeden s hemenexem, druhý s pečenou slaninou a vejci.
    K talířům položil ještě dvě porce hranolků a zavřel za sebou lítačky do kuchyně.
    „Co je tvoje?“ ptal se Al.
    „Ty si to nepamatuješ?“
    „Hemenex.“
    „Fakt chytrej kluk, řekl Max. Opřel se a pustil se do hemenexu. Oba muži jedli v rukavicích.
    George se díval, jak jí.
    „Na co zíráš?“ zeptal se Max George.
    „Na nic.“
    „To jsi teda zíral. Zírals na mě.“
    „Možná to kluk myslel jako srandu, Maxi,“ řekl Al.
    George se zasmál.
    „Ty se nemusíš smát,“ řekl mu Max. „Ty se nemusíš vůbec smát, rozumíš?“
    „V pohodě,“ řekl George.
    „Hele, on si myslí, že je všechno v pohodě.“ otočil se Max k Alovi. „On si myslí, že
    je všechno v pohodě. Tak to je dobrý.“
    „Pálí mu to,“ řekl Al. Pokračovali v jídle.
    „Jak se jmenuje ten chytrej kluk na baru?“ zeptal se Al Maxe.
    „Hele, chytráku,“ oslovil Max Nicka. „Ty s tvym kamarádem, běžte za bar.“
    „Proč jako?“
    „To tě nemusí vůbec zajímat,“ řekl Al. „Kdo je v kuchyni?“
    „Negr.“

    OdpovědětSmazat
  83. Miroslav Franc (2.část)
    „Co tim negrem myslíš?“
    „Negr, co vaří.“
    „Řekni mu, ať jde sem.“
    „A o co jde?“
    „Řekni mu, ať jde sem.“
    „Kde myslíte, že jste?“
    „Víme zatraceně dobře, kde jsme,“ řekl chlap, co mu říkají Max.
    Vypadáme snad jako debilové?“
    „No mluvíš jak debil,“ řekl mu Al. „Co se ksakru s tim klukem vůbec dohaduješ?
    Poslouchej,“ řekl Georgovi, „řekni negrovi, aby vyšel sem ven.“
    „Co s nim provedete?“
    „Nic. Použij hlavu, ty chytrej kluku. Co bysme dělali negrovi?“
    George otevřel škvíru, která Otevírala zadní část do kuchyně. „Same,“ zavolal.
    „Pojď sem na minutku.“
    Dveře od kuchyně se otevřely a negr vstoupil. „Co to bylo?“ zeptal se.
    Ty dva chlapi na baru se na něj podávali.
    „Dobrá, negře. Tam stůj,“ řekl Al.
    Sam, negr, stojící v zástěře, se díval na ty dva chlapy na baru. „Ano pane,“ řekl.
    Al slezl z barové židle.
    „Jdu dozadu do kuchyně s negrem a chytrym klukem,“ řekl. „Jdi dozadu do kuchyně, negře.
    Ty jdi s nim, chytrej kluku.“ Ten malej chlap šel za Nickem a kuchařem Samem do kuchyně.
    Dveře se za nima zavřeli. Ten chlap, co mu říkali Max, se posadil na baru naproti Georgeovi.
    Nedíval se na George, ale díval se do zrcadla, které se táhlo za barem. Salón U Henryho byl
    předělán na jídelní bar.
    „Tak, chytrej kluku,“ řekl Max, zatím co se díval do zrcadla, „proč něco neřekneš?
    „Co to všechno znamená?“
    „Hele Ale,“ zavolal Max, „chytrej kluk chce vědět, co to všechno znamená.“
    „Proč mu to neřekneš?“ ozval se Alův hlas z kuchyně.
    „Co myslíš, že tohle všechno znamená?“
    „Nevím.“


    „No a co myslíš?“
    Max mluvil a celou tu dobu se díval do zrcadla.
    „Vůbec netušim.“
    „Hej, Ale, chytrej kluk vůbec netuší, co tohle všechno znamená.“
    „No dobře, já tě slyšim,“ řekl Al z kuchyně. Zaklínil pootevřené dveře, že by do kuchyně prošly pouze talíře s lahví kečupu.
    „Poslouchej chytrej kluku,“ řekl z kuchyně Georgeovi. „Postav se trošku dál od baru. Ty se posuň trošku doleva Maxi.“ Byl jako fotograf, který si aranžuje skupinové foto.

    „Řekni mi, chytrej chlapče,“ řekl Max. „Co myslíš, že se tu stane?“
    George nic neříkal.
    „Já ti to povím,“ řekl Max. „Jdeme zabít Švéda. Znáš velkýho Švéda, co se jmenuje Ole Anderson?“
    „Ano.“
    „Chodí sem každej večer, že jo?“
    „Občas sem zajde.“
    „Přichází sem v šest hodin, že jo?“
    „Když přijde.“
    „My tohle všechno víme, chytrej kluku,“ řekl Max. „Pojď se bavit o něčem jinym. Chodíš do kina?“
    „Jednou za čas.“
    „Měl bys na filmy chodit častěji. Filmy jsou výborný pro chytrý kluky jako jsi ty.“
    „Proč jste přišli zabít Oleho Andersona? Co vám udělal?“
    „Nikdy neměl šanci nám něco udělat. Ani nás nikdy neviděl.“
    „A uvidí nás jen jednou,“ řekl Al z kuchyně:
    „Tak proč ho chcete potom zabít?“ zeptal se George.
    „Zabijem ho pro kamaráda. Jen vyhovíme kamarádovi, chytrej kluku.“
    „Drž už hubu,“ řekl Al z kuchyně. „Zatraceně moc kecáš.“
    „No musim kluka něčim bavit, aby se nenudil. Nebo ne, chytrej kluku?“
    „Zatraceně moc kecáš,“ řekl Al. „Negr a můj chytrej kluk se baví sami o sobě.
    Svázal jsem je k sobě jako páreček lesbiček v klášteře.“
    „Předpokládám, že jste byli v klášteře.“
    „Nikdy nevíš.“
    „Ty jsi byl v košer klášteře. To je kde jsi byl.“
    George se podíval na hodiny.
    „Jestli k tobě někdo přijde, řekni mu, že je kuchař pryč, a kdyby si nedal pokoj, tak mu řekni, že uvaříš sám. Rozumněl si chytrej kluku?“

    „Dobře,“ řekl George. „Co s náma hodláte potom udělat?“

    „To záleží,“ řekl Max. „To je jedna z těch věcí, kterou dopředu nikdy nevíš.“
    George se podíval na hodiny. Bylo čtvrt na sedm. Dveře do ulice se otevřely. Tramvaják vešel dovnitř.

    „Buď zdráv Georgi,“ řekl. „Můžu dostat večeři?“
    „Sam odešel,“ řekl George. „Bude zpátky za půl hodiny.“
    „Tak to si dám něco vedle,“ řekl tramvaják. George se podíval na hodiny. Ukazovaly za deset minut půl sedmé.

    „Byls dobrej, chytrej kluku,“ řekl Max. „Jsi pravej džentlmen.“
    „Věděl, že bych mu prostřelil hlavu,“ řekl Al z kuchyně.

    OdpovědětSmazat
  84. O.Chudada

    Dveře Henryho jídelny se otevřely a vešli dva muži. Sedli si na bar.
    „Co jsi dáte?“ zeptal se George.

    „Nevím“ řekl jeden k nich, „Co si dáš, Ale?“

    „Netuším“ řekl Al. „Nevím na co mám chuť.“

    Za okny se stmívalo, už se i rozsvítily pouliční lampy. Dva nově příchozí si četly menu. Za barem je sledoval Nick Adamns. Když přišli, mluvil zrovna z Georgem.

    „Já si dám pečenou vepřovou panenku s jablečným pyré a bramborovou kaši.

    „To ještě neděláme.“

    „Tak proč to sakra máte na menu?“

    „Je to večeře,“ odpověděl George. „ S těmi začínáme v 6 hodin.“

    George se podíval na „nástěnné“ hodiny za barem.

    „ Je pět hodin.“

    „ Na těch hodinách je pět dvacet.“ odvětil druhý muž.¨

    „ Jdou o dvacet minut napřed.“

    „Ehh, do háje s tema hodinama,“ řekl první muž. „Co tu máte k jídlu?“

    „ Mohu vám nabídnout jakýkoliv *sandwitch.“ odpověděl George. „Můžete si také dát šunku s vejci, slaninu s vejci, slaninu a jatra, nebo steak.“

    „Dám si kuřecí krokety se zeleným hráškem, smetanovou omáčkou a štouchaný brambory.“

    „To je večeře.“

    „Všechno co chceme je večeře jo? Takhle ty to hraješ.“

    „Mohu vám nabídnout: šunku s vejci, slaninu s vejci, játra-„

    „Dám si šunku s vejci,“ vyštěkl muž jménem Al. Na sobě měl: čapku, a černý kabát zaptuný přes hruď. Jeho obličej byl malý a bledý a měl pevně semknuté rty. Nosil hedvábnou šálu a rukavice.

    „Dejte mi slaninu s vejci“ řekl druhý muž. Byl přibližně stejně vysoký jako Al, ale měl jiný obličej. Oblečení byli jako dvojčata. Oba na sobě měli příliš těsné kabáty. Seděli, v předklonu, opírajíc se lokty o bar.

    „Máte i něco pití?“ zeptal se Al.
    „Co máte k pití?“ zeptal se Al.

    „Pivo, nealkoholické pivo, zázvorové pivo.“ vyjmenoval zpaměti George.

    „Ptám se, co tu máte k PITÍ?!“

    „Jen to co jsem řekl.“

    „Tohle je teda město,“ řekl ten druhý. „Jakže tomu říkají?“

    „Summit.“

    „Slyšels o tom někdy?“ zeptal se Al svého kamaráda.

    „Ne,“ odpověděl kamarád.

    „Co tady dělají v noci?“ zeptal se Al.

    „Jedí večeři,“ řekl jeho kamarád. „Všichni přijdou sem a dají si velkou večeři.“

    „Přesně tak,“ řekl George.

    „Takže ty si myslíš, že je to pravda?“ zeptal se Al George.

    „Ano.“

    „Ty jsi teda pěkně bystrej kluk, viď?“

    „Asi ano.“ řekl George.

    „No, nejsi,“ řekl ten druhý mužík. „Co říkaš, Ale?

    „Je to pitomec,“ řekl Al. Otočil se k Nickovi. „Jak se jmenuješ?“

    „Adams.“

    „Další chytrák,“ řekl Al. „No neni to chytrej kluk, Maxi?“

    „Tohle město je plný chytráků,“ řekl Max.

    George položil na pult dva talíře, jeden se šunkou a vejci a druhý se slaninou a vejci. Vedle položil
    dva talíře s pečenými bramborami a zavřel přepážku do kuchyně.

    „Co je tvoje?“ zeptal se Al.

    „Ty si to nepamatuješ?“

    „Šunka s vejci.“

    „Prostě chytrej kluk,“ řekl Max. Předklonil se a vzal si šunku s vejci. Oba muži jedli s nasazenými rukavicemi . George sledoval jak jedí.

    „A na co se ty díváš?“ Podíval se Max na George.

    „Na nic.“

    „To určitě. Díval ses na mě.“

    „Možná to ten kluk myslel jako vtip, Maxi,“ řekl Al.

    George se zasmál.

    „Ty se smát nemusíš,“ řekl mu Max. „Vůbec se smát nemusíš, chápeš?“

    „Tak fajn,“ řekl George.

    „Takže on si myslí, že je to fajn.“ Otočil se Max k Alovi. „On si myslí, že je to fajn, to je dobrý.“

    „Hm, je to velký myslitel,“ řekl Al. Znovu se dali do jídla.

    „Jak se jmenuje ten chytrák tamhle u pultu?“ zeptal se Al Maxe.

    „Hej, chytráku,“ řekl Max Nickovi. „Běž se svým přítelíčkem za ten pult.“

    „O co tu jde?“ zeptal se Nick.

    „O nic.“

    „Radši tam koukej jít, chytráku,“ řekl Al. Nick obešel pult.

    „O co tu jde?“ zeptal se George.

    „Do toho ti vůbec nic není,“ řekl Al. „Kdo je v té kuchyni?“

    „Negr.“

    „Co tím myslíš, negr?“

    OdpovědětSmazat
  85. O.Chudada 2.část

    „Negr, co vaří.“

    „Řekni mu, ať sem přijde.“

    „Proč?“

    „Řekni mu, ať sem přijde.“

    „Kde si myslíte, že jste?“

    „My víme moc dobře, kde jsme,“ řekl muž jménem Max. „Vypadáme snad jako blbci?“

    „Mluvíte tak,“ řekl Al. „Proč se sakra s tím klukem vůbec hádáš? Poslouchej,“ řekl Georgovi, „řekni tomu negrovi, ať sem hned přijde.“

    „Co s ním chcete udělat?“

    „Nic, použij hlavu, chytráku. Co by jsme asi tak udělali negrovi?“

    George otevřel dveře vedoucí do kuchyně.
    „Same!“ zvolal. „Pojď sem na chvilku!“

    Dveře se otevřely a vyšel z nich negr. „Co si chtěl?“ zeptal se. Ti dva muži u pultu se na něj podívali.

    „Tak fajn, negře.Zůstaň stát přímo tady.“ řekl Al.

    Sam, negr, tam stál ve své zástěře a podíval se na dva muže sedící u pultu. „Ano, pane,“ řekl. Al seskočil ze své stoličky.

    „Jdu do kuchyně s tím negrem a chytrákem,“ řekl.

    „Vrať se zpátky do kuchyně, negře, Ty běž s ním, chytráku.“ Malý mužík šel za Nickem a Samem, kuchařem, zpátky do kuchyně. Dveře se za nimi zavřely. Muž, kterému říkali Max, seděl za pultem naproti Georgovi. Nedíval se na George, ale do zrcadla, které se táhlo po celé zdi za pultem. Bistro U Henryho bylo přestavěno ze salonu.

    „No, chytráku,“ řekl Max dívajíc se do zrcadla, „proč něco neřekneš?“

    „Co se tu děje?“

    „Hej, Ale,“ zavolal Max, „chytrák chce vědět, co se tu děje.“

    „Proč mu to neřekneš?“ ozval se Alův hlas z kuchyně.

    „Co si myslíš, že se tu děje?“

    „Nevím.“

    „Co si myslíš?“

    Max se díval do zrcadla celou dobu, co mluvil.

    „Neřekl bych nic.“

    „Hej, Ale, chytrák říká, že neví.“

    „Slyším tě, v pohodě,“ řekl Al z kuchyně. Lahví od kečupu podepřel přepážku, kterou se nádobí posílalo do kuchyně. „Poslouchej, chytráku,“ řekl z kuchyně Georgovi. „Stoupni si kousek dál k baru. Ty běž kousek doleva, Maxi.“ Byl jako fotograf, který diriguje skupinové foto.

    „Řekni něco, chytráku,“ řekl Max. „Co si myslíš, že se teď stane?“

    George nic neřekl.

    „Řeknu ti to,“ řekl Max. „Zabijeme Švéda. Znáš velkýho Švéda, co se jmenuje Ole Anderson?“

    „Ano.“

    „Chodí sem jíst každý večer, viď?“

    „Někdy sem chodí.“

    „Chodí sem v šest hodin, že jo?“

    „Pokud přijde.“

    „To všechno víme, chytráku,“ řekl Max. „Povídej nám něco jiného. Chodíš někdy do kina?“

    „Občas.“

    „Měl bys chodit do kina častěji. Filmy jsou dobrý pro takovýho chytrýho kluka jako ty.“

    „Kvůli čemu chcete zabít Ola Andersona? Co vám kdy udělal?“

    „Nikdy neměl šanci nám něco udělat. Nikdy nás ani neviděl.“

    „A uvidí nás jenom jednou,“ ozval se Al z kuchyně.

    „Tak proč ho teda chcete zabít?“ zeptal se George.

    „Zabijeme ho pro jednoho kámoše. Abychom mu prokázali laskavost, chytráku.“

    „Buď zticha,“ ozval se Al z kuchyně. „Moc kecáš.“

    „No, musím tady chytráka nějak bavit. Nebo ne, chytráku?“

    „Moc kecáš,“ řekl Al. „Negr a můj chytrák jsou taky zvědaví. Svázal jsem je jako páreček kamarádek v klášteře.“

    „Předpokládám, žes byl v klášteře.“

    „Nikdy nevíš.“

    „Byl jsi v židovskym klášteře.“

    George se podíval nahoru na hodiny.

    „Jestli někdo přijde, řekneš jim, že nevaříte, ale pokud to budou vyžadovat, půjdeš do kuchyně a uvaříš to sám. Chápeš to, chytráku?“

    „Dobře,“ řekl George. „A co s námi uděláte potom?“

    „To se uvidí,“ řekl Max. „To je jedna z těch věcí, kterou dopředu nikdy nevím.“

    George vzhlédl k hodinám. Bylo čtvrt na sedm. Dveře z ulice se otevřely. Vstoupil řidič tramvaje.

    „Dobrý večer, Georgi,“ řekl. „Mohu dostat večeři?“

    „Sam odešel,“ řekl George. „Vrátí se až za půl hodiny.“

    „Tak já se zajdu najíst před ulici,“ řekl řidič. George se podíval na hodiny. Bylo dvacet minut po šesté.

    „To bylo dobrý, chytráku,“ řekl Max. „Jsi normální gentleman.“

    „Věděl, že bych mu ustřelil hlavu,“ řekl Al z kuchyně.

    „Ne,“ řekl Max. „Tím to není. Tady chytrák je hodnej. Je to hodnej kluk. Líbí se mi.“

    V šest padesát pět George řekl: „On nepřijde.“

    OdpovědětSmazat
  86. Stránský Vlastimil - Zabijáci - oprava třetí část

    Dveře do kuchyně se otevřeli a negr přišel. „Co je?“ podivil se. Muži u pultu se na něj podívali.
    „Dobrá, negře. Stůj, přesně tam kde jsi,“ nařídil mu Al.
    Sam, negr, stál ve své zástěře, se podíval na muže sedící u pultu. „Ano, pane,“ odpověděl. Al slezl ze své stoličky.
    „Jdu se podívat do kuchyně tady s negrem a bystrým hochem,“ řekl. „Jdi dozadu do kuchyně, negře. Ty, hošánku, jdi s ním.“ Malý muž kráčel za Nickem a kuchařem Samem dozadu do kuchyně. Dveře se za nimi zabouchly. Muž nazývaný Max seděl u pultu naproti Georgovi. Nedíval se na George ale do zrcadla, které viselo nad pultem. Henryho jídelna byla původně salon předělaný na jídelnu.
    „Dobrá, hošánku,“ řekl Max dívající se do zrcadla, „Proč něco neřekneš?“
    „O co tu vlastně jde?“
    „Hej, Ale,“ zavolal Max, „chytrák chce vědět, o co tu vlastně jde.“
    „Proč mu to neřekneš?“ ozval se Alův hlas z kuchyně.
    „O co si myslíš, že tu jde?“
    „Nevím.“
    „Co si myslíš?“
    Max se rozpovídal a celou tu dobu se díval do zrcadla.
    „Raději nic.“
    „Hej Alle, chytrák by neřekl, co si myslí o tom, co se tu děje.“
    „Slyším tě dobře,“ řekl Al z kuchyně. Podepřel otevřenou štěrbinu, kterou talíře prochází do kuchyně s lahví kečupu. „Poslouchej chytráku,“ řekl z kuchyně Georgovi. „Postav se trochu dál k baru. Maxi, ty se postav trochu doleva.“ Choval se jako fotograf, který aranžuje skupinovou fotku.
    „Mluv se mnou chytráku,“ promluvil Max. „Co si myslíš, že se stane?“
    George neřekl nic.
    „Já ti to povím,“ začal Max. „Chystáme se zabít Švéda. Znáš velkého Švéda, který se jmenuje Ole Anderson?“
    „Ano.“
    „Chodí sem jíst každý večer, že?“
    „Občas sem přijde.“
    „Chodívá sem v šest hodin, že?“
    „Když přijde.“
    „To všechno víme, chytráku,“ řekl max. „Mluvme o něčem jiném. Chodíš někdy na nějaké filmy?“
    „Jednou za čas.“
    „Měl bys chodit na filmy častěji. Filmy jsou dobré pro chytráka, jako jsi ty.“
    „Za co chcete Ole Adersona zabít? Co vám kdy udělal?“
    „Nikdy neměl příležitost nám něco udělat. Nikdy nás ani neviděl.“
    „A uvidí nás jenom jednou,“ podotknul Al z kuchyně:
    „Tak kvůli čemu ho teda chcete zabít?“ zeptal se George.
    „Zabijeme ho pro přítele. Jenom mu prokážeme laskavost, chytráku.“
    „Sklapni,“ křikl Al z kuchyně. „ Mluvíš sakra moc.“
    „Musím přece chytráka nějak zabavit. Že, chytráku?“
    „Taky mluvíš sakra moc,“ stěžoval si Al. „Negr a můj chytrák se zabaví sami. Svázal jsem je jako pár milenců v klášteře.“
    „Předpokládám, že jsi byl v klášteře.“
    „Nikdy nevíš.“
    „Ty jsi byl v košer klášteře. Přesně tam jsi byl.“
    George se podíval na hodiny.
    „Jestli někdo přijde, tak jim řekneš, že kuchař tu není, a jestli se budou chtít zdržet i poté, řekni jim, že budeš vařit ty sám. Rozumíš, chytráku?“
    „Dobrá,“ řekl George. „ Co pak uděláte s námi?
    „To bude záležet,“ řekl Max. „To je jedna z těch věcí, kterou člověk nikdy přesně neví.“
    George se podíval na hodiny. Bylo čtvrt na sedm a dveře z ulice se otevřely. Řidič tramvaje vešel dovnitř.
    „Ahoj Georgi,“ pozdravil. „Můžu dostat večeři?“
    „Sam šel ven,“ řekl George. „Vrátí se asi až za půl hodiny.“
    „Raději bych mel zajít nahoru dál po ulici,“ řekl řidič tramvaje. George se podíval na hodiny. Bylo šest hodin a dvacet minut.
    „To bylo dobré, chytráku,“ pochválil ho Max. „Jsi pravý džentlmen.“
    „Věděl, že bych mu ustřelil hlavu,“ ozval se Al z kuchyně

    OdpovědětSmazat
  87. Denisa Markaczová
    1. část

    Dveře do Henryho bufetu se otevřely a dva muži vstoupili dovnitř. Usadili se k pultu
    „Co si dáte?“ zeptal se George.
    „Nevím,“ řekl jeden z nich. „Co by sis dal, Ale?“
    „Nevím,“ řekl Al. „Nevím, co bych si dal.“
    Venku se začalo stmívat. Světla z ulice prostoupily okny. Dva muži u pultu si pročítali menu. Nick Adams je pozoroval z druhé strany pultu. Bavil se zrovna s Georgem, když dva muži vešli dovnitř.
    „Dám si pečenou vepřovou panenku s jablečnou omáčkou a šťouchanými brambory,“ řekl ten první.
    „To ještě není hotové.“
    „Tak proč to sakra máte v menu?“
    „To je večeře,“ vysvětlil George. „Tu si můžete objednat v šest.“
    George se podíval na hodiny za pultem.
    „Je pět hodin.“
    „Hodiny ukazujou za deset minut půl šesté,“ řekl druhý muž.
    „Jdou o dvacet minut napřed.
    „K čertu s hodinama,“ řekl první muž. „Co máte k jídlu?“
    „Můžu vám nabídnout jakýkoliv druh sendviče,“ řekl George. „Máme šunku s vejci, slaninu s vejci, játra se slaninou nebo stejk.“
    „Dejte mi kuřecí krokety se zeleným hráškem, smetanovou omáčkou a šťouchané brambory.“
    „To je večeře.“
    „Takže chceme večeři, jasný? Se podle toho zařiď.“
    „Můžu vám dát šunku s vejci, slaninu s vejci, játra-“
    „Dám si šunku s vejci,“ řekl muž zvaný Al. Na sobě měl černý kabát s knoflíky přes prsa, hedvábnou šálu a rukavice. Měla malý bílý obličej a úzké napjaté rty.
    „Dej mi slaninu s vejci,“ řekl druhý muž. Byl zhruba stejně vysoký jako Al. Jejich tváře byly odlišné, ale oblečeni byli jako dvojčata. Oba příliš těsné kabáty. Naklonili se dopředu, lokty opřené o pult.
    „Něco k pití máte?“ zeptal se Al.
    „Stříbrné pivo, nealko, zázvorovou limonádu,“ vyjmenoval George.
    „Myslel jsem, jestli máte něco k pití?“
    „Jen to co jsem řekl“
    „Tohle je bídný město,“ řekl ten druhý. „Jak se to tady jmenuje?“
    „Summit.“
    „Slyšel si to někdy?“ zeptal se Al svého přítele.
    „Ne,“ odpověděl.
    „Co tu všichni dělají po večerech?“ zeptal se Al.
    „Večeří,“ řekl jeho přítel. „Všichni se tu sejdou a jedí velkou večeři.“
    „Správně,“ řekl George.
    „Takže ty si myslíš, že tak to je správně?“ zeptal se Al George.
    „Jistě.“
    „Jseš docela chytrej kluk, co?“
    „Jistě.“ řekl George.
    „No, ani ne,“ řekl ten druhý muž. „Co, Ale?“
    „Je to blb,“ řekl Al. Otočil se k Nickovi. „Jak se jmenuješ?“
    „Adams.“
    „Další chytrej kluk,“ řekl Al. „No není to chytrej kluk, Maxi?“
    „Celý město je plný chytrolínů,“ řekl Max.
    George položil na pul dva talíře. Jeden s vajci a šunkou a druhý s vejci a slaninou. K příloze přinesl dvakrát šťouchané brambory a zavřel okénko do kuchyně.
    „Co je tvoje?“ zeptal se Al.
    „Nepamatuješ si?“
    „Vejce a šunka.“
    „Chytráku,“ řekl Max, natahujíc se dopředu, aby si přitáhl vejce se šunkou. Oba muži jedli s rukavicemi na rukou. George je pozoroval.
    „Na co koukáš?“ Max se podíval na George.
    „Na nic.“
    „Blbost. Koukal si na mě.“
    „Asi si z tebe dělá srandu, Maxi,“ řekl Al.
    George se začal smát.
    „Neměl by ses smát,“ řekl mu Max.“Vůbec by ses neměl smát, rozumíš?“
    „Ok“ řekl George.
    „takže on si myslí, že je to ok.“ Otočil se na Ala. „Myslí si, že je to v ok. Ten se poved.“
    „Je to rozumbrada,“ řekl Al. Jedli dále.
    „Jak se jmenuje ten chytrák támhle u pultu?“ zeptal se Al Maxe.
    „Hej, ty chytráku,“ Max oslovil Nicka. „Jdi se svým kamarádíčkem na druhou stranu pultu.“
    „K čemu?“ zajímal se George.
    „K ničemu“
    „Koukej to obejít, chytráku,“ řekl Al. Nick obešel pult.
    „K čemu?“ zeptal se George.
    „Do toho ti vůbec nic není,“ řekl Al. „Kdo je v kuchyni?“
    „Negr.“

    OdpovědětSmazat
  88. Denisa Markaczová
    2. část

    „Jak to myslíš negr?
    „negr co vaří.“
    „Řekni mu, ať sem přijde.“
    „K čemu?“
    „Řekni mu, ať sem přijde.“
    „Kde si myslíte, že jste?
    „My víme sakra dobře, kde jsme,“ řekl muž zvaný Max. „Vypadáme jako hlupáci?“
    „Hloupě kecáš,“ řekl mu Al. „Proč se vůbec vybavuješ s timhle klukem? Poslouchej,“ řekl Georgovi, „řekneš tomu černochovi ať sem přijde.“
    „Co mu hodláte udělat?“
    „Nic. Zamysli se, chytráku. Co by sme tak dělali s negrem?“
    George otevřel okénko do kuchyně. „Seme,“ zavolal. „Pojď sem na minutku.“
    „Dveře se otevřely a negr vešel dovnitř. „Tak co je?“ zeptal se. Dva muži u pultu se na něj podívali.
    „Dobře, negře. Zastav se přímo tam,“ řekl Al.
    „Sam tam stál ve své zástěře a koukal na dva cizí muže. „Ano, pane,“ řekl. Al vstal ze stoličky.
    „Jdu do kuchyně s tim negrem a chytrolínem. „ Řekl. „Jdi zpět do kuchyně, negře. A ty s nim, chytráku.“ Malý muž následoval Nicka a Sema, kuchaře, do kuchyně. Zavřeli se za nima dveře. Muž zvaný Max se usadil u pultu naproti Georgovi. Nedíval se na něho, ale do zrcadla za ním. Henryho bufet se skládal ze salónku a jídelny.
    „Tak, chytráku,“ řekl Max, dívajíc se do zrcadla, „proč nic neříkáš?“
    „O co tu jde?“
    „Hele, Ale?“ zavolal Max, „tady chytrolín se zajímá o co tu jde.“
    „A proč mu to neřekneš? „ ozval se Al z kuchyně.
    „Co myslíš?“
    Max se celou dobu díval do zrcadla.
    „Netroufam si říct.“
    „Hej, Ale, chytrolín si netroufá říct o co tu jde.“
    „Fajn, já vás slyšim,“ řekl Al z kuchyně. Podepřel okénko, které vedlo z bufetu do kuchyně, lahví kečupu. „Poslouchej, ty chytrá hlavo,“ řekl Al z kuchyně Georgovi. Postav se kousek dál od baru. Trošku doleva, Maxi.“ Byl jako fotograf, který aranžuje skupinovou fotografii.
    „Mluv se mnou, chytráku,“ řekl Max. „Co si myslíš, že se stane?“
    George mlčel.

    OdpovědětSmazat
  89. Denisa Markaczová
    3. část

    „Řeknu ti to, zabijeme Švéda. Znáš Švéda jménem Olé Andersoon?“
    „Ano.“
    „Chodí se sem každý večer najíst, co?“
    „Občas sem zajde.“
    „Chodí sem v šest hodin, že jo?“
    „Když přijde.“
    „Víme všechno, chytráku,“ řekl Max. „Mluvme o něčem jiném. Chodíš do kina?“
    „Jednou za čas.“
    „Měl bys chodit do kina časteji. Filmy jsou výborný pro chytrolína jako ty.“
    „Proč se chystáte zabít Olé Andersna? Co vám kdy udělal?“
    „Nic nám udělat nemohl. Nikdy nás ani neviděl.“
    „A uvidí nás jen jednou,“ řekl Al z kuchyně.
    „Tak proč ho chcete zabít?“ zeptal se George.
    „Kvůli našemu příteli. Uděláme mu laskavost, chytráku.“
    „Mlč,“ řekl Al z kuchyně. „Moc žvaníš, sakra.“
    „No tak musim zabavit tady chytrolína. Že jo, chytrolíne?“
    „Moc žvaníš, řekl Al. „Tady negr a chytrák se uměj zabavit sami. Svázal jsem je jak pár holek v klášteřě.“
    „Předpokládám, žes byl v kláštěře.“
    „Nikdy nevíš.“
    „Možná tak v židovskym klášteře.“
    George se podíval na hodiny.
    „Kdyby kdokoliv přišel, řekneš jim, že kuchař je pryč, a když jim to nebude stačit, řekneš jim, že půjdeš do kuchyně a uvaříš jim sám. Jasný, chytráku?“
    „Dobře,“ řekl George. „Co pak uděláte s náma?“
    „To záleží,“ řekl Max. „To je jedna z těch věcí, co nikdy nevíš dopředu.“
    George se podíval zpět na hodiny. Bylo čtvrt na sedm. Dveře z ulice se otevřeli. Řidič tramvaje vešel dovnitř.
    „Ahoj, Georgi,“ podzravil. „Můžu dostat večeři?“
    „Sam šel pryč,“ odpověděl George. „Bude zpět zhruba za půl hodiny.“
    „Tak to bych měl jít do města,“ řekl řidič. George se podíval na hodiny. Bylo dvacet minut po šesté.
    „To bylo slušný, chytrolíne,“ řekl Max.

    OdpovědětSmazat
  90. Zabijáci – Ernest Hemingway
    1. část

    Otevřely se dveře a do Henryho jídelny vešli dva muži. Posadili se k barovému pultu.
    „Co to bude?“ zeptal se jich George.
    „Nevím,“ řekl jeden z nich. „Co si dáš, Ale?“
    „Nevím,“ řekl Al. „Nevím, na co mám chuť.“
    Venku se stmívalo. Za okny se rozsvítily pouliční lampy.
    Muži u pultu si četli menu. Nick Adams je pozoroval z druhého konce baru. Zrovna se bavil s Georgem, když vešli.
    „Dám si vepřovou svíčkovou s jablečným protlakem a bramborovou kaší,“ řekl ten první.
    „Ještě není hotová.“
    „Tak proč to sakra dáváte na lístek?“
    „Je to večeře,“ vysvětlil George. „Můžete ji mít v šest hodin.“
    George se podíval na hodiny na zdi za pultem.
    „Je pět.“
    „Na hodinách je dvacet po páté,“ řekl druhý muž.
    „Jdou o dvacet minut napřed.“
    „K čertu s hodinami,“ řekl první. „Co máte k snědku?“
    „Mohu vám nabídnout různé druhy sendvičů,“ řekl George. „Můžete si dát šunku s vejci, slaninu s vejci, játra se slaninou nebo steak.“
    „Dej mi kuřecí krokety se zeleným hráškem, smetanovou omáčkou a bramborovou kaší.“
    „To je večeře.“
    „Všechno co chceme je večeře, co? Tak takhle to tu vedeš.“
    „Můžu vám nabídnout šunku s vejci, slaninu s vejci, játra —“
    „Dám si šunku s vejci,“ řekl muž jménem Al. Měl na sobě buřinku a černý kabát zapnutý na hrudi. Jeho tvář byla malá a bílá a rty úzké. Měl také hedvábnou šálu a rukavice.
    „Dej mi slaninu s vejci,“ řekl druhý muž. Vysoký byl asi jako Al. Jejich tváře byly jiné, ale oblečeni byli jako dvojčata. Oba měli příliš těsné kabáty. Seděli s lokty opřenými o pult.
    „Máš něco k pití?“ zeptal se Al.
    „Pivo, nealkoholické pivo, zázvorové pivo,“ řekl George.
    „Myslel jsem, jestli máš něco k pití?“
    „Jen to, co jsem řekl.“
    „Úžasné město,“ řekl druhý. „Jak se jmenuje?“
    „Summit.“
    „Už jsi o tom někdy slyšel?“ zeptal se Al svého přítele.
    „Ne,“ řekl jeho přítel.
    „Co tu asi dělají po večerech?“ zeptal se Al.
    „Jedí večeři,“ řekl jeho přítel. „Všichni se tu sejdou a dají si pořádnou večeři.“
    „To je pravda,“ řekl George.
    „Takže ty myslíš, že je to pravda?“ zeptal se Al George.
    „Jistě.“
    „Jsi asi chytrý chlapec, že?“
    „Jistě,“ řekl George.
    „No, nejsi,“ řekl druhý malý muž. „Že, Ale?“
    „Je to hlupák,“ řekl Al a otočil se k Nickovi. „Jak se jmenuješ?“
    „Adams.“
    „Další chytrý chlapec,“ řekl Al. „Není to chytrý chlapec, Maxi?
    „Město plné chytrých chlapců,“ řekl Max.
    George položil na pult dva podnosy, jeden se šunkou a vejci, druhý se slaninou a vejci. Přidal dvě porce hranolek a zavřel okénko do kuchyně.
    „Který je váš?“ zeptal se Ala.
    „Nepamatuješ si to?“
    „Šunka s vejci.“
    „Opravdu chytrý chlapec,“ řekl Max. Naklonil se dopředu a vzal si ten se šunkou a vejci. Oba muži jedli v rukavicích. George je přitom pozoroval.
    „Na co koukáš?“ podíval se Max na George.
    „Na nic.“
    „Prý na nic. Koukals na mě.“
    „Maxi, chlapec to nejspíš myslel jako vtip,“ řekl Al.
    George se usmál.
    „Ty se nesměj,“ řekl mu Max. „Nemáš se čemu smát, jasný?“
    „Jasný,“ řekl George.
    „Tak on si myslí, že je to jasný.“ otočil se Max k Alovi. „Myslí si, že je to jasný. Tak ten je dobrej.“
    „Aha, on je myslitel,“ řekl Al. Pokračovali v jídle.
    „Jak se jmenuje je ten chyták u baru?“ zeptal se Al Maxe.
    „Hej, chytáku,“ řekl Max Nickovi. „Jdi na druhou stranu baru za svým kamarádíčkem.“
    „O co jde?“ zeptal se Nick.
    „Nejde o nic.“
    „Ale radši tam jdi, chytrolíne,“ řekl Al. Nick obešel pult.
    „O co jde?“ zeptal se George.
    „Do toho vám nic není, sakra,“ řekl Al. „Kdo je v kuchyni?“
    „Negr.“
    „Co tím myslíš, negr?“
    „Negr, který vaří.“
    „Řekni mu, ať přijde.“
    „O co jde?“
    „Řekni mu, ať přijde.“
    „Kde si myslíte, že jste?“
    „My moc dobře víme, kde jsme,“ řekl muž jménem Max.
    „Vypadáme, že jsme hlupáci?“
    „Mluvíte hloupě,“ řekl mu Al. „Proč se tu s tím děckem dohaduješ, k sakru? Poslouchej,“ řekl Georgovi, „řekni negrovi, ať sem přijde.“
    „Co s ním hodláte dělat?“
    „Nic. Použij mozek, chytráku. Co bychom mu měli dělat?
    George otevřel průhled do kuchyně. „Same,“ zavolal. Přijď na minutku.“

    Dana Dužeková

    OdpovědětSmazat
  91. 2. část

    Otevřely se dveře z kuchyně a vešel negr. „Co se děje?“ zeptal se. Muži u pultu se na něj podívali.
    „Dobře, negře. Postav se přesně tam,“ řekl Al.
    Sam, negr, tam stál ve své zástěře, se podíval na muže u pultu.
    „Ano, pane,“ řekl. Al slezl ze své stoličky.
    „Půjdu zpátky do kuchyně s negrem a chytrákem,“ řekl. „Jdi zpátky do kuchyně, negře. A ty jdi s ním chytráku.“
    Malý muž následoval Nicka a Sama, kuchaře, zpátky do kuchyně. Dveře se za nimi zavřely. Muž jménem Max seděl u pultu proti Georgovi. Nekoukal se na něj, ale do zrcadla na zdi za barem. U Henryho to bylo předěláno ze salónu na bistro.
    „Dobrá, chytráku,“ řekl Max, dívaje se do zrcadla, „proč nic neříkáš?“
    „O co tady jde?“
    „Hej, Ale,“ zařval Max, „chytrák chce vědět, o co tady jde.“
    „Proč mu to neřekneš?“ ozval se z kuchyně Alův hlas.
    „O co si myslíš, že tady jde?“
    „Nevím.“
    „A co si myslíš?“
    Max se po celou dobu díval do zrcadla.
    „Neřeknu.“
    „Hej, Ale, chytrák mi neřekne, co si o tom všem myslí.“
    „Já tě slyším, dobrá,“ řekl Al z kuchyně. Lahví od kečupu si podepřel okénko, kterým se podává jídlo do kuchyně.
    „Poslouchej, chytráku,“ řekl Georgovi z kuchyně. „Postav se dál od baru. Maxi, ty běž trochu doleva.“ Byl jako fotograf aranžující skupinovou fotografii.
    „Chytráku, řekni,“ povídá Max. „Co si myslíš, že se stane?“ George neřekl nic.
    „Řeknu ti to,“ řekl Max. „Zabijeme Švéda. Znáš toho velkého Švéda, který se jmenuje Ole Anderson?“
    „Ano.“
    „Chodí se sem najíst každý večer, že?“
    „Občas sem chodí.“
    „Přichází v šest hodin, viď?“
    „Pokud přijde.“
    „My tohle všechno víme, chytráku,“ řekl Max. „Bavme se o něčem jiném. Chodíš někdy do kina?“
    „Občas.“
    „Měl bys chodit častěji. Filmy jsou dobré pro chytráka jako ty.“
    „Proč chcete zabít Ole Andersona? Co vám kdy provedl?“
    „Neměl ani šanci nám něco provést. Nikdy nás neviděl.“
    „A uvidí nás jen jednou,“ řekl Al z kuchyně.
    „Tak proč ho tedy chcete zabít?“ zeptal se George.
    „Zabijeme ho pro přítele. Máme vůči němu jistý závazek, víš chytráku.“
    „Sklapni,“ řekl Al z kuchyně. „Mluvíš zatraceně moc.“
    „No dobrá, jen jsem se snažil chytráka pobavit. Že, chytráku?“
    „Mluvíš zatraceně moc,“ řekl Al. „Negr a můj chytrák se baví sami sebou. Svázal jsem je jako páreček kamarádek v klášteře.“
    „Mám dojem, že jsi byl v klášteře.“
    „Nikdy nevíš.“
    „Byl jsi v židovském klášteře. Tak to je.“
    George se podíval na hodiny.
    „Jestli někdo přijde, tak řekneš, že kuchař má volno. A jestli budou pořád dotírat, tak řekneš, že skočíš dozadu a uvaříš jim sám. Rozumíš, chytráku?“
    „Dobře,“ řekl George. „Co s námi uděláte potom?“
    „To se uvidí,“ řekl Max. „To je jedna z věcí, kterou nikdy nevíš.“
    George se podíval do doku. Bylo čtvrt na sedm. Otevřely se vstupní dveře. Vešel řidič tramvaje.
    „Ahoj, Georgi,“ řekl. „Můžu dostat večeři?“
    „Sam je pryč,“ řekl George. „Bude zpátky asi za půl hodiny.“
    „Tak já si raději zajdu naproti,“ řekl řidič. George se podíval na hodiny. Bylo za deset minut půl sedmé.
    „Dobré, chytráku,“ řekl Max. „Jsi pravý gentleman.“
    „Věděl, že bych mu ustřelil palici,“ řekl Al z kuchyně.
    „Ne,“ řekl Max. „Tak to není. Chytrák je hodný. Je to hodný chlapec. Mám ho rád.“
    Za pět minut sedm řekl George: „Nepřijde.“

    Dana Dužeková

    OdpovědětSmazat
  92. Aya El Hassanová – oprava
    ČÁST 1

    ZABIJÁCI

    Dveře Henryho bufetu se otevřely, dva muži vstoupili a přisedli si k pultu.
    „Co si přejete?“ Zeptal se George
    „Já nevím,“ odpověděl jeden z mužů, „co by sis dal k jídlu Ale?“
    „Já nevím,“ řekl „já nevím co bych chtěl k jídlu.“
    Venku se stmívalo, pouliční světlo prosvítalo skrz okno. Oba muži u pultu si četli jídelní lístek, Nick Adams si je prohlížel z druhého konce pultu. Mluvil zrovna s Georgem, když vstoupili.
    „Dal bych si pečenou vepřovou svíčkovou, jablečnou omáčkou a bramborou kaší.“ řekl první muž,
    „Ještě není hotové.“
    „Tak na co to k čertu dáváte na jídelní lístek?“
    „Je to večeře,“ odpověděl George „tu můžete dostat až od šesti hodin.“
    George se podíval na nástěnné hodiny za pultem.
    „Je pět hodin.“
    „Ty hodiny ukazují dvacet minut po páté.“ řekl druhý muž
    „jdou o dvacet minut napřed.“
    „K čertu s hodinami, co máte tedy k jídlu?“
    „Mohu vám nabídnout různé druhy sendvičů,“ Odpověděl George, „můžete dostat šunku a vejce, slaninu a vejce, játra a slaninu nebo biftek.“
    „Dejte mi kuřecí krokety se zeleným hráškem smetanovou omáčkou a bramborou kaší.“
    „To je večeře.“
    „Všechno o co požádáme, je večeře co? Takhle to u vás chodí.“
    „Můžu vám nabídnout šunku a vejce, slaninu a vejce, játra – „
    „Dám si šunku a vejce“ řekl muž jménem Al, měl na sobě buřinku a černý kabát zapnutý přes hruď, jeho tvář byla malá a bledá a jeho rty pevně sevřené, měl hedvábnou šálu a rukavice.
    „Dejte mi slaninu a vejce.“ řekl druhý muž, měl téměř stejnou postavu jako Al, jejich tváře byly rozdílné, ale byli oblečeni jako dvojčata, oba dva měli příliš těsné kabáty, seděli nakloněni dopředu, lokty opření o pult.
    „Máte něco k pití?“ zeptal se Al
    „Pivo, nealkoholické pivo, zázvorové světlé pivo.“ odpověděl George
    „Myslel jsem, jestli máte něco k pití?“
    „Jen ty co jsem vám právě řekl.“
    „Tohle je chcíplé město,“ řekl druhý muž, „jak se to tu jmenuje?“
    „Summit.“
    „Slyšel jsi někdy o tom?“ zeptal se Al svého kamaráda
    „Ne.“ odpověděl kamarád
    „Co tady dělají po večerech?“
    „Večeří,“ odpověděl jeho kamarád „chodí sem a jí tu velkou večeři.“
    „To je pravda.“ řekl George
    „Takže ty si myslíš, že to je pravda?“ zeptal se George Al
    „Jistě.“
    „Ty jsi ale pěkně chytrý kluk viď?“
    „No, nejsi,“ řekl druhý muž, „je Ale?“
    „Je blbej,“ odpověděl Al, otočil se na Nicka, „jak se jmenuješ?“
    „Adams.“
    „Další chytrý kluk,“ řekl Al, „no není to chytrý kluk Maxi?“
    „Město je plné chytráků.“ řekl Max
    George na pult položil dva talíře, jeden se šunkou a vejci a druhý se slaninou a vejci. Vedle položil dva talíře pečených brambor a zavřel okénko do kuchyně.
    „Které je to tvoje?“
    „Nepamatuješ si to?“ zeptal se Al.
    „Šunka a vejce.“
    „Chytrák.“ řekl Max, předklonil se a vzal si šunku s vejci, oba muži jedli v rukavicích, George si je prohlížel jak jí.
    „Na co se tak díváš?“ Podíval se Max na George
    „Na nic.“
    „No to si piš, že jo! Díval ses na mě.“
    „Možná to ten kluk myslel jako vtip, Maxi.“ ozval se Al
    George se zasmál
    „Ty se nemáš smát,“ řekl mu Max, „ty se nemáš smát vůbec, vidíš?“
    „Dobře.“ řekl George
    „Takže on si myslí, že to je dobře?“ otočil se Max na Al, „myslí si, že to je dobře, to se mu povedlo.“
    „Je to myslitel.“ odpověděl Al, oba muži pokračovali v jídle.
    „Jak se jmenuje ten chytrák na konci pultu?“
    „Hej, chytráku,“ řekl Max Nickovi, „jdi na druhou stranu pultu s tvým přítelem.“
    „Jaký to má smysl?“ zeptal se Nick
    „Nemá to žádný smysl.“

    OdpovědětSmazat
  93. Aya Hassanová

    ČÁST 2
    „Měl bys raději jít na druhou stranu pultu, chytráku,“ Nick přešel na druhou stranu pultu
    „Jaký to má smysl?“ zeptal se George
    „Sakra, to není tvoje věc,“ odpověděl Al, „kdo je v té kuchyni?“
    „Negr.“
    „co tím myslíš Negr?“
    „Negr, který vaří.“
    „Řekni mu, ať sem přijde.“
    „Jaký to má smysl?“
    „Řekni mu, ať sem přijde.“
    „Kde si myslíte, že jste?“
    „My víme sakra dobře, kde jsme,“ odpověděl muž jménem Max, „vypadáme jako hlupáci?“
    „Mluvíš hloupě,“ řekl mu Al, „o co se tu sakra s tím klukem hádáš? Poslouchej,“ řekl Georgovi, „řekni Negrovi, ať sem přijde.“
    „Co mu chcete udělat?“
    „Nic, používej hlavu, chytráku, co bychom asi tak měli udělat Negrovi?“
    George prošel skrz lítačky, které vedly do kuchyně.
    „Same,“ zavolal „přijď sem na minutku.“
    Dveře do kuchyně se otevřeli a Negr vyšel ven „Co se děje?“ zeptal se, oba muži u pultu po něm hodili pohledem.
    „Tak jo Negře, postav se přímo sem.“
    „Sam, Negr, se postavil před ním, díval se na oba muže sedící za pultem, „Ano, pane.“ řekl, Al sesedl ze své židle,
    „Jdu zpátky do kuchyně s chytrákem a Negrem,“ řekl „Jdi zpátky do kuchyně Negre, ty jdi s ním chytráku.“
    Muž vešel po Nickovi a Samovi kuchařovi do kuchyně a dveře se za nimi zavřely. Muž jménem Max se posadil naproti Georgovi, nedíval se na George, ale do zrcadla které krylo plochu za pultem.
    Henryho bufet býval dřív salón.
    „Tak chytráku,“ řekl Max a díval se přitom do zrcadla „proč nic neříkáš?“
    „O co tady jde?“
    „Hej Ale,“ ozval se Max, „chytrák chce vědět, o co tady jde?“
    „Proč mu to neřekneš?“ ozval se Alův hlas z kuchyně
    „O čem si myslíš, že to je?“
    „Já nevím.“
    „Co si myslíš, že to asi je?“
    Max se díval do zrcadla po celou dobu, co mluvil.
    „No já bych neřekl.“
    „Hej Ale, chytrák, neřekne, co si myslí, že máme v plánu.“
    „Já tě slyším dobře.“ ozval se Al z kuchyně, rozevřel lítačky, okénko, kterým se posílaly talíře do kuchyně, podepřel lahví od kečupu.
    „Poslouchej, chytráku,“ ozvalo se z kuchyně na George, „postav se trochu dál od baru, ty se posuň trochu do leva Maxi.“ Byl jako fotograf, který srovnává pro skupinovou fotku.
    „Mluv se mnou, chytráku,“ řekl Max, „co si myslíš, že se stane?“
    „George, nic neřekl.
    „Já ti to povím,“ řekl Max. „chystáme se zabít jednoho Švéda, znáš toho velkého Švéda, co se jmenuje Ole Anderson?“
    „Ano.“

    OdpovědětSmazat
  94. Aya Hassanová

    ČÁST 3

    „Chodí sem jíst každý večer, že jo?“
    „Občas sem chodí.“
    „Chodí sem v šest hodin, že jo?“
    „Když přijde.“
    „To mi všechno víme, chytráku,“ řekl Max, „pověz mi něco jiného. Chodíš někdy na filmy?“
    „jednou za čas.“
    „Měl bys chodit na filmy častěji. Filmy jsou dobrý pro chytráka, jako jsi ty.“
    „Kvůli čemu chcete zabít Ola Andersona? Co vám kdy udělal?“
    „Nikdy neměl šanci nám něco udělat. Nikdy nás ani neviděl“
    „Uvidí nás jen jednou.“ Ozval se Al z kuchyně
    „Tak kvůli čemu ho tedy chcete zabít?“
    „Zabijeme pro jednoho kamaráda, děláme mu laskavost, chytráku“
    „Sklapni,“ řekl Al z kuchyně, „moc mluvíš“
    „No musím přeci chytráka nějak zabavit. Nebo ne chytráku?“
    „Mluvíš až moc,“ „Negr a můj chytrák se tady zabavují sami, svázal jsem je, jako páreček přítelkyň v klášteře.“
    „Předpokládám, že jsi byl v klášteře.“
    „Nikdy nevíš.“
    „Byl jsi v židovském klášteře, tam jsi byl“
    George se podíval na hodiny.
    „Kdyby sem kdykoliv přišel, řekneš, že je zavřeno, ale kdyby na tom trvali, půjdeš do kuchyně a sám něco uvaříš. Pochopil si to chytráku?“
    „Dobře,“ řekl George, „co s námi uděláte potom?“
    „To bude záležet na tom,“ Odpověděl Max. „to je jedna z věcí, kterou nikdy nevíš předem“
    George se podíval nahoru na hodiny, bylo čtvrt na sedm, dveře z ulice se otevřely, řidič tramvaje, vešel dovnitř.
    „Ahoj Georgi,“ „mohu dostat večeři?“
    „Sam šel ven,“ George odpověděl, „Bude zpátky během hodiny a půl“
    „Tak já raději půjdu přes ulici,“ řekl řidič, George se podíval na hodiny, bylo dvacet minut po šesté.
    „To bylo dobré, chytráku,“ řekl Max, „jsi normální gentleman.“
    „Věděl, že bych mu odstřelil hlavu,“ ozval se Al z kuchyně
    „Ne,“ řekl Max, „tím to není. Tenhle chytrák je hodnej, je to hodnej kluk, líbí se mi.“
    V šest-padesát-pět se George ozval: „On nepřijde.“

    Do bistra přišli další dva lidé. Jen co George odešel do kuchyně, aby udělal sendvič z vajec a šunky „na cestu“ který si muž přál vzít sebou
    V kuchyni uviděl Ala, jeho buřinku zakloněnou dozadu, seděl na stoličce vedle okénka a jeho zbraň ležela na římse. Nick a kuchař seděli zády k sobě v rohu, oba dva měli v puse roubík. George udělal sendvič, zabalil jej do namazaného papíru, dal jej do tašky a přinesl jej, muž zaplatil a odešel.
    „Chytrák dokáže cokoliv,“ řekl Max, „může uvařit a všechno. Udělal bys z jedné holky, šťastnou manželku, chytráku.“
    „Ano?“ řekl George, „váš přítel, Ole Anderson, nepřijde.“
    „Dáme mu deset minut,“ řekl Max.
    Max sledoval zrcadlo a hodiny. Hodinové ručičky označily sedm hodin a pak pět minut po sedmé.“
    „Pojď, Ale,“ řekl Max, „měli bychom jít. On nepřijde.“
    „Raději mu dáme pět minut,“ ozval se Al z kuchyně.
    Během těch pěti minut, vešel muž a George mu vysvětlil, že kuchař je nemocný.
    „Proč k čertu, nepřivedete jiného kuchaře?“ zeptal se muž. „Neprovozujete snad bufet?“ a odešel.
    „Pojď, Ale,“ řekl Max
    „Co bude s chytráky a negrem?“
    „Jsou všichni pohodě.“
    „Myslíš?“
    „Jasně, skončili jsme s tím.“
    „Nelíbí se mi to,“ řekl Al. „Je to odfláknutý. Moc mluvíš.“
    „Co to k čertu,“ řekl Max. „musíme se nějak zabavit, nebo ne?“


    Povídka na mně působila celkem temným dojmem, autor dokázal od začátku až do konce udržet napětí a pozornost, překlad byl docela náročný hlavně, protože je tu spoustu nezodpovězených otázek, kdo jsou zabijáci? Kdo je poslal? Nebo proč se Švéd nepokusil o útěk. Závěr je otevřený pro čtenářskou fantazii

    OdpovědětSmazat
  95. 1.část Lenka Nečasová

    Zabijáci
    Ernest Hemmingway

    Dveře Henryho kantýny se otevřely a vešli dva muži. Usadili se k pultu.
    "Dáte si?" Zeptal se George
    "Nevím," odpověděl jeden z mužů. "Co chceš jíst, Ale?"
    "Cojá vím," řekl Al. "Nevím, co si chci dát."
    Venku se stmívalo. Pouliční lampy za oknem se rozsvítily.
    Ti dva chlapi u pultu četli menu. Nick Adams je sledoval od druhého konce pultu.
    Zrovna mluvil s George, když muži vešli.
    "Dám si pečenou vepřovou ledvinu s jablkovou omáčkou a rozmačkanejma bramborama,"
    řekl ten první muž.
    "To ještě není hotový."
    "Tak proč to zatraceně máte na jídeláku?"
    "Tohle je večeře," vysvětlil George. "To můžete dostat v šest hodin."
    George se podíval na nástěnné hodiny za pultem.
    "Je pět hodin."

    OdpovědětSmazat
  96. 2. část Lenka Nečasová

    "Podle těch hodin je za deset půl šestý," odvětil druhý muž.
    "Jdou o dvacet minut napřed."
    "Jé, k čertu s hodinama," řekl ten první muž. "Co máš k jídlu?"
    Můžu vám dát jakýkoliv sendvič," odpověděl George. Můžete dostat vejce se šunkou,
    vejce na slanině, játra na slanině nebo biftek."
    "Dej mi kuřecí krokety na hrášku ve smetanový omáčce a rozmačkaný brambory."
    "To je večeře."
    "Všechno, co chceme je večeře, co? Takhle to řešíš."
    "Můžu vám dát vejce se šunkou, vejce na slanině, játra..."
    "Dám si vejce se šunkou," odpověděl muž jménem Al. Měl na sobě trvdý klobouk a černý
    kabát s knoflíkami uprostřed. Jeho tvář byla drobná a bledá a měl úzké rty.
    Měl hedvábnou šálu a rukavičky.
    "Mně dej vejce se slaninou," řekl druhý muž. Byl skoro stejně veliký jako Al.
    Jejich tváře se lišily, ale oblečeni byli jako dvojčata. Oba měli kabáty
    příliš těsné pro jejich postavy. Seděli, nakloněni dopředu, s lokty na pultu.
    "Máš něco k pití?" Zeptal se Al.
    "Máme pivo, nealkoholické pivo" řekl George.
    "Měl jsem na mysli něco k pití!"
    "Jen to, co jsem řekl."
    "Tohle je skvělý město," řekl ten druhý. "Jak že se jmenuje?"
    "Summit."
    "Už jsi o něm někdy slyšel?" zeptal se Al kamaráda.
    "Ne," odpověděl ten kamarád.
    "Co tu dělaj po večerech?" Zeptal se Al.

    OdpovědětSmazat
  97. 3. část Lenka Nečasová

    "Baští večeře," řekl kamarád. "Všichni príjdou sem a slupnou velkou večeři."
    "To je pravda," řekl George.
    "Takže takhle si myslíš, že to je?" Zeptal se Al George.
    "Jistě."
    "Ty seš fakt chytrej kluk, co?"
    "Jistě." Řekl George.
    "No, ale ty nejsi," řekl ten druhý malý muž. "Že ne, Ale?"
    "Je to blb," řekl Al. Otočil se k Nickovi. "Jak se jmenuješ?"
    "Adams."
    "Další chytrej kluk," řekl Al. "No není tohleto chytrej kluk, Maxi?"
    "Město plný chytrejch kluků," řekl Max.
    George položil dva talíře, jeden s vejci se šunkou a druhý s vejci na slanině, na pult.
    Zapsal si dvakrát hranolky jako přílohu a zavřel okénko do kuchyně.

    "Co je tvoje?" zeptal se Ala.
    "Nepamatuješ si?"
    "Vejce se šuknou."
    "Chytráku," řekl Max.Natáhl se pro šunku s vejci. Oba muři jedli v rukavičkách.
    George je pozoroval jak jedí.
    "Na co TY tak koukáš?" podíval se Max na George.
    "Na nic."
    "Zatraceně, díval ses. Díval ses ma mně."
    "Možná ten kluk chtěl jenom tak vtipkovat, Maxi," řekl Al.
    George se zasmál.
    "Nemusíš se smát," řekl mu Max. "Nemusíš se vůbec smát, jasný?"

    OdpovědětSmazat
  98. 4. část Lenka Nečasová

    "Jasný," řekl George.
    "Takže si mylí, že je to v pořádku." Otočil se Max na Ala. "On myslí, že to je v pořádku. Tak to je dobrý."
    "Ó, to je hlavička," řekl Al. Pokračovali v jídle.
    "Jak se jmenuje ten chytrej kluk tam za pultem?" Zeptal se Al Maxe.

    "Hej, chytrolíne," zavolal Max na Nicka."Projdi se s tím svým klukem ke druhé straně pultu."
    "
    "Co zamýšlíš?" Zeptal se Nick.
    "Nic nezamýšlím."
    "Raději bys, chytrolíne, měl poslechnout," řekl Al. Nick obešel pult.
    "Co tím sleduješ?" zeptal se George.
    "Do toho ti zatraceně nic není," řekl Al. "Kdo je v kuchyni?"
    "Ten negr."
    "Co tím negrem myslíš?"
    "Ten negr co vaří."
    "Ať sem příjde."
    "Co más v úmyslu?"
    "Ať sem příjde!"
    "Kde si myslíš, že jsi?"
    "My zatraceně víme, kde jsme," řekl ten muž jménem Max.
    "Vypadáme jako blbci?"
    "Ty mluvíš jako blbec," řekl mu Al.
    "Kvůli čemu se zatraceně s tím děckem hádáš? Poslouchej," řekl Georgovi,
    "řekni tomu negrovi ať sem příjde."
    "Co mu chcete udělat?"
    "Nic. Přemejšlej, chytrolíne. Co bychom asi tomu negrovi udělali?"
    George otevřel lítačky do kuchyně."Same," zavolal.
    "Pojď sem na chvíli"
    Dvěře do kuchyně se otevřely a ten nefr vešel. "Co se děje?" zeptal se.
    Ti dva muži u pultu se na něj podívali.
    "Dobrý, negře. Postav se přímo tady," řekl Al.
    Sam, ten negr, stál ve své zástěře, díval se na ty dva muže sedící u pultu. "Ano, pane," řekl. Al si sesedl ze stoličky.
    "Jdu do kuchyně s tím negrem a tím chytrým klukem," řekl.
    "Vrať se zpátky do kuchyně, negře. A ty chytrolíne běž s ním." Ten malý muž šel za Nikem
    a Samem, kuchařem, do kuchyně.Dveře se za nimi zavřely. Ten muž jménem Max seděl u pultu naproti
    Georgovi. Nedíval se na George, díval se do zrcadla, které bylo umístněno za pultem.
    "Tak, chytrej kluku," Max řekl, zatímco se díval do zrcadla, "proč něco neříkáš?"

    OdpovědětSmazat
  99. 5.část Lenka Nečasová

    "Co to všechno znamená?"
    "Hej, Ale," zavolal Max, "chytrej kluk chce vědět, co to všechno znamená."
    "Tak proč mu to neřekneš?" zazněl Alův hlas z kuchyně.
    "Co si myslíš, že to znamená?"
    "Já nevím."
    "No co myslíš?"
    Po celou dobu co mluvil se Max díval do zrcadla.
    "Raději neřeknu."
    "Hej, Ale, chatrej kluk nám nechce říct, co si všechno o tom myslí."
    "Slyším tě, v pořádku," řekl Al z kuchyně.
    Vysunul okénko, aby nádobí s lahví kečupu mohlo být vráceno do kuchyně.
    "Poslouchej, chytrej kluku," říká Georgovi z kuchyně.
    "Soupni si trochu dál od toho baru. A ty se Maxi posuň trochu do leva."
    Byl jako fotograf aranžující skupinovou fotografii.
    "Mluv se mnou, chytrej kluku," řekl Max. "Co si myslíš, že se stane?"
    George nic neřekl.
    "Povím ti to," řekl Max. Zabijeme Švéda. Znáš toho velkýho švéda jménem Ole Anderson?"
    "Jo."
    "Chodí se sem každej večer najíst, co?"
    "Někdy sem chodí."
    "Chodí sem v šest, co?"
    "Pokud příjde tak ano."
    "My to všechno víme, chytrej kluku," řekl Max. "Mluv o něčem jiným. Chodíš do kina?"
    "Jednou za čas."
    "Měl bys chodit do kina častěji, filmy jsou fajn, pro chytrýho kluka jako jsi ty."
    "Proč chcete zabít Oleho Andersona? Co vám kdy udělal?"
    "Neměl šanci nám něco udělat. Nikdy nás neviděl."
    "A uvidí nás jenom jednou," ozval se Al z kuchyně.
    "Tak proč ho tedy chcete zabít?" zeptal se George.
    "Zabijeme ho pro kamaráda. Prostě to dlužíme příteli, chytrej kluku."
    "Sklapni," ozval se Al z kuchyně. "Zatraceně moc toho kecáš."
    "No, chci pobavit chytrýho kluka. Je to tak, chytrej kluku?"

    OdpovědětSmazat